PhDr. Eva Drašarová,CSc.; PhDr. Jiřina Juněcová

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Výroční zprávy SÚA
Zpráva ze služební cesty do Rakouska ve dnech 7. – 19.10. 2001 PhDr. Eva Drašarová,CSc.; PhDr. Jiřina Juněcová

Partnerská instituce: Österreichisches Staatsarchiv in Wien
Účel cesty:

Průzkum fondů se zřetelem k eventuálním dalším nevydaným archiváliím po roce 1945
Výzkum bohemikálních písemností v úředních registraturách ministerstev a dalších ústředních úřadů habsburské monarchie do roku 1918 a v pozůstalostech významých politiků
Projednání prodloužení smlouvy o spolupráci v oblasti archivnictví, jednání o výměně nebohemikálních archiválií z České republiky za mikrofilmy bohemikálních spisů z Rakouské republiky
Pokračování a další rozvíjení vzájemných styků s jednotlivými složkami Rakouského státního archivu a Státního ústředního archivu včetně pokračování výměny archivních pomůcek (inventářů)

Do Vídně jsme odcestovaly již v neděli dopoledne, abychom hned v pondělí ráno mohly vyřídit nezbytné formality související se studijním pobytem a vykonat zdvořilostní návštěvy. Pro první studijní den jsme objednaly faxem několik balíků materiálu k dějinám hornictví v českých zemích z Ministerstva zemědělství Vídeň, neboť jsme zahajovaly návštěvou v centrále Rakouského státního archivu, kde je tento fond uložen. Nedošlo tak k žádné zbytečné ztrátě času přejížděním do jiné součásti archivu.
První den jsme vykonaly první oficiální návštěvu v generálním ředitelství archivu. Za nepřítomného generálního ředitele prof. Mikoletzkého, jenž právě odcestoval na zasedání Mezinárodní archivní rady do Reykjavíku, nás přijal personální ředitel dvorní rada Mag. Römer. Získaly jsme zde užitečné organizační rady ke studiu a pobytu a obdržely stipendium.
Dále jsme navštívily ředitele organizační součásti Rakouského státního archivu – Allgemeines Verwaltungsarchiv - dr. Theimera, kde jsme vyřídily pozdravy od jeho českého partnera Mgr. Horkého. Dále jsme se zeptaly na rozdělení pozůstalostních fondů mezi jednotlivými archivy = částmi Rakouského státního archivu, tj. mezi Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Allgemeines Verwaltungsarchiv a Kriegsarchiv a požádaly o kopii seznamu pozůstalostí Rakouského státního archivu. Po určitém zdráhání nám bylo příslíbeno jisté podniknutí v této věci. Poté jsme si již vyzvedly ve studovně první velmi znečištěné balíky k hornickým záležitostem z fondu Ministerstvo zemědělství Vídeň. Jednalo se o písemnosti Horních ředitelství v Mostě, Příbrami a Jáchymově z let 1879-1885, které nebyly vyžádány v rámci spisové rozluky s Rakouskem po roce 1918 a zůstaly ve Vídni. Zmíněná část spisů zcela chybí ve fondu Ministerstvo zemědělství Vídeň uloženém v Praze. Vzhledem k časovovým možnostem bylo prostudováno z uvedených ročníků celkem 10 fasciklů. Uvedené archiválie se týkaly kromě bezvýznamných záležitostí (poskytnutí dovolené zaměstnancům ředitelství, žádosti o proplacení výdajů za léky apod.) především provozu dolů na našem území, a to měsíční zprávy o postupu ražby důlních chodeb, návrhy rozpočtu na výstavbu šachet Sádek, Kozičín a Svatá Hora, pravidélné zprávy o měření teplot a odvětrávání dolů, provádění inspekcí, rozpočty na důlní stroje, dobrovzdání k úpravě dolu sv. Vojtěch a pokus o zavedení elektrického osvětlení jeho chodeb. Písemnosti obsahovaly ještě řadu informací o těžařských společnostech na Příbramsku a v okolí Kutné Hory.
Další předběžná objednávka za pomoci e-mailu i faxu směrovala do oddělení Haus-, Hof- und Staatsarchiv, do pozůstalostí významných politiků spjatých s českými dějinami druhé poloviny 19. století. Ze skupiny fondů č. 19 /Bestandgruppe 19/ tak byla již rezervována pozůstalost německého politika Josefa M. Baernreithera /Nachlass Baernreither/ a Ernst v. Plenera /Nachlass Plener/. Protože však v tomto oddělení lze studovat jen v úterý, čtvrtek a pátek od 9 do 16 hod., upozornil nás na toto omezení vyplývající z rekonstrukce celé budovy ředitel dvorní rada prof. Auer již elektronickou poštou dopředu.
V pondělí jsme se paralelně připravovaly na studium dalších osobních fondů – pozůstalost Gustava Marcheta je však uložena v Haus-, Hof- und Staatsarchiv /dále HHStA/ a v centrále archivu není k dispozici žádná pomůcka. Odložily jsme tedy další objednávání pozůstalostí až na úterní návštěvu v provizorní studovně HHStA v Schenkenstrasse 4. Naopak v centrále na Erdbergu /Nottendorfergasse 2 - 4/ se objednávají naopak archiválie z dalšího fondu patřícího do HHStA – z Ministerstva zahraničí. Jsou zde k dispozici také archivní pomůcky. Pro období 1848 – 1918 /3. Skupina/ to jsou tyto archivní celky:
Politisches Archiv, Administrative Registratur, Presseleitung, Informationsbureau, Zeitungsarchiv, Delegationen /původní skupina VI/Gesandschafts- und Konsulatarchive /dříve VII/.
V druhý studijní den jsme navštívily provizorní studovnu HHStA v Schenkenstr. 4, kde jsme měly objednány výše zmíněné pozůstalosti Baernreither a Ernst v. Plener. V provizorních prostorách The British Council je umístěna pouze šatna, přípravna a studovna. Omezené skladovací prostory dovolují vydávat objednané pouze v úterý a čtvrtek a striktně se dodržuje zapůjčení jen tří evidenčních jednotek. Objednávky se doporučují dva až tři týdny předem. Vyplatilo se objednat faxem alespoň týden předem z Prahy. Díky laskavosti dvorního rady prof. Auera, ředitele, jsme byly upozorněny e-mailem na návštěvní den v úterý a připravené archiválie v počtu pěti (!) jednotek. První marný pokus dostat se k pozůstalosti Gustava Marcheta, jež je pouze depozitem a ne státním majetkem, přes příliš neurčitý dopis, v němž nebylo výslovné povolení rodiny ke studiu, ale odkaz na dceru, nás příliš optimisticky nenaladil.
Ve čtvrtek prvního týdne pobytu jsme vykonaly návštěvu u pana dvorního rady Dr. Auera, ředitele Haus-,Hof- und Staatsarchivu (součásti Österreichisches Staatsarchiv). Velmi vstřícné přijetí umožnilo prokonzultovat nejen studijní plány, ale domluvit výměnu archivních pomůcek mezi oběma archivy. Tato výměna proběhla již k plné spokojenosti obou stran. Paní dr. Juněcová pak obdržela během několika hodin první výtisk inventáře z počítače archivního fondu Generální ředitelství nejvyšších soukromých a rodinných císařských fondů ve Vídni (2 svazky) a později ještě inventáře fondů Vrchní ředitelství císařských rodinných fondových statků ve Vídni a Inspekce císařských rodinných fondových statků v Hodoníně. Zároveň byly prohlédnuty archivní pomůcky fondů patřících do tzv. skupiny 6 (Dvorské archivy a archivy císařských a rodinných fondů). Jednalo se o Generální ředitelství císařských soukromých a rodinných fondů ve Vídni, Vrchní ředitelství císařských soukromých a rodinných fondových statků ve Vídni, Inspekci císařských rodinných fondových statků v Hodoníně, Archivy velkostatků císařských soukromých a rodinných fondů a Úřad nejvyššího dvorského štolby, tedy o tzv. restituční fondy, jejichž část, která se vztahovala k našemu území, přešla po roce 1918 v rámci spisové rozluky s Rakouskem na bývalé Československo a většina z nich byla předána tehdejšímu Státnímu archivu zemědělskému, jednomu z předchůdců dnešního Státního ústředního archivu. Došlo k vytypování písemností, které se týkaly císařského majetku v Čechách a na Moravě anebo souvisely s již uvedenými fondy v Praze. Vzhledem k tomu, že bylo možné objednat do studovny pouze tři evidenční jednotky, docházelo k objednávání a studiu archiválií postupně. Od tohoto setkání fungovalo ve studovně vše, dokonce nám bylo nabídnuto studium i v zavírací den. Panu dvornímu radovi jsme předaly propagační tiskoviny našeho archivu – publikaci o budovách Státního ústředního archivu a jeho předchůdců a katalog z výstavy Poklady Státního ústředního archivu. Český a československý stát v dokumentech 1158 – 1990.
Třetí den jsme se opět vrátily do nové budovy na Erdbergu. HHStA zde expeduje písemnosti vídeňského ministerstva zahraničí do roku 1918. Objednaný karton s protokoly referátu 5 k "slovanským rejdům" byl připraven. Jde o mimořádně důležité archiválie z let 1915 – 1918. Studijní dny pak probíhaly dle stanoveného plánu, vždy s přihlédnutím k návštěvním hodinám.
Druhý týden jsme hned v pondělí 15.10. byly přijaty dle původní písemné domluvy Archivní správy MV ČR a Generálního ředitelství Rakouského státního archivu panem profesorem Mikoletzkým, generálním ředitelem Rakouského státního archivu, jenž se vrátil ze zasedání Mezinárodní archivní rady v Reykjavíku. Na základě pověření Archivní správy zde dr. Drašarová projednala otázku prodloužení dohody o spolupráci v oblasti archivnictví mezi oběma zeměmi. Pan generální ředitel byl udiven, že dohoda je vůbec nějak časově limitovaná a vyjádřil přání automaticky v ní pokračovat dle příslušného bodu ve smlouvě obsaženém. Žádné dodatky či změny si nežádá. Písemné vyjádření v tomto smyslu slíbil předat do konce pobytu delegátek ve Vídni. Protože však v tomto týdnu probíhaly oslavy 200 let od vzniku Válečného archivu /Kriegsarchiv/, organizační jednotky Rakouského státního archivu, došlo ke změně: písemné vyjádření souhlasu s pokračováním dohody o spolupráci v nezměněné podobě zašle prof. Mikoletzký přímo oficiální poštou na Archivní správu a bude očekávat obdobné vyjádření z české strany. Oznámil též, že mikrofilmování příslušných kartonů z fondu Prezídium Ministerské rady Vídeň /Briefe Böhmen/ je ukončeno a rakouští partneři počkají na vyřízení všech úředních formalit na českém Ministerstvu vnitra. Poté by mohlo dojít k výměně za nebohemikální písemnosti Ministerstva veřejných prací, jež byly zavlečeny za druhé světové války na území tehdejšího Československa a nebyly vráceny majiteli – Rakouskému státnímu archivu. Pan ředitel též přislíbil pomoc při získání přehledu pozůstalostí uložených v jeho instituci. Slib splnil. Při slavnostním zasedání u příležitosti významného jubilea Válečného archivu ve středu 17.10. byl tento seznam veřejně předán panem dvorním radou Brouczekem, vedoucím skupiny fondů Pozůstalosti a sbírky, jež podléhá přímo Generálnímu ředitelství. Delegátky se účastnily tohoto slavnostního aktu a prohlédly si též výstavu instalovanou ve výstavním sále archivu v Nottendorfergasse.
Prof. Mikoletzkému jsme předaly doplňky k řadě sborníků Státního ústředního archivu v Praze – Paginae historiae č. 7 a 8, ostatní propagační tiskoviny si odvezl sám ze slavnostního otevření nové provozní budovy v archivním areálu Chodovec.
K příjemným společenským povinnostem patřila též dopolední prohlídka oddělení Archiv dvorské komory /Hofkammerarchiv/ ve středu 17.10., kde jsou uloženy písemnosti centrální finanční správy habsburské monarchie. Archiv, jehož ředitel, dvorní rada Sapper, nás osobně provázel, sídlí od roku 1848 v centru Vídně v Johannesgasse 6. Tyto prostory byly specielně upraveny pro potřeby archivu, který tehdy vedl známý rakouský spisovatel Franz Grillparzer. Písemnosti ministerstva financí z let 1848 – 1918 jsou však přestěhovány do nové centrální budovy na Erdbergu. Také v tomto archivu se nachází obrovské množství materiálu k dějinám českých zemí do roku 1918.
Bohužel jsme již nestačily navštívit zcela samostatný Archiv města a zemský archiv Vídně v jeho nedávno slavnostně otevřených nových prostorách. Sídlí totiž ve čtvrté věži bývalého plynojemu, jež byl velkoryse přebudován v obrovský moderní komplex obchodů, restaurací, konferenčních místností, bytů, sídel institucí a úřadů. Je napojen přímo na linku metra U3 /stanice Gasometr hned za stanicí Erdberg/. Dle alespoň vnější prohlídky je jedinou nevýhodou pro archiv, že nemá přímý vstup z ulice, ale je třeba procházet všechny tři předchozí objekty.
Co se týče archivního materiálu z oblasti zemědělské problematiky, je možné úvést, že bylo prostudováno Ministerstvo zemědělství Vídeň. Tento fond obsahuje řadu písemností Horních ředitelství Most, Příbram a Jáchymov, které v Praze zcela chybí. Jedná se o spisy bagatelního rázu, ale i o archiválie týkající se provozu dolů v Čechách a pro badatele zabývající se tímto tématem rozhodně nejsou nepominutelné.
U fondů (Generální ředitelství císařského soukromého a rodinného fondu ve Vídni, Vrchní ředitelství císařských soukromých a rodinných fondových statků ve Vídni, Inspekce rodinných fondových statků v Hodoníně, Centrální účtárna císařských soukromých a rodinných fondových statků a Úřad nejvyššího dvorského štolby), které se týkají císařských soukromých a rodinných statků a mají také vztah k fondům uloženým ve Státním ústředním archivu v Praze, bylo naší snahou Vídni získat především celkový přehled a také informace o případných bohemikách, a to především z důvodů restituce písemností uvedených fondů po roce 1918, k níž sice existují seznamy uvádějící počty balíků apod. Za okupace bylo nutné vrátit řadu původně postoupených archiválií v rámci spisové rozluky našemu státu zpět do Vídně. Část z nich byla v době druhé světové války uskladněna v Lednici na Moravě bez jakékoliv dohledu. Po roce 1945, kdy náš stát žádal vrácení archivního materiálu zpět, se v úřední koresponci týkající tohoto problému vyskytují opět informace o počtech došlých balíků z Rakouska, ale méně již o jejich obsahu. Dále se uvádějí i krádeže spisů během jejich provizorního uložení za války. Z těchto důvodů byly prohlédnuty nejdříve inventáře fondů, jejichž části jsou uloženy ve Vídni i v Praze a jejichž písemnosti souvisejí s císařskými statky v Čechách a na Moravě. Posléze se vytypovaly příslušné písemnosti ke studiu. Ve fondech byla nalezena řada důležitých písemností k již uvedené tématice
V Generálním ředitelství císařských soukromých a rodinných fondů ve Vídni jsou uloženy především archiválie vztahující se k pražskému ředitelství jako podřízené složce Generálního ředitelství, které rozhodovalo ve všech důležitých otázkách správních i finančních panovníkova majetku a vlastně zastupovalo v těchto záležitostech majitele. To se týká prodeje buštěhradských dolů a jejich ocenění, koupě panství Cerekvice, Smiřice, Hořeněves, Třebovětice a Světy Generálním ředitelstvím, nákup jednotlivých nemovitostí na všech císařských statkách, pronájmy dvorů, patronátní záležitosti, hospodaření cukrovarů a personální záležitosti úředníků velkostatků.
U fondu Vrchní ředitelství císařských soukromých a rodinných fondových statků ve Vídni, který patřil k tzv. restitučním fondům a jehož část písemností vztahujících se k území našeho státu byla postoupena po roce 1918 Československu, ale bohužel bez registraturních pomůcek, jenž byly považovány za společné, byly srovnány obě jeho částí, a to jak vídeňské, tak i pražské. Starší písemnosti Vrchního ředitelství ve Vídni do roku 1909 jsou řazeny podle původního uložení v registratuře, tj. pouze chronologicky za sebou podle ročníků a jednacích čísel a k jejich vyhledávání je nutné použít registraturní pomůcky. Inventář fondu je pro toto období pouze přehledem chronologicko-numerické řady a nelze z ní zjistit vlastní obsah spisů. V roce 1910 začíná další manipulační období, archivní materiál je sice nadále řazen za sebou podle jednotlivých ročníků, ale v jejich rámci již podle věcných signatur. Prototaké bylo upuštěno od prostudování prvního maninulačního období tohoto fondu především z časových důvodů a vzhledem k tomu, že denní norma pro badatele ve studovnách Rakouského státního archivu ve Vídni jsou pouze tři evidenční jednotky. U písemností mladších z následujícího období byly vytypovány některé ročníky a signatury obsahující spisy pro statek Hodonín a slovenské statky Holíč a Šaštín. Jedná se o ročníky 1914-1916, signaturu 53, týkající se hospodářských hlášení, zpráv apod. pro Hodonín.
Fond Nejvyššího dvorského štolby, který je uložený ve Vídni, obsahuje k našemu území pouze malé procento archiválií. Jedná se o účetní knihu a mzdy zaměstnanců hřebčína v Kladrubech.
Byl prohlédnut i inventář fondu Archivy velkostatků soukromého a rodinného fondu, ve kterém jsou uloženy spisy týkající se pouze rakouských panství a nevyskytují se zde archiválie k českému území.
Vzhledem k Účtárně císařských soukromých a rodinných statků nacházející se ve Státním ústředním archivu v Praze, která se stala roku 1890 součástí Centrální účtárny ve Vídni jako její II. oddělení, se dr. Juněcová také zeptala na část tohoto fondu, která se nachází ve Vídni. Fond je v současné době nezpracován a pro badatele tím zcela nepřístupný.
Archivní pomůcku Inspekce císařských soukromých rodinných fondových statků v Hodoníně obsahující písemnosti k císařských statkům Hodonín, Velké Pavlovice na Moravě a ke slovenským statků Šaštínu a Holíči z časových důvodů delegátka pouze prohlédla. Tento fond vykazuje poměrně rozsáhlý archivní materiál z let 1894-1912 k uvedeným panstvím, kdy patřila pod pravomoc inspekce. V Praze je uložena pouze nepatrná část písemností zmíněného úřadu.
Vážným badatelům mohou velmi dobře posloužit inventáře uvedených fondů, které byly získány z Rakouského státního archivu ve Vídni, pro studium problematiky císařských statků na našem území v širokém časovém horizontu.
Závěrem je možno konstatovat, že pracovní pobyt obou delegátek splnil všechna očekávání do něj vkládaná a posunul opět o něco dále naše znalosti o archiváliích k dějinám českých zemí uložených v Rakouském státním archivu. Byly vytypovány další objekty, v nichž by se mohla nacházet bohemika nevydaná po druhé světové válce do Československa. Výsledky průzkumů jsou poměrně rozsáhlé i navzdory komplikované situaci v půjčování fondů z oddělení Haus-, Hof- und Staatsarchiv, na které se služební cesta chtěla soustředit. Nezanedbatelná byla i společenská dimenze cesty, jež v tomto případě byla mnohem obsáhlejší než v předchozích letech. Opět se podařilo získat kopie pomůcek sloužících k vyhledávání ve fondech Rakouského státního archivu a příslib pokračovat v jejich výměně i s dalším oddělením.
Protože reálné výsledky všech tří cest do Rakouského státního archivu mohou sloužit nejen široké archivářské obci, ale i dalším zájemcům ze správních orgánů i vědeckých institucí, bude žádoucí je zveřejnit v některém z odborných periodik a na internetové stránce archivu. Současně budou rozmnoženy všechny dosud získané pomůcky Rakouského státního archivu pro potřeby Archivní správy a pro studovny Státního ústředního archivu. Jejich seznam by se měl objevit opět na internetové stránce.
Uvažovaná výměna nebohemikálních archiválií uložených dosud ve Státním ústředním archivu v Praze za dohotovené mikrofilmy bohemikálních písemností z Rakouského státního archivu by se mohla uskutečnit v Praze. Návštěvy rakouských kolegů v České republice jsou poněkud sporadičtější než naše ve Vídni. Byla by tak částečně odstraněna disproporce v čerpání studijních pobytů a cílená návštěva jediné delegace by umožnila plně se věnovat hostitelským povinnostem. Prostory nové budovy na Chodovci by byly důstojným prostředím pro takovou akci.

Nahoru