PhDr. Jiří Křesťan - Maďarsko 2001

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Výroční zprávy SÚA
Zpráva ze služební cesty do Maďarska ve dnech 16.7. - 27.7. 2001 (Letní kurs Středoevropské univerzity v Budapešti "Archivy politických stran po pádu komunismu") PhDr. Jiří Křesťan

Kurz Středoevropské univerzity v Budapešti (Central European University - CEU) na téma "Archivy politických stran po pádu komunismu" ("Archives of Political Parties after the Collapse of Communism") se konal ve dnech 16.7. - 27.7. 2001. Archivní kurzy, pořádané CEU, potažmo archivem Open Society (Open Society Archives - OSA), který je její součástí, se konají každoročně od roku 1996. V letošním roce se kurzu poprvé zúčastnili i archiváři z České republiky (v uplynulých letech nebyly pozvánky ke kurzům archivům distribuovány). Kurzy jsou tradičně pořádány jako multinacionální a víceoborové. V uplynulých letech byla témata zajímavá nejen pro archiváře, ale například i pro konzervátory a restaurátory, počítačové experty apod.
Z více než sta zájemců bylo v letošním roce vybráno 29 účastníků z Albánie, Běloruska, Brazílie, Bulharska, České republiky, Gruzie, Chorvatska, Kazachstánu, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Makedonie, Malty, Mongolska, Polska, Rumunska, Ruské federace, Slovinska, Spojených států amerických, Ukrajiny a Zambie. Jednalo se ve většině případů o mladé lidi, velmi dobře jazykově vybavené, pro něž zhusta kurz nepředstavoval první mezinárodní zkušenost. Profesně byli mezi absolventy kurzu nejpočetněji zastoupeni archiváři, dále též historikové, sociologové, politologové, pedagogové, publicisté.
Kurz probíhal formou přednášek a panelových diskusí, jichž se vždy účastnili také přednášející z daného bloku přednášek, což přispělo k oživení výměny názorů. Osmnáct účastníků kurzu předneslo předem připravené referáty o zkušenostech s péčí a využíváním archivů politických stran z vlastních zemí (tzv. "country reports", autor zprávy o služební cestě prezentoval referát na téma "Archivy politických stran ve Státním ústředním archivu v Praze"). Program kurzu byl doprovázen volitelnými semináři, zaměřenými na metodiku vědecké a pedagogické práce, a kurzy internetu. Navštívil jsem dne 19.7. veřejnou přednášku na téma "Ruské "trofejní" archivy - nová kulturní "studená válka" v Evropě?", s níž vystoupila Patricia Kennedy Grimsted (blíže k ní a její účasti v kurzu viz níže).
CEU je tradičně úspěšná při zajišťování vskutku špičkových lektorů pro své kurzy. Výjimkou nebyl ani kurz o politických stranách. Podařilo se zainteresovat jak historiky, tak archiváře, kteří se většinou těší značnému mezinárodnímu renomé a kteří se dokáží podívat na posuzované problémy z různých odborných a někdy i z odlišných politických úhlů. V přednáškách Denise Peschanského (Univerzita Sorbonna) a Johna Earla Haynese (oddělení rukopisů Knihovny Kongresu USA) zaznělo hodnocení komunismu v zemích západní Evropy (zejména Francie) a Spojených států amerických, vztahů tamějších komunistických stran ke Kominterně a Sovětskému svazu. V rámci tohoto bloku přednášek se dostalo místa diskusi o etických otázkách dané problematiky i filozofických aspektech práce historika. Zevrubné informace o ruských archivech se zřetelem na prameny o dějinách KSSS a jejích vztahů se zahraničím i o dějinách masových organizací v SSSR byly představeny v přednáškách Kirilla Michailoviče Andersona (Ruský státní archiv sociálních a politických dějin). Problematice ruských a ukrajinských archivů a jejich přístupnosti se zvláštním zaměřením na provenienčně cizí archiválie (zejména na fondy získané po druhé světové válce), jejichž mapováním se dlouhodobě zabývá, se věnovala Patricia Kennedy Grimsted (Harvardova universita v Cambridge). V jejích přednáškách, a také ve vystoupeních Klause Oldenhaga (Spolkový archiv v Koblenzi) byly otevřeny k diskusi mnohé legislativní aspekty archivnictví. Oldenhage především zhodnotil zkušenosti s manipulací s archivy komunistických stran ve východní Evropě, zejména s archivy SED, s archivy nestátních organizací a osobními archivy. Jeho přednášky byly vhodně doplněny přednáškami, jež přinesly hodnocení zkušeností se stranickými archivy z Polska (Edward Kolodziej, Archiv soudobých fondů ve Varšavě) a Maďarska (Zoltán Ripp, Ústav politických dějin v Budapešti). Ivan Székely (OSA) se zabýval právními a etickými aspekty archivnictví. Celého kurzu se aktivně účastnili jeho ředitelé Gabriella Ivacs (OSA) a Charles Kecskeméti, bývalý dlouholetý generální sekretář Mezinárodní archivní rady (International Council on Archives - ICA). Ten účastníky kurzu informoval o projektu výzkumu archivu Komunistické internacionály v Moskvě a zamyslel se nad možnými směry budoucí mezinárodní spolupráce archivářů i řadou obecnějších problémů archivnictví a práce archivářů. Lze želet neúčasti (zdravotní důvody) původně ohlášeného Güntera Buchstaba, bývalého předsedy sekce ICA archivů a archivářů parlamentů a politických stran, kterého zastoupil současný místopředseda sekce Béla Pálmány.
Součástí kurzu o archivech politických stran byly exkurze do knihovny maďarského Parlamentu, Ústředního stranického archivu v Budapešti a Krajského archivu v Miškolci. Byli jsme rovněž seznámeni se službami a náplní práce knihovny CEU a archivu Open Society. Shlédli jsme rovněž výstavu "Bodies in Formation", věnovanou masovým cvičením (spartakiádám) za komunismu, jež se konala v budově CEU a na níž se podstatnou měrou podílela i pracoviště z České republiky (Muzeum tělovýchovy a sportu v Praze, Státní ústřední archiv v Praze). Mimochodem, OSA disponuje dvěma stálými pracovníky, pověřenými pouze pořádánám výstav. CEU poskytuje účastníkům kurzu dar v podobě knižních publikací v hodnotě cca 150 amerických dolarů určených pro knihovnu zaměstnavatele.

Přínos služební cesty, náměty ke zlepšení dosavadních pracovních postupů

Účast na kurzu byla užitečná již z toho důvodu, že přinesla cenné srovnání se zahraničními zkušenostmi při uchování, ochraně a využívání archivů politických stran a v menší míře též jiných nestátních subjektů i osobních a rodinných archivů. Vzhledem k časovému omezení kurzu se mohlo přirozeně jednat pouze o úvodní podněty k detailnější analýze, po nichž by mělo následovat zevrubné srovnávací studium zahraniční literatury. Lze říci, že v oblasti péče o fondy politických stran a souvisejících fondů, a zejména v péči o archivy Komunistické strany Československa, snesou výkony našich archivářů směle srovnání s cizinou. Objektivním měřítkem je v konečném smyslu historická produkce, vycházející z výzkumů stranických archivů. Přístupnost archiválií je v ČR zajištěna na velmi dobré úrovni, a to i přes to, že existuje jisté vakuum v oblasti podzákonných norem a vnitřních předpisů.
Patrné se jeví zaostávání ČR (a to i ve srovnání se zeměmi střední a východní Evropy) v oblasti archivní legislativy a její aplikace, jež mají dopady do oblasti spolupráce s archivy existujících politických stran. Zde by mohla být velice přínosná diskuse odborné veřejnosti o přípravě nového zákona o archivnictví. Zajímavá je již otázka statutu archivů politických stran (podle Klause Oldenhaga nelze chápat stranické archivy jako čistě soukromé archivy, v některých ohledech se svou povahou blíží spíše veřejným archivům - strany plní veřejné funkce, jsou subvencovány státem apod.). Nutno dodat, že konkrétní spolupráce s archivy politických stran a jiných nestátních subjektů je v současnosti u nás téměř znemožněna perzonálními možnostmi státních archivů.
Daleko za možnostmi ČR se nachází využívání širší mezinárodní spolupráce. V průběhu kurzu se například Charles Kecskeméti s lítostí zmínil o tom, že ČR se nezapojila do mezinárodního projektu ICA, zaměřenému k výzkumu archivů Komunistické internacionály v Moskvě, což se předpokládalo vzhledem ke zcela unikátní roli KSČ v rámci KI, a že se pravidelně neúčastní ani dalších společných podniků archivářů. Nefunguje bohužel ani základní tok informací o podobných akcích od organizátorů směrem k archivům, čehož lze litovat i z toho důvodu, že v mnoha případech nevyžaduje účast českých archivářů žádných nákladů.
Konkrétní výsledky by mohla přinést mezinárodní spolupráce při výzkumu ruských archivů, v nichž se nacházejí provenienčně české či československé archiválie, které se sem dostaly po skončení druhé světové války. Zde se jeví úctyhodné především výsledky práce Patricie Kennedy Grimsted. Je ovšem problémem v podstatě diplomatickým, zda otázku "trofejních fondů" (mezi něž by mohl být započítán například i nuceně "darovaný" Ruský historický zahraniční archiv a další archivy emigrace z Ruska po roce 1918, přesunuté do SSSR po roce 1945) lze stavět jako otázku restituce, k níž by mělo být Rusko nuceno mezinárodním tlakem, nebo vycházet z přísného respektování ruského práva a existujícího právního statu quo (Klaus Oldenhage).
Velice užitečné by mohlo být zapojení archivů ČR do práce sekce ICA archivů a archivářů parlamentů a politických stran, které dosud záviselo pouze na aktivním přístupu několika archivářů (například archivářů národně sociální a lidové strany). Informace o sekci lze získat na webové straně www.spp-ica.org.
Měly by být využívány archivní kurzy konané od roku 1996 na CEU v Budapešti, jakož i další možnosti spolupráce s OSA, který působí v jejím rámci (stipendijní pobyty, mikrofilmování archiválií i periodik). Informace o CEU a OSA lze nalézt na webových stránkách www.ceu.hu a www.osi.hu

Nahoru