Domovská stránka | Archiv zpráv | Archiv zpráv | Nově pořádaný fond Národního archivu: Policejní ředitelství Praha II. – stanice a komisariáty

Nově pořádaný fond Národního archivu: Policejní ředitelství Praha II. – stanice a komisariáty

Dokumenty vzniklé z činnosti bezpečnostních složek patří právem mezi badatelsky nejžádanější archiválie. Poskytují jednak vhled do významných událostí, protože často bývají jediným pramenem poznání, jednak umožňují studium každodenních událostí a běžného života obyvatelstva, jakož i reakci prostých lidí na velké dějiny. Toto hodnocení platí plnou měrou i pro právě pořádaný fond Policejní ředitelství Praha II. – stanice a komisariáty, který je uložen na 3. oddělení Národního archivu v Praze.

Zatímco bezpečnost na venkově a ve většině měst zajišťovalo četnictvo, Praha spolu s některými významnými městy (např. Brnem, Moravskou Ostravou, Libercem a Plzní) tvořila výjimku, neboť v jejich obvodu za bezpečnost odpovídala státní policie. Za první republiky pražské policejní ředitelství představovalo největší policejní složku. Pražská policie měla díky statutu Prahy jako hlavního města republiky přednostní postavení mezi ostatními policejními ředitelstvími a pražský policejní ředitel byl jako jediný v republice nazýván policejním prezidentem. Policejní ředitelství v Praze totiž kromě bezpečnostní služby v obvodu Velké Prahy plnilo i některé celostátní bezpečnostní funkce jako například boj proti padělatelům, obchodníkům s bílým masem, narkotiky, proto při něm v roce 1929 vznikla Všeobecná kriminální ústředna. Nedílnou součástí Policejního ředitelství Praha byla i Zpravodajská ústředna, tedy prvorepubliková civilní kontrarozvědka.

Za bezpečnost v ulicích Prahy odpovídala jednotlivá okresní policejní komisařství. Počet komisariátů byl proměnlivý podle toho, jak se město rozrůstalo. V roce 1938 jich již bylo sedmnáct. V jejich čele stál správce či přednosta úřadu, který odpovídal za výkon policejní služby ve svém obvodu. Pod každý komisariát spadala hlavní strážnice a s ohledem na rozlehlost a zalidněnost úseku byla služba podpořena několika podřízenými či též pobočnými strážnicemi. Na strážnicích se služba vykonávala na směny.

Systém řádného výkonu služby na pražských policejních stanicích se konal ve čtyřiadvacetihodinových cyklech. Každý strážník absolvoval 3 čtyřhodinové obchůzky a mezi nimi odpočíval na strážnici, jejíž stálé osazenstvo tvořil velitel, spojař, stráž u vchodu a dozor na separaci. Ke střídání docházelo zpravidla okolo poledne či v brzkých odpoledních hodinách, takže konkrétní kalendářní datum se nekryje se službou jediného mužstva.

Dochována je větší část původního rozsahu materiálu, který badatelsky šťastným způsobem kombinuje přednosti pramenů úřední provenience (soustavnost, strukturovanost, objektivní formulace) s bezprostředností, životností a místy sotva skrývanou jadrností, kterou je možno očekávat spíše od pramenů privátního charakteru.

Základ fondu tvoří téměř tisíc staničních služebních knih doplněných o torza spisového materiálu jednotlivých pražských policejních komisařství od roku 1918 až do počátku 50. let 20. století. Každodenní záznamy v páteři fondu, tedy staničních služebních knihách, zachycují průběh všech jednotlivých strážních směn, a to jak po stránce interní (přehled službukonajících policistů, přebírání inventáře stanic a instrukcí, nástup mimořádných pohotovostí atp.), tak i z hlediska vyvíjené aktivity (např. hlídková činnost, předvádění osob na žádost státních orgánů, asistence při nejrůznějších kulturních akcích) a mimořádných událostí (hlášení hlídek i občanstva o ztrátách a nálezech, dopravních nehodách a přestupcích, zraněních, náhlých úmrtích, průjezdech významných osobností atd.). Fond navazuje na chronologicky předcházející fond, Policejní ředitelství Praha I – komisariáty uložený ve 2. oddělení Národního archivu.

Nový inventář k fondu bude dokončen v průběhu tohoto roku. Následně bude celé bohatství tohoto fondu zpřístupněno široké badatelské veřejnosti.

Obrazová příloha dokumentuje nejen každodenní život pražských policistů a Pražanů vůbec, ale odhaluje i vliv &„velkých událostí“ na běžný život.

Již krátce po vzniku nového státu se na bezpečnostním poli objevila nová, dosud málo známá hrozba – drogy.

Prvorepublikové společnosti však nebyl neznámý ani jiný současný nešvar – násilí při fotbalových utkáních. Vedle těchto vážných a bohužel dosud nevyřešených problémů, existovaly i případy, s nimiž se již dnešní strážci zákona nesetkávají. Jedná se např. o dopravní nehody v podobě pokousání koněm.

Naopak překvapí, že prvorepublikoví policisté měli za úkol dokonce i ochranu přírody. Během týdenních škol, v nichž se měli zdokonalovat ve znalostech nových služebních předpisů, řádů a zákonů, ale i nových směrů v kriminalistice či přípravě na některé mimořádné události či sezónní problémy, byli školeni i v takové záležitosti, jako je např. ochrana rostliny zvané kandík.

Na činnosti pražské policie se pochopitelně projevily i státoprávní změny z konce 30. let a první poloviny 40. let 20. století. Na rozdíl od velmi liberální první republiky, se druhá republika proměnila v pravicový autoritářský režim směřující k diktatuře. Jedním z projevů této orientace se stal i protiústavní zákaz KSČ, jímž si chtěla vládní garnitura získat přízeň nacistické třetí říše. Tato politika však nemohla nacistické Německo plně uspokojit a vynucené osamostatnění Slovenska, okupace českých zemí a vyhlášení protektorátu ve dnech 14. – 16. března 1939 vážně zasáhl nejen celou společnost, ale pro bezpečnostní složky znamenal i nové úkoly.

Za okupace se jednalo zejména o potlačování vzpomínek na prvorepublikové osobnosti, zejména pak Prezidenta Osvoboditele, Tomáše G. Masaryka.

Nemenší pozornost se pak musela věnovat i protinacistickým projevům českého obyvatelstva.

O rozporu mezi vynucovanou poslušností vůči nacistickým pánům a skutečným cítěním drtivé většiny pražských policistů, které se pak plnou měrou projevilo v květnu 1945, dokládá i svérázný dokument z roku 1941 plně potvrzující oprávněnost výroku Reinharda Heydricha, že Češi jsou „smějící se bestie“. Vždyť koho jiného by napadlo rozeslat několik dní po nacistickém útoku na Sovětský svaz oficiální oznámení, že policie svoluje, aby byl nerušeně šířen leták „SSSR – Tvoji bratři“ od firmy Obrana národa, tedy největší vojenské odbojové organizace na československém území?.

Na závěr prezentace nově pořádaného fondu ponechme malou zimní inspiraci, kterou by nejvíce ocenily děti.