Mgr. Roman Horký - Rakousko 2001

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Výroční zprávy SÚA
Zpráva ze studijní cesty do Vídně v rámci projektu financovaného Grantovou agenturou České republiky ve dnech ve dnech 4. - 15.6.2001 Mgr. Roman Horký

Můj studijní pobyt ve Vídni mezi 4. a 15. červnem 2001 měl tentokrát poněkud jiný statut i obsah, než v roce předchozím, neboť jsem necestoval do Vídně na základě mezistátní dohody o spolupráci, ale především jako spoluřešitel výzkumu podpořeném Grantovou agenturou ČR. Cílem práce týmu, který vede Dr. Drašarová a jehož dalšími členy jsou historici Doc. Šouša a Mgr. Velek, je edice pramenů k česko-německým vyrovnávacím jednáním v posledních desetiletích habsburské monarchie. Díky tomu byla podstatná část pobytu věnována průzkumu archiválií, jež se vztahují k poměrně málo známým jednáním zástupců českých a německých politických stran zhruba od konce 19. století do první světové války. V nich se tito politici pokoušeli o dohodu, jež by přinesla určitou rovnováhu a uklidnění do národnostních vztahů. Výsledná edice zmíněných dokumentů má vzniknout výběrem z mnoha fondů úřední i soukromé povahy, uložených v českých archivech a ve Vídni. Podrobně jsou v této souvislosti zkoumány i některé z fondů Státního ústředního archivu, jež hrají v projektu důležitou úlohu.
Ačkoliv hlavní záměr pobytu souvisel s tímto výzkumem, jedním z mých úkolů bylo i jednání s některými z představitelů Österreisches Staatsarchiv (dále ÖStA) ve Vídni, kde se odehrávala větší část mého studia. Tyto rozhovory z větší části směřovaly k pokračování spolupráce především mezi 2. oddělením SÚA a vídeňským oddělením Allgemeines Verwaltungsarchiv (dále AVA), zastoupeným jeho ředitelem Dr. Theimerem. Jejím dalším plodem byl zisk počítačově zpracovaných inventářů Ackerbauministerium in Wien, Ministerium für Kultus und Unterricht - Kultus neuer 1849-1946, dále Handelsministerium in Wien a Ministerium für öffentliche Arbeit in Wien, a konečně kopie sešitového strojopisu Ministerratspräsidium in Wien.
Na rovině celoarchivní spolupráce jsem měl příležitost se setkat s generálním ředitelem Rakouského státního archivu Hon. Prof. Mikoletzkym. Kromě pozvání na připravované slavnostní otevření nové budovy SÚA a řady zasvěcených dotazů na fungování našeho archivu jsme hovořili rovněž o stavu příprav výměny nebohemikálních písemností uložených v SÚA za mikrofilmy významných bohemik uložených ve Vídni. Vyslovil jsem také prosbu ohledně podpory našeho grantového výzkumu, včetně dotazu na možnost scanování tamních archiválií naším vlastním scanerem. Ukázalo se, že takovéto povolení by bylo u vídeňských kolegů bezprecedentní, a proto bylo prozatím odloženo po projednání ve vedení ÖStA.
V AVA jsem pokračoval v průzkumu bohemik, zejména ve fondu Ministerium des Innern - Präsidium, hlavně se zřetelem k dokončení přehledu československé části rozlukového materiálu, jenž po roce 1945 zůstal ve Vídni. Tento materiál však byl zkoumán současně z hlediska grantového výzkumu dokumentů ke zmíněným česko-německým jednáním. Mimo to jsem prostudoval řadu kartonů věnovaných užívaní češtiny a němčiny u státních úřadů a soudů, tentokrát v období po roce 1900. Při absenci bohemik, jež v tomto případě byly vydány do Prahy, se zde objevily zajímavé souvislosti. Oživení a zesílení sporů o užívaní národních jazyků u úřadů oproti dosavadní němčině se ve světle těchto dokumentů ukázalo být ve stejném historickém období jedním z nejdůležitějších politických témat prakticky ve všech zemích habsburského soustátí, což obohatilo i problematiku česko-německých vztahů o další úhel pohledu.
Dalším vybraným fondem byl Landsmannminister, jenž obsahuje spisy ministrů krajanů z více národností monarchie, kteří měli ve vládě dbát na zájmy vlastního etnika. Protože registratura českého ministra krajana je uložena v SÚA, pokoušel jsem se nalézt archiválie k tématu hlavně v materiálech ministra krajana pro německé obyvatelstvo. Přístup k tomuto fondu bohužel ztěžuje neexistence vhodné archivní pomůcky, proto je nutné objednat si po domluvě s příslušným referentem takřka "na slepo" některé z kartonů (maximum jsou tři na den) a v nich se pokoušet hledat. Materiál, jenž jsem měl v ruce, však ukázal, že tento pramen poskytuje k národnostním záležitostem materiál pouze druhořadé povahy, většinou se jedná o korespondenci s řadou německých obcí, žádajících o podporu v záležitostech hospodářských, školských apod.
V rámci heuristiky jsem navštívil rovněž archiv rakouského parlamentu, s cílem zjistit, zda a případně jaký měla jednání předáků českých a německých stran odraz v diskusích na půdě říšské rady, ať už v plénu nebo v některém z výborů. Výsledky výzkumu ukazují na to, že žádný parlamentní výbor se speciálně touto tématikou nezabýval, za to existuje řada odkazů na projednávání jazykových a národnostních záležitostí v rámci schůzí celé sněmovny. Šlo jednak o interpelace, jednak o projednávání návrhů vládních předloh zákonů, jež měly upravovat užívání jazyka. Zápisy z těchto jednání vyšla i tiskem a jsou k dispozici i v Praze, proto jsem se jim dále nevěnoval. V souvislosti s archivem parlamentu stojí za zmínku, že zde by podle slov jeho pracovníků nebyl se scanováním dokumentů problém.
V rovině grantového výzkumu, do nějž zapadá i zmíněný průzkum bohemikálních archiválií, lze tedy výsledky studia shrnout v tom smyslu, že byla v rámci heuristiky prostudována další řada kartonů z několika vytipovaných fondů. Pokračoval tak průzkum dosud vedený v českých archivech, který podle rozšířil přehled o pramenech využitelných pro edici, buď pro publikování v plném znění nebo jako zdroj pro historickou studii, která má publikované dokumenty uvést a současně zasadit do širších souvislostí.
V oblasti výměny archivních pomůcek se vedle předání některých našich inventářů a řady publikací podařilo pro SÚA a pro badatele z České republiky vůbec získat několik dalších pomůcek Rakouského státního archivu. Zaběhnutými a trvalejšími se stávají také osobní kontakty a vzájemná znalost prostředí v partnerských archivech a zemích vůbec, což obojí pomáhá rozmnožit hmatatelná pozitiva, která se jak české, tak rakouské straně podařilo doposud přinést.

Nahoru