Historie archivu
Zdroj: Rudolf Kaďorek, Vznik a vývoj Státního ústředního archivu v Praze, in: Aby na nic a na nikoho nebylo zapomenuto. K jubileu ústředního archivu českého státu 1954-2004, Praha 2004, s. 13 - 44.
Prostorová situace archivu
Státní ústřední archiv převzal a bezprostředně navázal na velmi neutěšenou prostorovou situaci Ústředního archivu ministerstva vnitra. Získání budovy bývalého Archivu země České a prostor využívaných bývalým Ústředním zemědělsko-lesnickým archivem v budově ministerstva zemědělství na Těšnově tuto situaci nijak výrazně neovlivnilo, ačkoliv oba objekty patřily k těm lepším, modernějším a relativně dobře vybaveným. Platilo to zejména o účelové archivní budově Archivu země České postavené v letech 1929–1933, ačkoliv i ta si postupem času vyžádala technicky i finančně náročnou rekonstrukci a přestavbu. (Obr. 13)
Během rekonstrukce, která probíhala od počátku osmdesátých let 20. století, byly opraveny jednotlivé depozitáře včetně instalování klimatizace, (Obr. 14) v roce 1986 byla dokončena rekonstrukce původních trezorových prostor Archivu České koruny, v letech 1987–1990 probíhala výstavba nového trezoru, který byl slavnostně otevřen 30. května 1990 za účasti prezidenta republiky Václava Havla. Značná pozornost byla věnována vybudování konzervátorského pracoviště včetně ateliéru pro snímkování archivních dokumentů a fotografického ateliéru. V roce 1995 byla zřízena audiovizuální místnost pro 30 osob.
Prostory, které využívalo zemědělsko-lesnické oddělení v budově ministerstva zemědělství na Těšnově působily stabilizovaným dojmem pouze na první pohled. (Obr. 16) Již samotné umístění archivu v suterénním prostoru budovy, nacházející se navíc v záplavovém pásmu bylo velmi riskantní, nehledě na nejrůznější potrubí procházející přímo archivními depozitáři. Další nedostatky, jako chybějící pořádací místnost, nedostatečné sociální a hygienické zázemí, stísněné kancelářské prostory, se postupem času podařilo alespoň částečně odstranit. Koncem 50. let musel archiv čelit snahám ministerstva zemědělství a lesního hospodářství o vystěhování depozitářů, neboť ministerstvo zamýšlelo v těchto prostorách vybudovat krytový prostor pro asi 500 osob. Kapacita depozitáře (asi 5 000 bm) se rovněž ukázala pro potřeby zemědělsko-lesnického oddělení jako nedostatečná a archiv byl nucen hledat další prostory pro ukládání fondů a sbírek.
Postupně byly k tomuto účelu využívány depozitáře v kryptě pod sv. Mikulášem na Malé Straně, budova bývalé věznice v Mladé Boleslavi, bývalý zámek a později škola v Jindicích, sýpka v Ruzyni a zámek v Adršpachu. (Obr. 18) Koncem 70. a počátkem 80. let 20. století došlo v budově ministerstva zemědělství k několika haváriím, při nichž byly prostory archivu opakovaně vyplaveny vodou, došlo k poškození části zde uložených archiválií, z nichž ty nejvíce zasažené bylo nutno později vyskartovat. Největší živelní katastrofou pro archivní prostory na Těšnově byla pak srpnová povodeň v roce 2002, v té době však prostory již využíval správní archiv ministerstva zemědělství.
Státní ústřední archiv se snažil svou prostorovou situaci řešit průběžnou údržbou stávajících depozitářů a získáváním nových objektů, vhodných pro ukládání přejímaných archiválií, a v první řadě snahou o výstavbu nové účelové archivní budovy. V roce 1956 využíval archiv celkem sedm budov, jejich počet však neustále stoupal: v roce 1961 to bylo deset budov, koncem šedesátých let dvanáct, v polovině let sedmdesátých patnáct a v polovině osmdesátých let to bylo již osmnáct objektů. Jejich údržba, kterou archiv zajišťoval ve spolupráci s příslušnými útvary ministerstva vnitra, byla finančně i časově nesmírně náročná, neboť ve většině případů šlo o starší objekty ve špatném technickém stavu a pro ukládání archiválií nevhodné.
Z pohledu archivu bylo nevýhodu i to, že některé byly od Prahy velmi vzdálené (až 200 km – Broumov, Adršpach), další byly památkově chráněné (klášter v Břevnově, Karmelitská 2, Loretánská 6, zámek v Mníšku pod Brdy), což provádění stavebních úprav značně komplikovalo. Archiv se i za této situace snažil zajišťovat pro uložení svých archiválií co nejlepší podmínky a podařilo se mu dosáhnout řady dílčích úspěchů. K nim je možno řadit vybavení dolní krypty pod sv. Mikulášem třípodlažní kovovou konstrukcí koncem 50. let (Obr. 19), adaptaci zámku v Adršpachu provedenou ve 2. polovině 70. let či výše zmíněnou rekonstrukci objektu na třídě M. Horákové.
Prostorová situace se stala kritickou na přelomu 80. a 90. let 20. století, kdy archiv vyčerpal všechny prostorové rezervy a musel téměř úplně omezit přejímání nových archiválií. V roce 1991 byl archiv dislokován v celkem 19 objektech, z nichž 11 bylo v Praze a 8 bylo umístněno mimo Prahu. Z tohoto počtu bylo 12 objektů pronajatých a z 9 dostal archiv výpověď. Velkou zatěžkávací zkouškou se pro archiv stalo počátkem devadesátých let 20. století převzetí archivů ÚV KSČ a Ústavu marxismu-leninismu (na základě zákona č. 496/1990 Sb. o navrácení majetku KSČ lidu ČSFR). Prostorovou situaci archivu zkomplikovalo i provádění zákona č. 298/1990 Sb. o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací, na jehož základě musel archiv vyklidit depozitáře v klášterech v Břevnově a Broumově. Při hledání východiska z kritické prostorové situace archivu byla zvažována nejrůznější řešení, mimo jiné provedení rozsáhlé vnitřní skartace ve fondech či výstavba meziarchivu. Stále zřetelněji se však ukazovalo, že jediným skutečně možným, efektivním a perspektivním řešením dlouhodobě neúnosné situace může být pouze výstavba nového archivního areálu.Myšlenka výstavby archivního areálu nebyla nová. Již Archiv ministerstva vnitra se od roku 1931 pokoušel prosadit výstavbu účelové archivní budovy v Praze – Bubenči, bohužel však neúspěšně. Státní ústřední archiv se po svém vzniku několikrát pokusil tuto myšlenku oživit, avšak k systematičtějším snahám došlo až na přelomu 60. a 70. let 20. století. V roce 1973 předložil tehdejší ředitel archivu Jaroslav Vrbata archivní správě návrh koncepce na výstavbu archivního areálu. Na základě návrhu byla v polovině sedmdesátých let vypracována přípravná studie k investičnímu záměru na výstavbu Ústředního archivního areálu v Praze. Součástí areálu podle předloženého, ale nakonec nerealizovaného záměru, se měl stát kromě Státního ústředního archivu, Státního oblastního archivu v Praze a Archivu hlavního města Prahy také Ústřední archiv správní a vědeckovýzkumné středisko, Ústřední laboratoře, Střední archivní škola a Středisko pro odborné doškolování pracovníků archivů všech stupňů.
Na prosazování myšlenky výstavby archivního areálu se významnou měrou podíleli také členové pobočky České vědecko-technické společnosti ustavené při Státním ústředním archivu v roce 1972. Ti shromáždili velké množství poznatků o archivních novostavbách ve světě a podíleli se na přípravě podkladových materiálů, potřebných k vypracování projektu. Rozhodujícím impulsem pro výstavbu se stalo vládní usnesení č. 321 ze dne 9. 12. 1987, které uložilo ministru vnitra zabezpečit přípravu předprojektové a projektové dokumentace pro výstavbu budovy Státního ústředního archivu a Státního oblastního archivu v Praze tak, aby stavba mohla být zahájena v období 1990–1995, a zejména pak usnesení vlády ČR č. 213 ze dne 26. 6. 1991 ke komplexnímu rozboru stavu archivnictví v České republice, které uložilo ministru financí ve spolupráci s ministrem vnitra zabezpečit v rozpočtu ministerstva vnitra finanční prostředky potřebné pro výstavbu archivního areálu v Praze.
Výstavba v Praze 4 na Chodovci byla slavnostně zahájena položením základního kamene dne 20. října 1992. (Obr. 20)
První dva depotní bloky byly dokončeny 31. prosince 1994 a dne 1. ledna 1995 byl zahájen jejich zkušební provoz. Slavnostní otevření této části archivního areálu proběhlo 7. 4. 1995. Již 3. 1. 1995 bylo zahájeno největší stěhování v dějinách archivu. Do konce roku 1998 bylo z 13 dosud užívaných objektů archivu přestěhováno celkem 64 617 bm archiválií (toto množství archiválií bylo převezeno celkem 1 565 nákladními auty).
Dne 16. ledna 1995 byl zahájen provoz dvou unikátních dezinfekčních komor, sloužících především ke sterilizaci archiválií napadených plísněmi. Do konce roku 2003 prošlo těmito komorami celkem 32 217 bm archiválií (z toho 27 818 bm archiválií Státního ústředního archivu a 4 399 bm archiválií jiných archivů a institucí). V současné době se dezinfekční komory využívají i při odstraňování škod způsobených povodní v roce 2002.
V roce 1997 byl dokončen třetí depotní blok a pokračovala výstavba provozně technického objektu. Ten byl dokončen s několikaletých zpožděním v roce 2001 a slavnostně otevřen ve dnech 25. a 27. září 2001. (Obr. 21)
« předchozí strana 1 2 3 4