Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Výroční zprávy SÚA
Stáž v Německu, 7.1. - 18.1. 2002 Barbora Nováková

Úvod
Výroba barev podle historických receptur
Příprava barevných vzorků
Techniky restaurování
Dokumentace vrstvení barev pod mikroskopem
Zpevnění uvolněné barevné vrstvy

V rámci projektu "Restaurování iluminovaných rukopisů" NK v Praze jsem se zúčastnila praktického bloku výuky v Fachhochschule Koeln, kde jsem měla možnost získat informace a nabrat zkušenosti v oboru knižní malby a jejího restaurování. V rámci tohoto projektu prováděli Prof. Dr. Fuchs a Dr. Oltrogge z Fachhochschule Koeln v létě roku 2001 průzkum a analýzy několika vybraných iluminovaných rukopisů v NK Klementinu.
Fachhochschule Koeln je vysoká škola v Kolíně nad Rýnem v Německu s možností studia v humanitních, přírodovědných, uměleckých oborech. Samostatnou fakultu tvoří obor restaurování a konzervace uměleckých a kulturních památek. Zde je možno studovat v pěti ateliérech. Jedná se o ateliér restaurování a konzervace malby a soch, objektů ze dřeva, dokumentů, grafiky a knižní malby, textilu a objektů z kůže a nástěnné malby a objektů z kamene. Řádné studium trvá 8 semestrů a je zakončeno titulem diplomovaný restaurátor. Všechny ateliéry mají stejné rozvržení, které obsahuje základní studium po dobu tří semestrů. Zde by se student měl seznámit s materiály a způsobem jejich konzervace a restaurování. Čtvrtý semestr je praktický, kdy si student vybere pracoviště pro svou praxi, nejlépe v zahraničí. Tzv. hlavní studium trvá od pátého do sedmého semestru. V tomto období se studenti zabývají restaurováním konkrétních objektů a je zakončeno diplomovou prací.
V ateliéru dokumentů, grafiky a knižní malby je výuka základního studia rozdělena na teoretickou a praktickou, která je soustředěna do dvou dvoutýdenních bloků.
V mém případě jsem se účastnila praktického bloku zabývajícím se barevnou vrstvou na pergamenu, technikami malby, dokumentací barevné vrstvy a možnostmi jejího restaurování. Tato praxe probíhala pro studenty prvního a třetího semestru současně. V druhém semestru jsou praktické bloky seznamující s materiálem usně, vazby a kování. Ve třetím semestru se jedná o papír, jeho konzervaci a restaurování.

Programem byla tato témata:
1. Výroba barev podle historických receptur
2. Příprava barevných vzorků
3. Techniky restaurování
4. Dokumentace vrstvení barev pod mikroskopem
5. Zpevnění uvolněné barevné vrstvy
6. Restaurování javánských loutek pro stínohru

1. Výroba barev (částečně podle historických receptů a částečně je využita moderní technika a postupy)

1) Santalové dřevo
Příprava nebyla provedena podle konkrétního receptu, ale opírá se o text z knihy uložené v knihovně v Mnichově, signatura cgm. 821 (Tegernsee, ca 1505/1512)
varianta č. 1
1g santalového dřeva jsem rozdrtila nahrubo a vložila do 10 ml 0,5 % roztoku amoniaku. Tento roztok jsem vařila po dobu 5 minut. Poté jsem přidala cca 0,25g kamence (K Al (SO4)2) a nechala rozpustit. Roztok jsem nechala louhovat asi 3 hodiny. Po přecedění jsem roztok nalila do petriho misky aby se voda odpařila.
varianta č. 2
3 g santalového dřeva jsem rozdrtila nahrubo a vložila do 50 ml 40 % alkoholu (Schwarzwälder Kirsch-Wasser). Podle Dr. Doris Oltrogge existuje zmínka o použití podobného alkoholu ve středověkém receptáři pro flambování a proto je pravděpodobné použití podobného druhu i při výrobě barviva. Tento roztok jsem nechala louhovat přes noc. Druhý den jsem do roztoku přidala asi 0,25 g kamence, a po rozpuštění jsem jej přecedila do petriho misky a nechala vyschnout.

2) Brazilské dřevo
Trier Malerbuch, Kap. 81 (Moselgegend, um 1470)
1 lot brazilského dřeva (podle regionu odpovídá hodnotě 12 - 16 g), tedy 12 g jsem dala do octa, zahřátého na teplotu 35 °C - 40 °C. Historický ocet by měl mít koncentraci kyseliny octové asi 5%. Pak jsem přidala kamenec, množství jednoho vlašského ořechu. Podle receptu se má kamenec drtit, to však v mém případě nebylo nutné, protože jsem měla k dispozici již drcený. To jsem nechala stát na teple 40 °C čtyři hodiny. Po vyluhování dřeva a obarvení kapaliny jsem roztok přecedila do petriho misek a nechala vyschnout.

3) Malachit
varianta č. 1
Příprava nebyla provedena podle konkrétního receptu, ale opírá se o text z Trier Malerbuch
Malachit jsem třela s vinným kamenem (vinanem draselným) [Kaliumtartrat, K2(C4H6O5)] a octem, poté jsem směs nechala odstát přes noc. Dále jsem přidala trochu mastixu a opět třela.

varianta č. 2
Smíchala jsem malachit a vinný kámen s octem a nechala stát přes noc. Druhý den jsem svařila lněný olej s trochou mastixu. Tuto směs jsem vařila asi 15 minut, do rozpuštění mastixu. Po vychladnutí jsem jej použila jako pojivo do malachitu.

Dále byly připravovány následující pigmenty:
1. Azurit temperovaný potašem [ Kaliumcarbonat (K2CO 3), / Kaliumsulfat (K2 SO4)]
Pojivo: arabská guma + tragant /arabská guma + myrha
2. Azurit temperovaný salmiakem [ Ammonium chlorid (NH4Cl)]
Pojivo: arabská guma + tragant / arabská guma + med
3. Měďnatá modř "Kupferblau" Trier (měďnato-proteinová sloučenina)
Pojivo: pouze rozpustit ve vodě / třít s roztokem arabské gumy
4. Pálené vápno z vaječných skořápek
Pojivo: arabská guma / arabská guma + třešňová guma
5. Malachit temperovaný octem
Pojivo: arabská guma + tragant / arabská guma + med
6. Malachit temperovaný octem , mastixem a vinným kamenem
Pojivo: arabská guma + tragant / lak ze lněného oleje s mastixem
7. Minium pálené z olovnaté běloby
Pojivo: arabská guma / bílek
8. Okr pálený (červený okr)
Pojivo: bílek / vyzina
9. Okr pálený ("purpurový" okr)
Pojivo: bílek / vyzina
10. Révová čerň pálená
Pojivo: vyzina / arabská guma
11. Vivianit barvený brazilským dřevem
Pojivo: vyzina + tragant / arabská guma + tragant

Barviva, inkousty:
1. Jabloňová kůra (žluté barvivo) [ barvivo a obarvený bílý pigment]
2. Aloe (zlatavé barvivo) [extrakce s octem]
3. Dřišťál (žluté barvivo) [ barvivo a obarvený bílý pigment]
4. Brazilské dřevo I (červené barvivo) [ kysele extrahované barvivo a obarvený bílý pigment]
5. Brazilské dřevo II (červené barvivo) [ zásaditě extrahované barvivo a obarvený bílý pigment]
6. Ostružiny I ( červené /modré barvivo) [ mořidlo: kamenec, kamenec + salmiak, síran železnatý (FeSO4)]
7. Ostružiny II (červené /modré barvivo) [ mořidlo: síran měďnatý (CuSO4, vinný kámen, síran zinečnatý (ZnSO4)]
8. železnatoduběnkový inkoust
9. Maliny (červené barvivo) [ recept z Pražské malířské knihy, f. 89; mořidlo: kamenec, kamenec + salmiak, síran železnatý (FeSO4), obarvený bílý pigment]
10. Černý bez I (červené / modré barvivo) [ mořidlo: kamenec, kamenec + salmiak, síran železnatý (FeSO4)]
11. Černý bez II ( modrý / zelený barvicí prostředek "Farbmittel") [ mořidlo: síran měďnatý (CuSO4); substrát: křída, vápno]
12. Černý rybíz (zelená? červená?) [ zásaditě extrahované barvivo; mořidlo: kamenec, kamenec + salmiak, síran měďnatý (CuSO4)]
13. Krapp (červený /růžový barvicí prostředek) [ barvivo a obarvený bílý pigment]
14. Kreuzdorn, Hloh (žluté barvivo)
15. Kreuzdorn, Hloh (zelené barvivo)
16. Kurkuma (žluté barvivo) [ barvivo a obarvený bílý pigment]
17. Ptačí zob I (zelená?/ modrá ) [ zásaditě extrahované barvivo, mořidlo: kamenec]
18. Ptačí zob II (zelená?/ modrá ) [ extrakce vínem; mořidlo: kamenec]
19. Saflor / Šafrán (žluté barvicí prostředek)
20. Saflorkarmin (červené barvivo)
21. Santalové dřevo [ extrakce roztokem amoniaku, alkoholem]
22. Žlutá z vlaštovičníku "Schuettgelb aus Schoellkraut und Wau" [ barvivo a obarvený bílý pigment]
23. Jalovec (zelená?) [ extrakce zásadou; mořidlo: kamenec]
24. Jalovec (zelená?) [ extrakce zásadou; mořidlo:síran měďnatý + kamenec]

Literatura: Schweppe, H.: Handbuch der Naturfarbstoffe, 1993 Ecomed

2. Příprava barevných vzorků

Dále následovalo použití připravených barev pro malbu vzorků na pergamen. Obdélník pergamenu byl navlhčen hodně vyždímanou houbou tahy pouze jedním směrem. Po chvíli zatížení pod prkénky byl pergamen přilepen samolepicí páskou na pevnou lepenku. Při vlhčení došlo k slabému zprůhlednění pergamenu a uhlazení jeho povrchu. Po vypnutí pergamenu byly nanášeny barvy ve vodorovných proužcích širokých 1 cm. Mezi nimi byly 0,5 cm mezery na poznámky. Každé barvivo bylo naneseno v jednom vzorku bez pojiva a v druhém s arabskou gumou. Pokud bylo barvivo sráženo na křídě, bylo pak naneseno jako třetí vzorek stejné barvy. Pigmenty byly vždy míseny s pojivem.

Santalové dřevo
1. vzorek - barvivo získané louhováním v alkoholu, rozmíchané s vodou a nanesené na pergamen
2. vzorek - totéž barvivo pojené arabskou gumou
3. vzorek - barvivo získané louhováním v amoniaku s přídavkem kamence rozmíchané s vodou
4. vzorek - totéž barvivo pojené arabskou gumou

Brazilské dřevo
5. vzorek - barvivo louhované v octu s přídavkem kamence a rozmíchané s vodou
6. vzorek - totéž barvivo pojené s arabskou gumou
7. vzorek - totéž barvivo srážené na šampaňskou křídu
8. vzorek - totéž barvivo srážené na šampaňskou křídu pojené arabskou gumou

Malachit
9. vzorek - malachit pojený vyzinou
10. vzorek - malachit pojený arabskou gumou
11. vzorek - malachit pojený lněným olejem s přídavkem mastixu

3. Techniky restaurování - vlastnosti a chování barevné vrstvy na pergamenu

Po uschnutí byly vzorky svisle rozstříhány, takže každý proužek reprezentoval všechny použité barvy. Proužky byly široké 1,5 cm a každý byl podroben odlišnému zákroku:
1. Stárnutí UV zářením po dobu 8 dní
2. Dezinfekce zvlhčením formaldehydem (8% roztok formaldehydu, vzorek visí ve zvlhčovací komoře)
3. Desinfekce koupelí v 70% etanolu
4. Koupel (námok) v močovině po dobu 10 minut (rozpustit 1 polévkovou lžíci ve 1 l vody, přidat 0,3 l alkoholu)
5. Zpevnění barevné vrstvy rozprášením 2,5 % roztoku pergamenového klihu s octem (3 g pergamenu zahřát ve vodě, redukovat na 50 ml, přidat 15 ml 7% octa a 15 ml etanolu)
6. Zpevnění barevné vrstvy nátěrem 15 % Paraloidem B 72 (2 g Paraloidu rozpustit v 10 ml acetonu s 10 ml lakového benzinu)
7. Zpevnění barevné vrstvy 4% roztokem vyziny s tragantem
8. Bělení směsí etheru s peroxidem vodíku H2O2 ve zvlhčovací komoře
9. Vlastnosti barev, pojiv a jejich vliv na praktické použití

Mnoho barviv reaguje různě na prostředí ve kterém se nacházejí jako např. na psací podložku, na kterou jsou naneseny. Zbarvují se pak podle toho, zda je prostředí kyselé nebo zásadité. U modročervených barviv platí, že se v kyselém prostředí většinou zbarvují do červena a zbarvení do modra se objevuje v zásadité oblasti.
Pojiva:
Arabská guma - kyselá
Bílek - alkalický
Vyzina - alkalická
Hrubozrnné pigmenty - vhodné přidat tragant nebo med, který pomáhá při nanášení, lépe drží a tvoří jednolitou vrstvu
Aloe - světlezelená barva je nestabilní, žluté až hnědé zbarvení používáno na vytváření zlatého dojmu na foliích z bílého kovu, někdy i na zlato pro vytvoření patiny

Zhodnocení vzorků po restaurátorských zásazích:

Hodnocení jsme prováděli pozorováním pouhým okem. Po stárnutí UV zářením došlo k velmi mírné změně odstínů organických barviv, pigmenty vypadají stejně jako před stárnutím. Po dezinfekci formaldehydem a koupeli v etanolu nedošlo k viditelným změnám.
Námokem v močovině došlo k mírnému posunu barev u organických barviv. Fixací pergamenovým klihem s octem vznikl na povrchu místy lesk. Fixací Paraloidem B 72 došlo k barevné změně u všech barev a k vzniku výrazného lesku. Většina barev získala sytější odstín. Koncentrace Paraloidu byla záměrně vysoká, aby byly změny barev zřetelné. Vyzina s tragantem nezpůsobila změnu barevnosti, místy však vznikl nepatrný lesk, pravděpodobně v důsledku vyšší koncentrace fixativa. Při bělení H2O2 došlo k mírnému vybělení, tzn. zesvětlení barev. Více reaktivní byla organická barviva.
Na některých vzorcích se dané zásahy projevily silně, na některých méně a na několika téměř zanedbatelně. S postupem času lze však předpokládat, že se projevy zhorší a budou lépe viditelné. Proto jsou vzorky archivovány a v budoucnu budou opět hodnoceny.

Výroba podkladu pod zlacení:

1. Dokumentace vrstvení barev pod mikroskopem

Pozorování barevné vrstvy pod mikroskopem:

Při práci jsme používali stereomikroskop značky Zeiss. Účelem bylo naučit se vidět a popsat výstavbu barevné vrstvy. Dále rozlišovat pigmenty od barviv, rozpoznat problémy poškození barevné vrstvy jako např. trhliny, lomy, krakely, stará poškození a akutní poškození.
Konkrétně se jednalo o iniciálu malovanou velmi jemně mletou rumělkou, auripigmentem, který lze identifikovat podle specifických plochých krystalů. Barevnost auripigmentu nebyla žlutá, ale zhnědlá. Zatím není přesně definováno, co způsobuje tento barevný posun. Měďnatá zeleň byla místy odpadlá, avšak pergamen zde zůstal zeleně obarven. Není jisté zda je toto zbarvení způsobeno přídavkem zelených šťáv při přípravě pigmentu, nebo zda se jedná o korozi měďnatého pigmentu. Dále byl pro malbu použit modrý pigment.
Na dalších ukázkách jsme mohli vidět rozdíl mezi vrstvou barviva, která je velmi tenká a pigmentu, která je vždy silnější. Barvivo srážené na křídu nikdy neobarví částečky křídy dokonale, proto je možné ve vrstvě barvy pozorovat bílé tečky. Plocha také není barevně jednolitá jako plocha malovaná pigmenty.
Dále je možné rozlišovat dva druhy zlacení a sice zlaceni plátkové a malba zlatým inkoustem. Při závěrečné fázi zlacení dochází k leštění. Plátkové zlato je leštěno ve většině případů a zlatý inkoust být leštěn může i nemusí. Rozlišení zlacené plochy pak může být problematické. Pokud však prosvětlíme stránku zespod, můžeme vidět překrývání plátků u plátkového zlacení nebo tahy štětce u malby zlatým inkoustem.

5. Zpevnění uvolněné barevné vrstvy

Seznámení s pojmem fixativa a s možnostmi fixace nám bylo umožněno díky Katrin Janis, která má značné zkušenosti v této oblasti, především s dávkovacím přístrojem. Téma její diplomové práce bylo konzervování barevné vrstvy na papyru.
Při zpevňování barevné vrstvy je třeba znát techniku malby, rozlišovat akvarel, kvaš a jiné typy maleb. V případě kvaše je barva málo pojená a díky lomu světla je barva matová, někdy může mít trochu charakter pastelu. Při použití fixačního prostředku dochází ke změně indexu lomu světla a tím i ke změně barevné vrstvy , většinou ztmavnutí.
Nároky na fixativum jsou rychlé pronikání, rychlé usychání, upevnění částic mezi sebou a k podložce, fixativum nesmí mít vysoké povrchové napětí, mělo by být reversibilní. Tyto požadavky je možné zajistit snad kromě reversibility. Nejde ani tak o nemožnost odstranění fixativa z hlediska chemického jako z hlediska technického, či mechanického.
Proto je uplatnění konzervačního zásahu fixace nutné velmi dobře zvažovat. Po nanesení fixativa také není možné analyzovat původní pojivo.
V některých případech lze použít metodu opětovné aktivace původního pojiva navlhčením a zatížením. To však není možné u barvy, kde byla použita arabská guma a proběhla irreversibilní dehydratace.
Fixaci barevné vrstvy je možné provádět třemi základními technikami. Pomocí štětce, kde však hrozí ulpívání částic na štětci. Aerosolem, který je vyráběn ultrazvukovým rozprašovačem. Třetí způsob je aplikace fixativa pomocí dávkovacího přístroje.
Při praktické ukázce s dávkovačem byla použita želatina, Klucel, pergamenový klih a vyzina s tragantem. Povrchové napětí fixativa bylo snižováno lokálním použitím etanolu bezprostředně před fixací. Při tom je však třeba redukovat rozpínání částic barvy a případné špíny. Jako nejvhodnější se projevila vyzina s tragantem. Optimálně penetruje, poměrně rychle schne a nemění barevnost.

Recept pro přípravu vyziny s tragantem:

Literatura:

Janis, Katrin: Loesen von Papyrusschichten in der Kartonage eines Mumienpektorals bei Erhaltung und Konservierung der Malschicht, Diplomová práce Fachhochschule Koeln 1994
Nikolaus: Hand der Gemaelderestaurierung. Bonn 1998
Dierks-Staiger, Regine: Anwendung von Aerosol zu Konsolidierung von Guachemalerei auf Papier. Stuttgart, 1996

Závěr

Domnívám se, že účel cesty, tj. seznámení s tématem restaurování a konzervace barevné vrstvy na pergamenu, byl splněn v rámci možností čtrnáctidenního pobytu. Za důležité považuji seznámení s odborníky světové úrovně, jejich zkušenostmi, metodami práce a odborným zázemím, ve kterém nám bylo umožněno pracovat.
V českém restaurátorském prostředí se jedná o jeden z prvních počinů týkajících se tohoto tématu, a dále by mělo vést k intenzivnějšímu zájmu, zkoumání a posléze k praktickým realizacím v oboru konzervace barevné vrstvy odborníky specializovanými na restaurování knih, listin a dokumentů.

Nahoru

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.