Výstavní a propagační činnost
Zdroj: Emilie Benešová, Výstavy a propagace archivu, in: Aby na nic a na nikoho nebylo zapomenuto. K jubileu ústředního archivu českého státu 1954-2004, Praha 2004, s. 149 - 186.
Obdobně poznamenala „dějiny výstavnictví“ Státního ústředního archivu i výstava Desky zemské – klenot Království českého, která byla zahájena 20. září 1990 na Pražském hradě (Lobkovický palác, bývalý Úřad desk zemských) za účasti prezidenta republiky Václava Havla. Zprávu o zahájení výstavy přinesla většina českých deníků i Česká televize. (Obr. 9) Výstava byla součástí prohlídkového okruhu Vladislavského sálu a do 25. 11. 1990, kdy byla ukončena, ji shlédlo asi 145 000 návštěvníků (počet návštěvníků se odhadoval z celkového počtu prodaných vstupenek s tím, že vlastní výstavu shlédl každý druhý). Pracovníci archivu uspořádali v Lobkovickém paláci v rámci doprovodných akcí osm odborných přednášek o deskách zemských; každé z nich se účastnilo asi 25–30 zájemců. I tentokrát se ukázalo, že expozice archivního materiálu jsou pro veřejnost velice atraktivní a pro archiv mají mimořádnou propagační a popularizační cenu.
V devadesátých letech minulého století samostatná výstavní činnost archivu téměř ustala. Podílel se sice i nadále na výstavách pořádaných jinými institucemi, zapůjčoval exponáty, ale vlastní výstavy nepořádal. Archiv byl zavalen jinými činnostmi, především úřední nahlédací agendou, jejíž objem v souvislosti s politickými změnami prudce vzrostl. Nutností se stalo přejímání archiválií zrušených úřadů a institucí. Archiv musel opustit své depozitáře na Břevnově i na Broumově (objekty byly vráceny původním majitelům) a archiválie provizorně umístit ve skladech v Praze Vysočanech.
K významným počinům této doby patřila spolupráce na výstavě uspořádané v roce 1991 v prostorách Státního archivu ve Florencii: Lotrinské Toskánsko v mapách Státního ústředního archivu v Praze. Z fondu Rodinný archiv toskánských Habsburků byl zapůjčen unikátní soubor 422 kusů map a plánů z 18. a 19. století, dokumentujících správně-politický a teritoriální vývoj Toskánského velkovévodství. Slavnostního zahájení výstavy se zúčastnili zástupci diplomatického sboru i českých archivářů. O rok později, v roce 1992 byla v Belvederu otevřena výstava Italské Toskánsko na mapách a plánech 18. a 19. století, kterou archiv spolupořádal s Kanceláří prezidenta republiky. Zde byla představena výběrová kolekce materiálů vystavených ve Florencii, doplněná zapůjčenými trojrozměrnými předměty. Velký ohlas florentské výstavy inspiroval vznik další, tentokrát s důrazem na Sienu, a tak byla v roce 1997 otevřena v prostorách Státního archivu v Sieně výstava početného souboru map a plánů z fondu Rodinný archiv toskánských Habsburků. Výstava s názvem Rukopisy a mapy Státního ústředního archivu v Praze. Poklad toskánských velkovévodů. V roce 2000 na ni navázala výstava Siena v Praze, kterou uspořádal archiv ve spolupráci s Národní galerií, sienskou univerzitou a sienským státním archivem ve Šternberském paláci v Praze. (Obr. 10) Pro výstavu se podařilo zajistit zapůjčení obrazů významných sienských malířů z období gotiky a renesance, která doplnila kolekci sienských mistrů Národní galerie. Výstava připravila české veřejnosti nevšední estetický zážitek a byla jí věnována mimořádná publicita. Oběma výstavám uspořádaným na české půdě se dostalo široké podpory Italského kulturního institutu v Praze.
Léta devadesátá jsou léty neustálého stěhování archiválií a hledání provizorních řešení. Jsou to ale také léta výstavby Archivního areálu v Praze na Chodovci. Archiváři netrpělivě očekávali dokončení provozně technického objektu areálu a připravovali vlastní, velkolepou výstavu, ve vlastních, velkolepých prostorách.
Píše se rok 2001, je 25. září a v novém Archivním areálu v Praze na Chodovci začíná třídenní slavnostní maratón. Ne vše je hotové, archiváři stále pracují v pořádacích sálech, ještě nebyl čas se přestěhovat do zbrusu nových kanceláří, ale vstupní hala je nablýskaná, mramor a nerez září, v kinosále je připraven řečnický pult, v přednáškových sálech raut. Přicházejí první hosté domácí i zahraniční, přijíždějí poslanci, senátoři, ministři, předseda vlády. Ředitel odboru archivní správy vítá hosty, promlouvá ministr vnitra a ředitelka archivu zve všechny přítomné na slavnostní zahájení výstavy…(Obr. 11)
Poklady Státního ústředního archivu v Praze. Český a československý stát v dokumentech. 1158–1990. To byl název první, reprezentativní výstavy uspořádané při příležitosti slavnostního zahájení provozu nového Archivního areálu. Na její přípravě se podílela většina zaměstnanců archivu pod vedením Denka Čumlivskiho, autora a komisaře. Ve své předmluvě ke katalogu výstavy autor uvádí: „Touto expozicí začíná trvalá výstavní aktivita, s níž se počítá ve výstavním sále chodovského areálu.“ Nikdo z nás v té době netušil, že dodržet toto předsevzetí bude velmi obtížné, neboť je limitováno finančními zdroji a především možnostmi lidí. S novým sídlem archivu dostali archiváři možnost ukázat veřejnosti to, co dosud „ukrývali“ ve svých depozitářích, „tajnosti“ často opředené neuvěřitelnými spekulacemi médií i jednotlivců. Výstavy by měly umožnit širokému okruhu návštěvníků nahlédnout do archivních depozitářů, pomoci pochopit funkci archivu jako strážce paměti národa a poznávat dějiny národa v netušených souvislostech.
Výstavy pořádané od roku 2001 v Archivním areálu se vyznačují především snahou o vystavování originálů archivních dokumentů, pokud to jejich fyzický stav jen trochu dovoluje. Přísné zásady pro jejich vystavování kladou četná omezení. Výtky návštěvníků se týkají nedostatečného osvětlení a chladu ve výstavním sále. Litují, že výstavy trvají jen velmi krátkou dobu. Prvořadým úkolem archivářů a konzervátorů však je uchovat archiválie, svěřené do jejich péče, i pro budoucí generace. Proto výstavy na Chodovci nebudou trvat déle než jeden měsíc a v případě prodloužení budou nejohroženější exponáty nahrazeny kopiemi (faksimiliemi). Jednou vystavené originály archiválií nespatří nejméně další čtvrtstoletí světlo světa a k dispozici budou po tuto dobu pouze jejich kopie. Ve výstavním sále bude maximální teplota 18°C a intenzita světla bude odpovídat potřebám vystavených dokumentů. Výstavy originálních archiválií jsou unikátní záležitostí, která není ve světě úplně běžná. Poklady „ukryté“ v archivech jsou majetkem státu, který na jejich uchování vynakládá značné finanční prostředky získané od daňových poplatníků a ti mají jistě právo tyto klenoty naší minulosti alespoň občas spatřit na vlastní oči. Zájem široké veřejnosti o shlédnutí unikátních dokumentů je dokladem vlasteneckého cítění a v dnešní době není mnoho aktivit, které by pocity vlastenectví a občanské hrdosti probouzely a podporovaly.
Poklady Státního ústředního archivu v Praze. Český a československý stát v dokumentech. 1158–1990. (Obr. 12) Jak sám název napovídá, měla výstava představit vývoj českého a československého státu od roku 1158 do roku 1990, a to prostřednictvím unikátních archivních dokumentů mimořádného významu – „pokladů“, které ve zkratce naznačily státoprávní vývoj. Výstava byla svým pojetím a prostorovým uspořádáním zaměřena na nejširší veřejnost. Návštěvník si přicházel pro sváteční zážitek z osobního setkání s archivními poklady, jejichž vznik je spojen s tisíciletými dějinami státu. Kromě prezentace dokumentů, vztahujících se k vývoji státu, měla výstava propagovat české archivnictví a postavení, jež v něm náleží Státnímu ústřednímu archivu. Výstava, doprovozená výpravným katalogem, který je dodnes jednou z nejkrásnějších publikací, vydaných archivem, přilákala na 30 000 návštěvníků. Pro velký zájem veřejnosti byla prodloužena a v závěru se stala jakousi poutí mnoha tisíc Čechů za originálem nejznámější listiny české minulosti – Zlaté buly sicilské, vydané v Basileji 26. září 1212, která nejméně další čtvrtstoletí zůstane uložena spolu s dalšími listinami Archivu České koruny ve speciálním archivním trezoru, a nebude ji možné spatřit. Návštěvníci věnovali značnou pozornost konceptu Deklarace nezávislosti sepsanému T.G. Masarykem 14. října 1918 ve Washingtonu.
Zaujal i krátký filmový snímek, pořízený sestřihem unikátních filmových záběrů z let 1890–1945, uložených v archivu.
České státnosti byla věnována i výstava uspořádaná v roce 2002. Tématem roku se stala panovnická a státní symbolika. Ucelený přehled vývoje státních symbolů dosud nebyl v plné šíři podán. Téma jistě zajímavé pro odborníky, však muselo přilákat i ty, kteří nejsou vybaveni znalostmi z oboru heraldiky, sfragistiky, vexilologie a dalších pomocných věd historických. Autor a komisař výstavy Pavel Sedláček měl nelehký úkol: na omezeném prostoru (a na omezeném počtu stran katalogu) postihnout vývoj státních symbolů v jednotlivých historických etapách.
Přestože většina sil archivářů byla soustředěna na uspořádání hlavní podzimní výstavy, jakoby mimochodem proběhla v květnu 2002 velmi skromná výstava, s názvem Miroslav Jodas, fotograf. Tato výstava představila část Jodasova díla, především jeho portrétní snímky. Objevila se zde řada netradičně pojatých portrétů významných představitelů našeho kulturního, uměleckého a společenského života. Nejpůsobivější byla kolekce portrétů Josefa Sudka, Martina Růžka, Karla Högera či Miroslava Horníčka. Některé z vystavených snímků obohatily po skončení výstavy archivní sbírky. Celá akce byla příkladem spolupráce archivu s významnými autory, fotografy, jejichž dílo v budoucnu přispěje k poznání české fotografické tvorby jako celku. Ačkoli neměla masovou propagaci a nebyla vybavena katalogem, shlédlo jí během třiceti dnů téměř tisíc návštěvníků.
«předchozí strana 1 2 3 4 další strana»