Historie archivu
Zdroj: Rudolf Kaďorek, Vznik a vývoj Státního ústředního archivu v Praze, in: Aby na nic a na nikoho nebylo zapomenuto. K jubileu ústředního archivu českého státu 1954-2004, Praha 2004, s. 13 - 44.
Postavení archivu v rámci rezortu ministerstva vnitra
Postavení Státního ústředního archivu vymezoval statut vydaný rozkazem ministra vnitra č. 32/1955 ze dne 28. 4. 1955, podle kterého byl archiv vědecko-výzkumným ústavem ministerstva vnitra, jemuž byly svěřeny do odborné archivní péče soubory archivního materiálu, fondy (sbírky) ústředních úřadů, orgánů a institucí. V čele archivu stál vedoucí, jmenovaný náměstkem ministra vnitra na návrh náčelníka archivní správy. (Obr. 5)
Úkolem vedoucího archivu, podle tohoto statutu, bylo především řídit a organizovat činnost Státního ústředního archivu podle směrnic a pokynů archivní správy ministerstva vnitra. Kádrová opatření v archivu byla v pravomoci náčelníka archivní správy, který je měl provádět ve spolupráci s vedoucím archivu. Nově byla vytvořena funkce vědeckého vedoucího, jehož úkolem bylo zastupovat vedoucího archivu, řídit archivně vědeckou a výzkumnou činnost jednotlivých oddělení, organizovat a řídit vědecko-odborné porady, spolupracovat s vědeckými institucemi, organizovat propagaci archivních dokumentů prostřednictvím výstav, tisku apod.
Statut z roku 1955 platil až do roku 1970, kdy byl výnosem ministra vnitra ČSR s účinností k 1. 4. 1970 nahrazen statutem novým. Ačkoliv se koncem 60. let objevily poměrně radikální návrhy na nové vymezení postavení Státního ústředního archivu, a to i ve vztahu k archivní správě ministerstva vnitra, nově schválený statut byl nakonec podstatně umírněnější. Postavení archivu jako vědecko-výzkumného ústavu ministerstva vnitra ČSR se sice nezměnilo, ale byl označen jako zálohová rozpočtová organizace přímo podřízená ministerstvu vnitra ČSR.
Oproti statutu z roku 1955 bylo posíleno postavení ředitele archivu. Jeho úkolem bylo řídit práci archivu, zastupovat archiv navenek ve vnitřních i mezinárodních stycích a jednat jeho jménem. Mezi kompetence ředitele, které statut výslovně zmiňoval, patřilo přijímání a propouštění pracovníků archivu včetně jmenování a odvolávání vedoucích oddělení. Vnitřní organizace archivu byla ve statutu zmíněna jen obecně. Podrobnou organizaci měl stanovit organizační řád, který však nakonec nebyl vydán, připraven byl pouze jeho návrh.
Po schválení archivního zákona č. 97/1974 Sb., který nahradil vládní nařízení o archivnictví z roku 1954, byl s účinností od 1. 3. 1976 vydán nový statut, podle něhož byl Státní ústřední archiv ústavem ministerstva vnitra, které jej přímo řídí a spravuje. Státnímu ústřednímu archivu bylo ponecháno postavení hlavního vědeckovýzkumného pracoviště v oblasti archivnictví a příbuzných vědních oborů v Československé republice.
V návaznosti na statut byl k 15. 10. 1977 vydán i organizační řád, doplněný v roce 1983 zvláštním dodatkem k zabezpečení příprav obrany. Připravovaná novela statutu a organizačního řádu archivu v 2. polovině 80. let nebyla realizována. Výnosem ministra vnitra č. 4 ze dne 31. 12. 1993 byla zřízena sekce archivní správy při civilně správním úseku ministerstva vnitra, jejíž organizační součástí se stal také Státní ústřední archiv a sedm státních oblastních archivů. Organizační řád sekce archivní správy civilně správního úseku ministerstva vnitra byl vydán v květnu 1994. Státní ústřední archiv se stal přímou součástí ministerstva vnitra, neměl právní subjektivitu, ani vlastní statut a organizační řád. Tato situace trvala až do 31. 7. 2002, kdy se v rámci provádění reformy veřejné správy stal Státní ústřední archiv podle zákona č. 320/2002 Sb. od 1. 8. 2002 samostatnou organizační složkou státu přímo řízenou ministerstvem vnitra. Organizační řád Státního ústředního archivu byl vydán pokynem ředitelky č. 18 dne 16. 9. 2003.
Vnitřní organizace archivu
Během padesáti let své existence prošel Státní ústřední archiv několika většími reorganizacemi a celou řadou drobných organizačních změn. Celkově však jeho organizační vývoj lze hodnotit jako poměrně plynulý a konsistentní. Podle statutu z roku 1955 se Státní ústřední archiv organizačně členil na pět oddělení (vnitřní oddělení, I. oddělení – pro období ČSR a socialistickou výstavbu, II. oddělení – pro období kapitalismu, III. oddělení – pro období feudalismu, IV. oddělení – stavovsko-samosprávné) a dvě skupiny (pro archivní konzervaci a techniku a pro studovnu a knihovnu). K 1. 1. 1956 byl do archivu začleněn bývalý Ústřední zemědělsko-lesnický archiv jako nové V. oddělení. K 1. 7. 1959 došlo ke sloučení III. a IV. oddělení; to bylo provedeno nejprve organizačně, k sestěhování obou oddělení do jedné budovy došlo až v roce 1961. Zemědělsko-lesnické oddělení se tak stalo IV. oddělením a toto označení mu zůstalo až do roku 1996, kdy bylo zrušeno. V roce 1967 se v rámci I. oddělení ustavila pracovní skupina pro archivní fondy po roce 1945. V tomto roce došlo také k ustavení čtyř odborných komisí, jejichž úkolem bylo seznámit se s problematikou archivu podle svého zaměření a projednávat a navrhovat opatření vztahující se k této problematice. Konkrétně byly ustaveny komise: metodická, skartační, ediční a publikační a komise pro ochranu a konzervaci archivního materiálu. K 1. 11. 1968 bylo ze skupiny pro fondy po roce 1945 vytvořeno nové samostatné V. oddělení, přičemž již počátkem roku 1969 byl usnesením gremiální porady v rámci V. oddělení vytvořen skartační úsek, který tvořili tři pracovníci. V roce 1969 došlo k další změně v číslování oddělení, když se z III. oddělení (fondy do roku 1848) stalo oddělení I. a dosavadní I. oddělení (1918–1948) se stalo III. oddělením.
Organizační řád vydaný 15. 10. 1977 stanovil v čl. 5 nové organizační uspořádání a pracovní náplň jednotlivých oddělení. Archiv se organizačně členil na osm oddělení. V zásadě nešlo o novou organizační strukturu, organizační řád potvrdil členění prakticky používané od počátku 70. let.
K dalším dílčím změnám v organizaci Státního ústředního archivu došlo v 2. polovině 80. let 20. století. V lednu 1986 se z VIII. oddělení vyčlenil úsek ředitele jako nové IX. oddělení, ale v roce 1990 byl úsek ředitele začleněn zpět do VIII. oddělení. K 1. 1. 1986 byla studovna vyčleněna z VI. oddělení a začleněna do oddělení II. V rámci VI. oddělení (knihovna) byl od 1. 1. 1987 ustaven úsek automatizace a od 15. 1. 1990 i úsek ediční. K 1. 4. 1990 vzniklo z těchto úseků nové IX. oddělení (oddělení informatiky). 26. dubna 1990 byla ustavena Komise konzervátorů při Státním ústředním archivu v Praze, jakožto poradní orgán vedení archivu pro odborné problémy fyzické péče o archiválie. V souvislosti s přestěhováním Státního ústředního archivu do nového Archivního areálu v Praze na Chodovci byla k 1. 1. 1997 vyhlášena nová vnitřní organizace archivu. Již k 1. 7. 1996 však bylo příkazem ředitele č. 3 zřízeno nové oddělení archivních fondů nestátní provenience a archivních sbírek. Novou organizační strukturu platnou od 1. 1. 1997 tvořil úsek ředitele a jedenáct oddělení: (1. oddělení – oddělení feudalismu, 2. oddělení – oddělení státní správy a zemské samosprávy 1848–1918, 3. oddělení – oddělení státní správy 1918–1945/1948. 4. oddělení – oddělení státní správy 1945/1948–1989/1992, 5. oddělení – oddělení státní správy po roce 1989 a předarchivní péče, 6. oddělení – oddělení fondů nestátní provenience, 7. oddělení – oddělení badatelského využívání archiválií, 8. oddělení – oddělení informatiky, 9. oddělení – knihovna, 10. oddělení – technické středisko, 11. oddělení – ekonomicko provozní oddělení).
Oddělení byla nově číslována arabskými číslicemi. V nové organizaci se již neobjevilo zemědělsko-lesnické oddělení, které bylo zrušeno a jeho fondy začleněny do příslušných odborných oddělení. V říjnu 2002 bylo ustaveno nové 12. oddělení (foto-, fono-, kinodokumentů, tisku a public relations), které vzniklo z dosavadního úseku 6. oddělení pro správu foto-, fono-, a kinodokumentů, edičního úseku (vyčleněn z 8. oddělení) a podatelny (vyčleněna z útvaru ředitele). Nový organizační řád byl vydán v roce 2003.