Domovská stránka | Fondy a pomůcky | P.S. aneb a z našich fondů a sbírek | Plán továrny na výrobu běloby olovnaté v Klagenfurtu

Plán továrny na výrobu běloby olovnaté v Klagenfurtu

Majitel - Jan Michael svobodný pán z Herbertu (*2.10.1726 Klagenfurt, + 1806), rakouský prùmyslník

Císaøovna Marie Terezie provolala svým poddaným, aby zakládali prùmyslové podniky a vedli zemi k hospodáøsky jisté budoucnosti. Jan Michael z Herbertu se rozhodl jít tímto smìrem. Chtìl také osobním pøíspìvkem pøispìt k hospodáøskému oživení. Sám byl pionýrem prùmyslu, když v roce 1761 postavil první továrnu na výrobu bìloby olovnaté v Rakousku. Koneènì bìhem cesty císaøského dvora vykonala sama císaøovna s manželem a syny Josefem a Leopoldem dne 12. èervence 1765 návštìvu Herbertovy továrny a o dva roky pozdìji byl 41letý prùmyslník, díky uznání svých služeb, povýšen do panského stavu. Herbert je dále poèítán také k zakladatelùm Kärntenské hospodáøské spoleènosti (1. øíjna 1764).

Herbertova životní cesta zaèala 2. øíjna 1726 v Klagenfurtu. Ve svých 23 letech se oženil na jaøe 1749 s Marií Fuxovou, dcerou vídeòského velkoobchodníka Paula Fuxe. V roce 1750 se pak stal majitelem zámku Niedertrixen. Od roku 1754 zastával funkci radního zemského stavu.

V roce 1754 se zasadil o první kroky k roztoèení hospodáøství tím, že založil se spoleèníky v Paternionu továrnu na výrobu plátna. Dùvodem bylo pøinést nové prùmyslové zboží na trh a dát možnosti k rozšíøení pìstování lnu a konopí. Firma musela být ovšem v roce 1758 uzavøena s velkými ztrátami. Mezitím spustil Herbert také plány na stavbu továrny na lodì v Klagenfurtu. Na konci padesátých let se rozhodl, že postaví továrnu na malíøské barvy, jejíž odbyt bude v každé dobì. Její pøínos bude spojen nejen s vysokými cenami, ale pøinese také dobrý obrat, protože se dosud tyto produkty musejí dovážet.

Herbert procestoval Holandsko a Anglii kvùli studiu nákladù na produkci a k hlubšímu poznání. Po návratu do Klagenfurtu odstartoval v roce 1760 první pokusnou sérii. O vhodném místì ke stavbì továrny došlo poté, co Herbert získal 1. ledna 1761 zámek a panství Ehrental.

Na jaøe roku 1762 šla produkce pøímo do podniku. Herbert nechal v tu dobu tìžit olovo z vlastních dolù, ale nebyly tak vydatné, proto od roku 1763 dostává surovinu od majitelù olovìných dolù. Pøesto se nevzdává a plánuje zásobování vlastním dobýváním olova. Tak jej potkáváme v roce 1775 jako spoleèníka v Rublandu. Výroba bìloby olovnaté probíhá v Klagenfurtu podle holandského zpùsobu. Holandský zpùsob výroby je nejstarší. Do hlinìných hrncù, uvnitø polévaných se postaví litá deska olovìná úpravy møížové, tak aby vyènívala nìkolik centimetrù nade dnem hrnce. Do každého hrnce se nalije podíl octa pomíšeného s droždím pivním, naèež se hrnec pokryje víkem olovìným. Hrnce takto upravené a v øady seskupené obklopí se ze všech stran trusem koòským, pokryjí se prkny a na tomto podkladu se umístí druhá vrstva hrncù atd. Za souèinnosti kyslíku vzdušného a par octových utvoøí se v povrchových vrstvách desek olovìných zásaditý octan olovnatý, který vlivem plynu uhlièitého stále unikajícího z trusu hnijícího znenáhla na bìlobu se promìòuje. Vybaveným teplem z rozkládajícího se trusu se podporuje chemický proces. Po nìkolika mìsících vyberou se hrnce z láznì a bìloba lpící na deskách olovìných pozornì se oklepe; odpadává v lupenech, které není tøeba dále upravovat. Pro pøípravu octa používal Herbert nejdøíve Štýrské víno, pozdìji silnìjší víno z Benátska.

V roce 1763 koupil od klagenfurtského podnikatele ve St. Vítovì mlýn na výrobu papíru. Potøeboval totiž modrý balící papír k balení. V tomto roce poslal obchodníkùm a lékárníkùm první tištìnou nabídku zboží.

Kvalita se zdála dobrá, proto se také obchod dobøe rozvíjel. Stoupající poptávka donutila Herberta v roce 1765 k pøenesení výroby a postavení nové dvoupatrové budovy ve vìtší blízkosti mìsta (na zaèátek dnešní ulice Radeckého – viz plán), kterou v roce 1766 doplnilo další køídlo. Na místo hrncù nechal vyzdít velké komory, do kterých byly vedeny vodní pára, kyseliny uhlièitá a kyselina octová. Produkce mìla tøi druhy. Nejdøíve to byla kremžská bìloba, potom následovala bìloba olovnatá a olovìný cukr.

Investice se vyplatila, továrna byla ocenìna na 6000 zlatých. 24.dubna 1781 pøedává Jan Michael svobodný pán z Herbertu továrnu na výrobu bìloby svému nejstaršímu synovi Franzi Paulovi (1759-1811). V roce 1806 ve svých 80 letech potom umírá.

Tuto stránku lze uložit ve formátu PDF.

Dokument ve formátu PDF » (312 kB)

Informace o plánu

Plán továrny na výrobu bìloby olovnaté v Klagenfurtu (NA, SMP, nezpracovaná èást)
vznik: 1775
rukopisná, barevná
nìm.
62x51 cm
1:40 (= 180 mm)
prùsvitka – C&I Honig

Evidence fondù a sbírek

Název: Sbírka map a plánù Národního archivu
Místa vzniku fondu: Èechy; Evropa
Pùvodce fondu (sbírky): Archiv ministerstva vnitra v Praze; Státní ústøední archiv v Praze; Národní archiv
Èasový rozsah: 1492-2006
Metráž: 48,20 bm zpracováno (z toho 17,00 bm inventarizováno); 30,30 bm nezpracováno
Pøístupnost fondu: Fond je èásteènì pøístupný v souladu se znìním archivního zákona a dalších právních pøedpisù.
Badatelna: Archiválie jsou pøedkládány v centrální badatelnì Národního archivu na Chodovci.
Archivní pomùcky:
KUBÁTOVÁ L.: SBÍRKA MONTANNÍCH MAP A PLÁNÙ, ÈÁST 1. - MAPY 1556 - 1943. Prozatímní inventární seznam, 1957, s. 158, ev.è. 78; ÈERMÁKOVÁ M.: MAPOVÁ SBÍRKA 16. - 20. STOL., DÍL I.. Katalog, 1970, s. 345, ev.è. 656; ÈERMÁKOVÁ M.: MAPOVÁ SBÍRKA 16. - 20. STOL., DÍL II.. Katalog, 1971, s. 349, ev.è. 657; ÈERMÁKOVÁ M.: MAPOVÁ SBÍRKA 16. - 20. STOL., DÍL III.. Katalog, 1975, s. 387, ev.è. 658; ÈERMÁKOVÁ M.-KRONUS M.: MAPOVÁ SBÍRKA 16. - 20. STOLETÍ, DÍL IV., 1501 - 2000. Katalog, 1987, s. 210, ev.è. 659;