Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Národní archiv	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Legislativa
Archiv, archiválie, archivní fondy

Slovo archiv je řeckého původu. V řečtině slovo archeion, někdy též archeia, označovalo v antice původně úřední instituci nebo její budovu, jakož i samotné písemnosti vzniklé z úřední činnosti této instituce a místo, kde se tyto písemnosti ukládaly. Později nabylo řecké slovo latinskou koncovkou podobu archivum při nezměněném významu.

V soudobém českém archivnictví se archiv z hlediska jeho funkcí vymezuje jako informační instituce, která shromažďuje archiválie podle územní nebo věcné příslušnosti za účelem jejich trvalého a bezpečného uchování, jejich odborného zpracování a jejich zpřístupňování pro vědecké, správní, hospodářské a kulturní využití.

Archiválie jsou písemné, obrazové, zvukové a jiné záznamy - dokumenty (bez ohledu na způsob záznamu informace), které vzešly z činnosti státních a samosprávných orgánů a jiných právnických osob nebo fyzických osob (obecně původců), a které byly vzhledem ke svému dokumentárnímu významu (trvalé hodnotě) vybrány k trvalému uložení (§2 zákona o archivnictví).

Pro odborné posouzení zda je dokument archiválií je rozhodující doba jeho vzniku, obsah, původ a provedení (vnější znaky). Archiv tedy nepřebírá všechny dokumenty vzniklé z činnosti příslušných původců, ale pouze ty, které z nich byly odborně vybrány s ohledem na jejich trvalou hodnotu.
Společenská věda, která se zabývá péčí o archiválie se nazývá archivnictví. Je oborem vysokoškolského studia společně s pomocnými vědami historickými (např. Katedra archivnictví a PVH Filosofické fakulty Univerzity Karlovy).

Na rozdíl od muzea a knihovny, kde se sbírkové předměty převážně uměle třídí podle svého obsahu nebo jiných, dodatečně stanovených kritérií, se archiválie v archivu v naprosté většině zařazují do archivních fondů podle svého původce (= právnická nebo fyzická osoba).

Archivní fond je soubor archiválií, který vznikl výběrem z dokumentů vzniklých z činnosti určitého původce (původců), který obvykle odráží organizaci, funkce a činnost původce a velmi často i strukturu původního uspořádání písemností u původce.

V jednom archivu je tedy uložen jeden nebo více archivních fondů.

Naproti tomu archivní sbírka je soubor archiválií vzniklý z praktických nebo zájmových důvodů sběrnou činností archivu nebo jiného subjektu. Celkově je sbírka vymezena a vnitřně strukturována podle umělých (věcných nebo formálních) kritérií bez důrazu na původce archiválií.
Vymezením archivního fondu nebo sbírky a evidencí příslušných archiválií se tyto stávají součástí jednotného archivního fondu, který požívá státní ochrany.

Archiválie se měří podle svého uložení na běžné metry (bm). Jeden bm obnáší 8 standardních archivních kartonů, resp. 10 závěsných pořadačů.

Archiv jako instituce vzhledem k uvedeným funkcím vykonává následující odborné činnosti:

• předarchivní péče, výběr a akvizice archiválií ;
• systematické zpracování archiválií ;
• evidence archiválií ;
• bezpečné uložení a zabezpečení fyzického stavu archiválií;
• zpřístupňování archiválií pro vědecké, správní, hospodářské a kulturní účely.

Kromě toho bývá pojem archiv užíván také k označení budovy nebo její části určené k ukládání archiválií, někdy také se tímto pojmem označuje spisovna, kde jsou kromě archiválií uloženy i písemnosti doposud administrativně používané (správní archiv, účetní archiv, technický archiv). V zúženém významu se archivem nazývají někdy i jednotlivé archivní fondy (např. „rodinný archiv xy").

Nahoru

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.