Knihovna archivu
Zdroj: Marie Šatochinová, Knihovna Státního ústředního archivu, in: Aby na nic a na nikoho nebylo zapomenuto. K jubileu ústředního archivu českého státu 1954-2004, Praha 2004, s. 187 - 197.
Vznik knihovny a její postavení v rámci archivu
Stejně tak jako Státní ústřední archiv vznikl sloučením Ústředního archivu ministerstva vnitra a Archivu země České v roce 1954 a v roce 1956 vplynutím dalšího významného celku – Ústředního zemědělsko-lesnického archivu, tak vznikla i knihovna sloučením tří archivních odborných knihoven těchto subjektů. Všechny tři knihovny u předchůdců Státního ústředního archivu existovaly od roku 1919, a v případě knihovny Ústředního archivu ministerstva vnitra a knihovny Archivu země České můžeme počátky jejich existence sledovat již ve 2. polovině 19. století. Měly však charakter pouhých příručních knihoven odborné literatury a nelze říci, že šlo o systematické budování a zpracování knihovních fondů podle všech standardů a norem evidence přírůstků a katalogizace knihovních jednotek, tak jak ho známe z 20.–30. let 20. století.
Postavení knihovny v rámci organizace archivu se v průběhu let měnilo. V letech 1954–1985 byla knihovna součástí oddělení studijního a publikačního. K 1. 1. 1986 se stala samostatným oddělením a byla podřízena přímo řediteli archivu. O rok později byl k oddělení knihovna přičleněn úsek automatizace a v roce 1990 i úsek ediční. K další změně došlo k 1. 1. 1996, kdy byly vyčleneny úseky automatizace a ediční a staly se samostatným oddělením. Od roku 1996 zůstává postavení knihovny jako samostatného 9. oddělení archivu nezměněno. (Obr. 1)
Základní charakteristika knihovny
Zřizovatelem knihovny je Národní archiv, poskytování služeb stanovuje a konkretizuje Knihovní řád. Knihovna Národního archivu je odborná archivní knihovna, která slouží potřebám oboru archivnictví, informačním potřebám pracovníků archivu a badatelů a informačním potřebám archivu samotného v oblasti jeho plnění funkcí a úkolů jako orgánu státní správy. Nezastupitelná je její funkce konzervační v oblasti správy historických knihovních fondů. Poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb je plně v souladu s knihovním zákonem č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb a s navazujícími vyhláškami. Na základě splnění podmínek knihovního zákona je zapsána v evidenci knihoven vedené Ministerstvem kultury ČR. (Obr. 2)
Funkce a činnosti knihovny jsou od roku 1975 podloženy systematicky zpracovávanými koncepcemi. Účelným soustředěním agend a některých prací do ústředního pracoviště knihovny (knihovna A) se postupně celá agenda doplňování fondu, evidence přírůstků a docházejících seriálů a dalšího zpracování fondu zjednodušila.
K základním činnostem knihovny v současnosti patří tvorba fondu knihovny, zpracovávání a zpřístupňování získané literatury a uchovávání a zpřístupňování historických a vzácných knihovních fondů. V souladu s knihovním zákonem poskytuje rovněž veřejné knihovnické a informační služby, podílí se na tvorbě současné a retrospektivní bibliografie z oboru archivnictví, zpracovává další bibliografické soupisy literatury z fondu knihovny a plní další úkoly vyplývající se zákonných povinností nebo ze spolupráce knihoven ČR.
Knihovní fond
Současný rozsah fondu knihovny je 11 000 bm (462 000 svazků). Fond knihovny je tvořen řadou dílčích historických knihovních fondů nebo sbírek uměle vytvořených podle typu a druhu dokumentů nebo podle jiných záměrů, depozitních knihovních celků, předaných do správy knihovny a dvěma doplňovanými fondy vlastní odborné archivní knihovny. V rámci třídících prací v letech 1975–1988 a po přejímkách celých fondů v letech 1991–1999 bylo vytříděno, uspořádáno a stanoveno 36 kmenových fondů. Torza ostatních knihoven (převážně úředního charakteru) byla tématicky rozřazena do Nezpracovaného fondu jako jednoho z hlavních interních zdrojů doplňování fondu.
Největší nárůst fondu (více jak 2 000 bm) zaznamenala knihovna v letech 1991–1999. Šlo o velké přejímky redakčních archivů signálních výtisků (knižních a novinových) a fondů knihoven zanikajících subjektů (nakladatelský archiv Orbisu a Svobody, novinové archivy Rudého práva a Melantrichu, Knihovna Svazu protifašistických bojovníků a další).
Počet kmenových fondů a řada dalších torz knihovních celků zatříděných do nezpracovaného fondu svědčí o velkých vlnách přejímek, které zažívaly i knihovny předchůdců archivu ve 20. až 30. letech 20. století a později i v období let 1945–1952.
I tehdy šlo většinou o přejímky knihovního fondu v rámci přejímek archiválií zaniklých institucí a úřadů nebo o přejímky zrušených knihoven (v případě rozhodnutí o zrušení knihovny zřízené některou státní institucí). Rozsahy jednotlivých dílčích fondů v bm se pohybují řádově v desítkách, stovkách až tisících bm – největším fondem je fond Knihovny A v rozsahu 2 500 bm.
Z hlediska knihovnického zpracování fondů (to je fond evidovaný a vybavený alespoň jmenným katalogem) se dílčí fondy dělí na fondy zpracované a nezpracované. Poměr zpracovaného fondu k celkovému rozsahu fondů v bm je 55% ve prospěch fondu zpracovaného. Vzhledem k současnému dlouhodobému úkolu, kterým je zpracovávání a zpřístupňování historických knihovních fondů, by se měl poměr mezi zpracovanými a nezpracovanými fondy posunout ještě více ve prospěch fondu zpracovaného.
Z hlediska druhů a typů dokumentů obsažených ve fondech knihovny jde o široké spektrum monografických publikací včetně speciálních druhů dokumentů vydaných od roku 1801 do současnosti (monografické sborníky, sborníky z konferencí a jiných akcí, drobný, úřední a nepublikovaný tisk, normy, kartografické dokumenty a celá řada dalších), dále všechny typy seriálových publikací (sborníky, odborné časopisy, ročenky, výroční zprávy, noviny a jiné typy pravých i nepravých periodik) a staré tisky (vydané v letech 1500–1800 včetně), a to domácí i zahraniční provenience. (Obr. 3, 4)
Samostatnou skupinu tvoří elektronické zdroje.
Doplňování fondu se po celou dobu existence knihovny řídí tematickým profilem fondu knihovny archivu, který vychází z informačních potřeb uživatelů a oboru archivnictví a z polytematického charakteru archivních fondů. Dokumenty jsou do knihovního fondu doplňovány nákupem, výměnou vnitrostátní i zahraniční, dary a z interních zdrojů (Nezpracovaný fond knihovny, tištěné dokumenty z přejímek archiválií). Množství knihovních jednotek získávaných nákupem odpovídalo a odpovídá objemu přidělených finančních prostředků.
Specifickou formou doplňování jsou přejímky celých knihovních fondů (darem nebo ze zákona nebo formou depozit).
1 2 další strana»