Rejstřík stránek SÚA
Výroční zprávy SÚA
Mgr. Monika Sedláková
Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.
|
Státní ústřední archiv v Praze |
Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Výroční zprávy SÚA |
|
Zpráva ze služební cesty do Ruska ve dnech 8. - 14. září 2001 Mgr. Monika Sedláková |
||
Místo: Moskva, Ruský státní vojenský archiv (Rossijskij gosudarstvennyj voennyj archiv)
Účel cesty:
Služební cestu jsem zahájila v sobotu 8. září 2001 v 10.30 hod. při odbavování na ruzyňském letišti. Letadlo ČSA (boeing 737, OK 894) odlétalo do Moskvy - Šeremetěva v 11.45 hod. V Moskvě jsme přistáli asi v 16.25 hod.
Na letišti na mě čekala pracovnice oddělení mezinárodních vztahů Federální archivní služby Ruska (Rossarchivu) Elena Krasnoselskaja se služebním autem a řidičem, který nás odvezl na místo mého ubytování, do hotelu-restaurace Rosa - ubytovacího zařízení Rossarchivu. Tento hotel se nachází v komplexu budov v ulici Bolšaja Pirogovskaja čp. 17 společně se Státním archivem Ruské federace (Gosudarstvennyj archiv Rossijskoj Federacii) a Ruským státním archivem starých listin (Rossijskij gosudarstvennyj archiv drevnych aktov). Cestou mě paní Elena seznámila s plánovaným pondělním setkáním s Kirilem Černěnkovem, vedoucím oddělení mezinárodních vztahů Rossarchivu, a dala mi několik rad týkajících se mého pobytu v Moskvě. Po ubytování, asi v 18.30, se se mnou rozloučila.
Neděli 9. září jsem strávila prohlídkou města. V pondělí 10. září jsem v 11.30 hod. navštívila pana Černěnkova v Rossarchivu, který se nachází v ulici Ilinka nedaleko Rudého náměstí. Věnovali jsme se účelu mé cesty a organizaci ruského a českého archívnictví. Krátce po 13 hod. mě pan Černěnkov doprovodil do Ruského státního vojenského archivu, jehož budovy jsou mimo centrum města, v ulicích Admirála Makarova a Vyborskaja. Před archivem na nás čekal zástupce ředitele Vladimír Korotaev. Po krátkém rozhovoru s ním a později také s Vladimirem Kuzelenkovem, ředitelem archivu, jsem se asi v 15 hod. dostala do studovny. Ve studovně jsem pak strávila zbylé tři dny, tedy úterý, středu a čtvrtek. Ve čtvrtek 13. září jsem se při rozhovoru o případné další návštěvě a možnosti mikrofilmování rozloučila s panem Korotaevem.
V pátek 14. září jsem odjela z hotelu ve 12 hod. služebním autem Rossarchivu na letiště. Zpáteční let (14.45 - 15.35 hod., OK 893) proběhl bez problémů.
Současná Státní archivní služba Ruska, která řídí a spravuje archivy na území Ruské federace, je právoplatnou nástupkyní archivních administrací Sovětského Svazu a RSFSR v sovětském období.
Na základě dekretu z 18.6.1918 "O reorganizaci a centralizaci archivních záležitostí" došlo k vytvoření Hlavní správy archivních záležitostí (tzv. Glavarchiv), jejímž úkolem bylo poprvé v ruské historii formovat a vést jednotnou archivní politiku. V roce 1929 se změnila archivní organizace na svazové úrovni, a to zřízením Centrální archivní správy Svazu SSR, která měla dohlížet na činnost centrálních archivních institucí svazových republik spravujících fondy všesvazového významu. Přijetím konstituce v roce 1936 došlo k zesílení kontroly ze strany bezpečnostních orgánů. V roce 1938 se státní archivy země dostaly pod vedení NKVD a archivní správa ztratila svou nezávislost vytvořením Hlavní archivní správy NKVD SSSR.
V roce 1960 bylo vedení archivního oboru předáno Sovětu ministrů SSSR. Nová Hlavní archivní správa při Sovětu ministrů se od roku 1961 stala všesvazovým orgánem pro vědecké i organizačně-metodické vedení archivních záležitostí v zemi, do roku 1991 pak kontrolovala administrační, finanční, vědecko-metodickou a technickou správu státních archivů celého Sovětského Svazu. V listopadu 1990 byl založen Výbor pro archivní záležitosti při Sovětu ministrů RSFSR (tzv. Roskomarchiv) odpovídající za státní archivy na území Ruské federace. Prezident Jelcin vydal v srpnu 1991 nařízení o převodu všech dokumentů KSSS a KGB do správy Roskomarchivu.
V souvislosti s rozpadem SSSR v roce 1992 proběhla reorganizace sítě státních archivů Ruska. Z Roskomarchivu se vytvořila Státní archivní služba Ruska (tzv. Rosarchiv), jejíž práva a povinnosti obsahuje vládní usnesení z 22.12.1992 a "Zákonodárné základy Ruské federace o archivním fondu Ruské federace a archivech" z června 1993, které jsou považovány za první ruský archivní zákon. Současný název Státní archivní služby Ruska - Federální archivní služba Ruska pochází z roku 1996.
Ruský státní vojenský archiv patří dnes do sféry státních archivů spravovaných Rosarchivem. Byl založen v roce 1920 jako Archiv Rudé armády při Vojensko-historické komisi Všeruského hlavního štábu s charakteristikou správního archivu. Od roku 1921 se společně s dalšími vojenskými archivy dostal pod vedení vojensko-námořní sekce Jednotného státního archivního fondu, v roce 1925 získal samostatnost jako ústřední státní archiv. V pozdějších letech došlo k jeho reorganizace - v roce 1933 na Ústřední archiv Rudé armády, v roce 1941 pak na Ústřední státní archiv Rudé armády, v roce 1958 na Ústřední státní archiv Sovětské armády. Současný název pochází z roku 1992.
Tento archiv spravuje dokumenty týkající se vytvoření a činnosti sovětských ozbrojených sil z let občanské války a z meziválečného období (1918-1940), dále pohraničních a domácích vojsk z let 1918-1991 a také osobní fondy významných vojenských osobností.
Součástí Ruského státního vojenského archivu je od března 1999 bývalé Středisko uložení historicko-dokumentárních sbírek (Centr chranenija istoriko-dokumentalnych kollekcij), jehož počátky spadají do března 1946, kdy byl oficiálně vytvořen Ústřední státní (zvláštní) archiv SSSR pro uložení archivních fondů a sbírek zahraničního původu přivezených Sovětskou armádou na konci 2. světové války z východní Evropy (Německa, Polska, Československa). V roce 1960 byly do tohoto archivu předány také materiály sovětských institucí zabývajících se zahraničními zajatci a vězni.
Ze zvláštního archivu se v roce 1992 stalo výše zmíněné Středisko uložení historicko-dokumentárních sbírek, jehož písemnosti je možné rozdělit do dvou skupin. První skupinu představují dokumenty ze zajateckých a vězeňských táborů z období 2. světové války a krátce po ní, druhou pak 857 fondů trofejních dokumentů.
Část trofejních fondů pochází z činnosti německých okupačních úřadů na území Protektorátu Čechy a Morava nebo se jiným způsobem týká České republiky (viz rozdělení na úvodní straně). Jedná se o písemnosti vyvezené po 2.světové války z Československa.
Před samotným popisem a hodnocením studovaných materiálů bych se ráda krátce zmínila o studovně vojenského archivu a o inventářích k trofejním fondům. Hlavní budova Ruského státního vojenského archivu vybavená studovnou se nachází v ulici Admirála Makarova a bývalé Středisko uložení historicko-dokumentárních sbírek v ulici Vyborskaja, nedaleko hlavní budovy (ulice jsou na sebe kolmé). V době mého pobytu v Moskvě se budova ve Vyborské ulici rekonstruovala, přesto zde v menší místnosti (asi 15 míst) pracovala samostatná studovna s otevírací dobou od 10 do 17 hod. Po vyplnění badatelského listu dostanete objednací lístek a můžete si objednat inventáře (rusky opisy), či jednotlivé složky písemností (rusky dela, odpovídající našim inventárním jednotkám). Inventáře pak obdržíte do 10 minut od objednání, samotné dokumenty, v počtu max. 10 inventárních jednotek, následující den. Tento systém zřejmě funguje celkem dobře, protože jsem se za celou dobu svého pobytu nesetkala s vážnějšími problémy.
Inventáře trofejních fondů, psány samozřejmě v ruském jazyce, jsou svou strukturou částečně podobné našim inventářům. Obsahují popis materiálu každé inventární jednotky, dále její pořadové a inventární číslo, dataci a počet listů. Jejich základním nedostatkem je ale to, že nemají úvod a většinou žádný rejstřík. Jakési rejstříky (rusky ukazatele) vypadající spíše jako naše osnova či knižní obsah jsou součástí pouze inventářů rozsáhlých fondů. I v těchto případech ale doporučuji pročíst celý inventář.
Úřad říšského protektora
V popředí mého zájmu byla především vyvezená část písemností Úřadu říšského protektora, jehož podstatu spravuje Státní ústřední archiv v Praze. Tento fond označený č. 1488 má jeden inventář a 84 inventárních jednotek, které nejsou příliš obsáhlé a materiál je ve valné většině z let 1939-1942. V inventáři najdeme regesty typu:
Karl Friedrich von Pückler-Burghaus, velitel Waffen SS v Čechách a na Moravě
Fond označený č. 654 je velmi malý, má pouze 6 inventárních jednotek. Podle inventáře by zde měly být uloženy osobní dokumenty Karla Friedricha von Pückler-Burgaus, tzn. výpisy z matrik, jeho školní vysvědčení a Hitlerovy výnosy o udělení hodnosti generál-majora policie a o jmenování velitelem Waffen SS v Čechách a na Moravě, dále jeho korespondence z let 1934-1944, rukopisy jeho článků, přednášek z vojensko-politického okruhu a jeho básní, schémata budování německé armády z června 1942 a určité studijní materiály týkající se dělostřelectva.
V tomto případě jsem měla v ruce pouze inventář k fondu. Doporučuji prostudovat konkrétní dokumenty a rozhodnout o jejich využití např. ve Vojenském historickém archivu v Praze.
Německé policejní a správní instituce na obsazeném území
Fond č. 1323 se 3 inventáři a 681 inventárními jednotkami obsahuje především dokumenty říšských policejních úřadů a německých policejních úřadů v obsazených zemích, především v Polsku a na území bývalého Československa, a částečně také německé politické správy v těchto oblastech.
V inventáři najdeme inventární jednotky popsané jako Gestapo Brno, Gestapo Opava, Gestapo Karlovy Vary, přesněji se ale jedná pouze o vyšetřující spisy čtyř osob podezřelých ze špionáže či z odbojové činnosti a o výslechové protokoly. Další regesta nazvaná Policejní úřady Moravy či Policejní úřady Prahy představují např. seznamy úředníků, měsíční hlášení o politické situaci, nebo výpisy z výslechových protokolů k činnosti jedné osoby podezřelé ze špionáže. Několik následujících jednotlivin je nazváno jako Vládní prezident Ústí nad Labem, Vládní prezident Opava apod. a jsou to např. osobní spisy vládních inspektorů, či evidenci došlých poštovních zásilek.
Také tyto materiály je nutné studovat podrobněji.
Německé fašistické správní a soudní instituce na obsazeném území
Písemnosti fondu č. 1447 týkající se německé správy na území Protektorátu Čechy a Moravy byly začleněny do fondu č. 1488.
Deutsche Revisions- und Treuhand AG Berlin
Fond označený č. 1466 má 13 inventářů a velké množství inventárních jednotek, pod kterými se podle inventářů skrývají revizní výkazy bank, různých firem a pojišťovacích společností z Německa, Holandska, Polska, Rumunska, Francie, Československa a jiných zemí a podklady k těmto revizím, které prováděla berlínská revizní společnost Deutsche Revisions- und Treuhand AG většinou v letech 1938-1944.
Z československých podniků jsou zde zastoupeny např. Škoda Plzeň, Avia Praha-Letňany, Poldi hutě a.s. Praha, Filips a.s. Praha, Explozia Praha, První brněnská strojírenská společnost Brno, Letov a.s. Praha-Letňany, Zbrojovka Brno, Sudetské důlní závody a.s. Most a další.
Viděla jsem konkrétní písemnosti týkající se Škody Plzeň, První brněnské strojírenské společnosti Brno a Avie Praha-Letnaňy. Jedná se o výroční zprávy z let 1938-1941 a zprávy revizní společnosti z kontroly ročních uzávěrek těchto podniků, které byly vyhotovovány v několika exemplářích. Domnívám se, že stejné dokumenty jsou u nás uloženy v podnikových či oblastních archivech.
Reichssicherheitshauptamt
Tuto hlavní německou policejní instituci není nutné představovat. Její písemnosti, rozděleny do tři tisíce inventárních jednotek popsaných v šesti inventářích, jsou uloženy mimo jiné v trofejním fondu č. 500.
Materiály vztahující se k Československu pocházejí z let 1937-1945 a podle inventářů mají často charakter zpravodajských dokumentů.
Dokumentační materiál ze zajateckých a koncentračních táborů
Tento fond označený č. 1367 má dva inventáře a 289 inventárních jednotek, které obsahují písemnosti především z let 1933-1945 vztahující se např. k Sachsenhausenu, Buchenwaldu, Gross-Rosenu, Meidanku, Dachau, Treblince, Lukenwaldu (zajatec.tábor) a dalším. Jedná se o různé seznamy vězněných osob, osobní spisy a seznamy dozorců.
Emil Margulis, advokát a předseda Židovské strany v Československu
Fond označený č. 705 se dvěmi inventáři měl původně 48 inventárních jednotek, ale všechny dokumenty týkající se osoby Emila Margulise byly v roce 1959 předány do Československa. Ve fondu zůstaly pouze části devíti inventárních jednotek, které představují např. protokoly ze zasedání sionistického kongresu z let 1926-1929, či ze zasedání ústředního výboru Židovské strany v Československu z roku 1928, stanovy a finanční výkaz Fondu rekonstrukce Palestiny z let 1929-1930 apod. Z tohoto důvodu by bylo vhodné změnit zavádějící název fondu.
Návštěva Ruského státního vojenského archivu v Moskvě mi umožnila vytvořit si konkrétnější představu o trofejních fondech vztahujících se k československé problematice, o jejichž existenci jsem se dozvěděla z německých publikací. Vzhledem k tomu, že pro nedostatek času jsem studovala převážně inventáře a do dochovaných písemností jsem nahlédla pouze ve velice omezené míře, doporučovala bych rozsáhlejší výzkum především ve fondu Úřad říšského protektora, dále ve fondu Karl Friedrich von Pückler-Burghaus a ve fondu Reichssicherheitshauptamt. Domnívám se, že teprve na základě dalšího výzkumu bude možné jednat s ruskou stranou o případném vyhotovení kopií dokumentů či o jejich mikrofilmování. Současně s výzkumem výše popsaných fondů by bylo určitě zajímavé a přínosné studovat obsáhlé písemnosti říšského ministerstva hospodářství, které jsou uloženy rovněž v tomto archivu.
© Státní ústřední archiv v Praze
Poslední změna této stránky v lednu 2003
Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.