Výstavní a propagační činnost
Zdroj: Emilie Benešová, Výstavy a propagace archivu, in: Aby na nic a na nikoho nebylo zapomenuto. K jubileu ústředního archivu českého státu 1954-2004, Praha 2004, s. 149 - 186.
Výstavy
Výstavy pořádané od roku 2001 v Archivním areálu v Praze na Chodovci nejsou novým jevem v padesátiletých dějinách archivu. Až do této doby však neměli archiváři mnoho příležitostí prezentovat se na samostatných archivních výstavách a tak především spolupracovali s institucemi, které tyto možnosti měly. Poohlédněme se do minulosti a pokusme se zjistit, jak to bylo s prezentací archivu a archiválií.
Jedinečným pramenem pro zjištění výstavních aktivit archivu je archivní registratura a výroční zprávy, jejichž úroveň je velmi různá. Poskytují často jen kusé údaje, nicméně z nich můžeme vyčíst, že výstavní činnost byla vždy velmi čilá. V řadě případů již nelze zjistit, kde a kdy se ta která výstava konala, kdo byl jejím autorem. Někdy dokonce není jisté, zda se skutečně konala nebo zůstala jen ve stadiu příprav, zda spolupráce archivu nespočívala v pouhém zapůjčení exponátů v podobě nejrůznějších kopií archiválií nebo v udělení souhlasu s využitím technického zařízení archivu (většinou šlo o fotografickou techniku). Některé výstavky, honosně nazývané výstavami, byly umístěny v několika vitrinách na chodbách, později i v podloubí bývalého sídla archivu v Karmelitské ulici. Tématicky byly zaměřeny na významná výročí. Byly odrazem své doby a celkové politické situace. Přesto se uskutečnilo i několik významných výstavních počinů.
V roce 1958 se uskutečnil na svou dobu jistě velkolepý projekt, výstava archivních dokumentů situovaná do některých objektů Pražského hradu – Vladislavského sálu, Staré sněmovny, Rudolfovy galerie, Španělského sálu a dalších přilehlých prostor. Celý projekt nesl název Celostátní výstava archivních dokumentů. Od hrdinné minulosti k vítězství socialismu. (Obr. 1) Vystaveno bylo na 1 700 exponátů vybraných z fondů a sbírek archivů Čech, Moravy i Slovenska a dokonce zapůjčených některými archivy zahraničními (Ostřihom, Budapešť). Výstava probíhala od května do srpna, tedy celé čtyři měsíce. Její uspořádání podnítil tehdejší ministr vnitra Rudolf Barák na základě usnesení politického byra ústředního výboru KSČ. Šlo především o záležitost politickou, která však měla i značný společenský a kulturní dopad. Autorem předmluvy ke katalogu, plné květnatých vět o pádu jedné odumírající třídy po revoluční nástup třídy nové, o zbavení se nenáviděných pout habsburské říše po pevný svazek se Sovětským svazem, byl Zdeněk Nejedlý. Pro uspořádání výstavy byl ustaven početný výstavní výbor, ideová komise, výtvarná a architektonická komise, byla vytvořena historicko-archivní skupina, v jejímž čele stál Zdeněk Šamberger, pozdější ředitel archivu. Dále byl zřízen kolektiv pro zpracování slovenské části výstavy, kolektiv pro zpracování scénáře, textový kolektiv, depozitní kolektiv a spolupracovala dlouhá řada historiků, archivářů, knihovníků, vysokoškolských pracovníků i muzejníků (celkem více než 150 osob kromě čestného předsednictva výstavy).
Expozice byla rozčleněna do devíti chronologicky vymezených částí, každá z nich pak na další tři až devět subkapitol. Představila návštěvníkům originální archivní dokumenty, vzniklé v průběhu tisíciletí. Některé upoutaly vnějším vzhledem, jiné měly zaujmout svým obsahem. Kromě toho, že zde byly vystaveny originály významných archivních dokumentů, jež do té doby spatřilo jen několik vyvolených z řad odborných historiků a archivářů, měla výstava propagovat české archivnictví, zachytit jeho vývoj, současný stav a úkoly. Součástí expozice byly i korunovační klenoty, takže výstava vzbudila oprávněný zájem veřejnosti. (Obr. 2) Dodnes se o ní v archivních kruzích mluví s pohnutím a zejména archiváři – pamětníci – ji považují za jeden z největších počinů. Odmyslíme-li si ideový podtext výstavy, musíme konstatovat, že skutečně šlo o akci zcela mimořádnou, která nemá v dějinách českého archivnictví obdoby.
Pravděpodobně díky přípravě celostátní výstavy zůstala v pozadí pozornosti archivu další akce, která přinesla slávu a uznání celému státu. Byla to Světová výstava Brusel 1958. V červenci 1957 byl archiv vyzván ke spolupráci s garantem československé účasti ministerstvem školství a osvěty. Spolupráce měla spočívat ve vyhotovení maket některých exponátů, dokumentujících péči, kterou věnuje stát kulturním památkám. Součástí expozice měla být nejméně jedna originální památka, týkající se významné epochy našich dějin, například doby husitské nebo J. A. Komenského, jak se uvádí v žádosti. Dále měly být prostřednictvím fotografií prezentovány konzervátorské a restaurátorské metody. Následovala celá řada porad a jednání, na nichž zástupci archivu upozorňovali na četné obtíže. Kromě toho, že požadované exponáty nebyly součástí fondů a sbírek Státního ústředního archivu, nýbrž Národního muzea, které v žádném případě nesouhlasilo s vyvezením originálů do Bruselu, nebylo možno, vzhledem k jiným plánovaným úkolům, makety a faksimilie v požadovaném termínu zhotovit. Výsledkem bylo alespoň povolení pro fotografa Československé obchodní komory Čestmíra Jírů k pořízení snímků, zachycujících průběh rekonstrukce historického dokumentu.
Z období šedesátých let minulého století stojí za zmínku výstavka, kterou uspořádalo I. oddělení v trezoru Archivu České koruny v červnu – září 1964, a to s názvem Mírové snahy Jiřího z Poděbrad v dokumentech. Monotématická výstavka byla příspěvkem ke světovým oslavám 500. výročí mírového plánu Jiřího z Poděbrad. Vystaveny byly originály některých listin z Archivu České koruny i z dalších archivních fondů, potvrzující přátelské a mírové vztahy českých zemí k zemím sousedním nebo svědčící o diplomatickém úsilí Jiřího z Poděbrad dosáhnout zajištění míru pro celý tehdejší svět. (Obr. 3) Katalog kolibřího formátu, vybavený kratičkým úvodem, je prostým soupisem vystavených dokumentů.
K významnějším počinům můžeme zařadit výstavu 450 let dolování v Jáchymově, uspořádanou v roce 1966 v malovaném sále v Karmelitské ulici. Staré pergameny, náčrty map, horní knihy a celá řada dalších dokumentů měly připomenout bohatou minulost českého hornictví a především výročí otevření jáchymovského stříbrného ložiska. (Obr. 4) Výstavě se dostalo i jisté publicity v denním tisku. Mladá fronta (16. 10. 1966) přinesla rozhovor s autorkou výstavy Ludmilou Kubátovou.
V šedesátých a v sedmdesátých letech se uskutečnila řada drobných výstav převážně ideově zaměřených, bez většího dopadu na veřejnost a bez jakékoliv publicity. Většiny z nich se archiv účastnil zapůjčením dokumentů nebo jejich kopií a jen některých jako spolupořadatel.
1 2 3 4 další strana»