PhDr. Eva Gregorovičová

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Výroční zprávy SÚA
Zpráva ze služební cesty do Itálie ve dnech 29. 5. – 15. 6. 2001 PhDr. Eva Gregorovičová

Účel cesty:

Účast a vystoupení na VI. Evropské archivní konferenci
Studijní cesta: Průzkum vztahů mezi fondem Rodinný archiv toskánských Habsburků a fondy Státního archivu ve Florencii

1) Účast a vystoupení na VI. Evropské archivní konferenci.

Na pozvání organizátorů této významné mezinárodní archivní akce, a to Associazione Nazionale Archivistica Italiana (dále jen ANAI: Národní italská archivní společnost), Direzione generale per gli Archivi (dále jen DGA: Generální ředitelství pro archivy) italského Ministerstva kultury a International Council on Archives (dále jen MAR: Mezinárodní archivní rada) jsem byla pozvána, abych se nejen zúčastnila tohoto vrcholového setkání archivářů na evropské úrovni za účasti zámořských hostů z celého světa (USA, Kanada, Austrálie apod.), ale abych zároveň vystoupila se svým příspěvkem na téma zhodnocení a aplikace mezinárodních standardů ISAD a ISAAR pro popis fondů v našem archivním prostředí.
Konference konaná ve Florencii v Kongresovém paláci pod záštitou prezidenta Italské republiky pod názvem: "Archives between past and future" ("Archivy mezi minulostí a budoucností") měla přinést panoramatický pohled na archivní projekty a aktivity archivního světa na přechodu mezi tradičními přístupy k archivní práci a organizaci v konfrontaci s novými pohledy, zkušenostmi a zaváděním nových technologií do archivní teorie a praxe. Tedy mezi tradicí a inovací ve světě archivů v oblasti zapojení archivů do informačních sítí (Internet), ve sféře vytváření a zavádění informačních archivních systémů, standardizace popisů archivních fondů na mezinárodní úrovni, v problematice výběru a uchování netradičních nosičů (problematika elektronických dokumentů), nedílnou součástí bylo neméně významné téma formování profesionality archiváře a archivního vzdělání.
Jednání bylo zahájeno 30. 5. proseminářem na téma: "Okno do Evropy. Programy Evropské unie pro archivy a projekty: problémy a perspektivy". Večer pak byla konference slavnostně zahájena v Palazzo Vecchio, Sala del Cinquecento starostou města Florencie Leonardem Domenicim. Se slavnostními projevy vystoupili představitelé nejvyšších toskánských kulturních institucí, předsedkyně MAR Elisa De Santos Canalejo a na závěr přednesl svůj projev generální ředitel italských archivů profesor Salvatore Italia.
Další den 31. 5. bylo dopolední plenární zasedání věnováno problematice: "Elektronické archivy: jejich stav v různých evropských realitách. Zkušenosti, strategie výběru, normy." Odpoledne bylo jednání věnováno tématu: "Fotografické a audiovisualní archivy: uchování, popis, copyright".
Dne 1. 6. dopolední plenární zasedání bylo věnováno tématice: "Integrace a kooperace: otevřenost fondů badatelům a přístup k fondům". Odpolední jednání pak probíhalo ve třech paralelních sekcích. I. sekce jednala na téma: "Projekty mezinárodní spolupráce". V II. sekci, která byla věnována problematice: "Mezinárodní standardy pro popis fondů: národní iniciativy a zkušenosti", kam bylo zařazeno i vystoupení Evy Gregorovičové ze Státního ústředního archivu v Praze, vystoupili delegáti z Kanady (Kent Haworth z University v Torontu: "Závěry projektu archivních popisů v Nizozemí a aplikace mezinárodních standardů pro archivní popis z hlediska výměny informací"), Německa (Nils Brübach z Archivní školy v Marburku: "Mezinárodní standardy pro archivní popis – jejich odraz v rámci německých perspektiv"), Portugalska (Fernanda Ribeiro z Univerzity v Portu: "Mezinárodní archivní standardy: portugalské perspektivy"), z Velké Británie (Dick Sargent z Historické komise pro rukopisy, Národní registr archivů: "Mezinárodní popisové standardy. Archivní počítačové programy ve Velké Britanii") a Itálie (Maria Grazia Pastura z Generálního ředitelství pro archivy a Euride Fregni z Inspektorátu pro nestátní archivy v Emilia Romagna: "Program SIUSA: informační systém vybudovaný na základě standardů". Jedná se o unifikovaný informační systém pro Úřady (Inspektoráty) pro dohled nad nestátními archivy: Sistema Informativo Unificato per le Sovrintendenze Archivistiche).
Příspěvek za Českou republiku byl přednesen v italštině pod názvem: "Národní iniciativy na poli archivního popisu v České republice ve srovnání s mezinárodními standardy". Protože jsme měli poprvé na tak významném foru možnost presentovat své zkušenosti a informovat mezinárodní veřejnost o naší praxi na poli popisů fondů, spojilo se v SÚA pro tento účel několik spolupracovníků, kteří mají s danou problematikou zkušenosti, a to PhDr. Eva Gregorovičová, Mgr. Rudolf Kaďorek, PhDr. Tomáš Kalina a ing. Miroslav Kunt, aby pro toto archivní forum připravilili relaci. Referát byl složen ze dvou samostatných částí. První vypracovali Gregorovičová – Kaďorek: "Struktura archivního popisu fondů v archivech České republiky v porovnání s mezinárodními standardy ISAD (G) a ISAAR(CPF)", v němž oba autoři provedli analýzu mezinárodních standardů International Standard Archival Description (General) a International Archival Authority Record for Corporate Bodies, Person and Families z hlediska základní otázky, zda naše informační zdroje, ať v papírové (Průvodce po archivních fondech) či databázové (PEvA, databáze původců v SÚA) podobě mají dostatek informací, aby mohly být naplněny požadavky předepisované mezinárodními standardy a provedli srovnání, které údaje z mezinárodních standardů tyto naše informační zdroje obsahují. Další archivní pomůcky jako inventáře či katalogy apod. pro nedostatek prostoru (referát měl mít 30 min) nemohly být zkoumány. Podle naší analýzy je naprosto evidentní, že již tyto tři informační zdroje v kombinaci s našimi inventáři mohou bez velkých problémů naplnit požadavky předepisované mezinárodními standardy.
V druhé části referátu "Standardy ISAD a ISAAR a unifikace archivního popisu ve Státním ústředním archivu v Praze", se kolegové Kalina a Kunt zabývali nejprve zhodnocením úsilí o sjednocení archivního popisu v Československu a České republice po 2. světové válce (Pravidla pro zpracování archivních fondů), dále využitím informatiky pro archivní popis v SÚA Praha a představili v základních rysech program JANUS pro archivní zpracování fondů. V poslední části oba autoři posoudili mezinárodní standardy na základě svých zkušeností s jejich využitím a doporučili přesuny některých polí.
Relace byla vyslechnuta ve zcela naplněném sále s velkou pozorností. A byla pozitivně ohodnocena. Referát spolu s dalšími resumé příspěvků byl zveřejněn ještě před zahájením konference na webové stránce organizačního garanta celé akce: florentské společnosti Newtours. Pro orientaci účastníků konference byly sumarizované obsahy jednotlivých referátů vytištěny edičním oddělením italské archivní správy pod názvem: "Il Mondo degli Archivi", Roma 2001, 239 s. V roce 2002 bude vydán sborník příspěvků z VI. Evropské archivní konference, kde budou otištěny všechny referáty, včetně našeho příspěvku, v celém rozsahu.
III. sekce konaná dne 1. 6. odpoledne se zaměřila na aktuální problematiku: "Archivy a Internet".
Poslední den konference 2. 6. bylo dopolední zasedání rozděleno na plenární jednání o "Vzdělávání archiváře / records manager: tradice a inovace" a tři další paralelní sekce.
I. sekce se věnovala tématice: " Vzdělávání ve veřejné správě a v soukromém sektoru",
II. sekce měla na programu téma: Formování archivního vzdělávání a studia v univerzitním prostředí" a III. sekce se zabývala problémy: "Úloha profesních archivních společností v archivním vzdělávání".
Odpolední jednání pak bylo opět společné, předsedal mu generální sekretář MAR Joan Van Albada a jeho hlavní náplní byl referát Petera Horsmana z Archivní školy v Amsterodamu o nových evropských trendech ve vzdělávacích kurzech managementu v oblasti elektronických dokumentů. Na závěr po diskusi bylo provedeno zhodnocení průběhu a přínosu konference, která pro své zaměření měla obrovský význam na poli nadcházejících a probíhajících změn v oblasti archivní teorie a praxe, uplatňování nových technologií v archivních světě, unifikace a standardizace z hlediska výměny archivních informací, či formování archivní profese pod novými vlivy požadavků informatiky a zohlednění nových požadavků již při zaměření studia pro přípravu studentů na archivní profesi v nových podmínkách archivů.
Příští VII. Evropská archivní konference se bude z iniciativy polské archivní správy konat v Polsku.
Závěrem lze konstatovat, že má účast a vystoupení přineslo cenné poznatky v oblasti nových trendů, jakými se archivy v evropském měřítku ubírají. A především to, že v mnohých oblastech naše archivy a archivnictví svou úrovní naprosto snesou srovnání s okolním státy Evropy. Jen je nutné v řadě oblastí, jako je zavádění počítačové a reprodukční techniky a nových technologií do archivní práce, a nebo právě v oblasti mezinárodních standardů ISAD(G) a ISAAR(CPF) pro popis archivů a fondů, které jsou z hlediska nových informačních systémů, budovaných např. v Itálii ale i jinde na bázi těchto standardů, a mezinárodní výměny archivních informací nesmírně důležité, se více zapojit do poznání těchto mezinárodních zkušeností. Nezůstávat jen na naší lokální úrovni a pokusit se v rámci našich možností aplikovat řadu poznatků i v našich archivech. Pro rozšíření povědomí o významu, přínosu a využití těchto standardů pro naše podmínky ve vztahu k mezinárodním iniciativám, by bylo zapotřebí uspořádat celonárodní diskusi k této problematice, tak, jak probíhala v jiných evropských i mimoevropských státech. S budováním a fungováním archivních informačních systémů a programů pro popis fondů jsem se v rámci různých předváděcích akcí archivních institucí či firem, jež byly součástí programu konference, měla možnost seznámit. A přesvědčila jsem se, že studium standardů i sebe podrobnější popis jejich aplikace nestačí.
Proto právě jako impuls pro odstartování celostátní debaty o těchto problémech jsem navrhla uspořádat na jaře 2002 v novém konferenčním sále Státního ústředního archivu v Praze pracovní setkání českých archivářů k problematice a významu mezinárodních standardů pro archivní popis, kde by dr. Stefano Vitali, pracovník Státního archivu ve Florencii (dále ASFi), který je v současné době předsedou komise pro mezinárodní archivní standardy při MAR a zároveň je autorem programu popisu archivních fondů Státního archivu ve Florencii vybudovaného na bázi ISAD a ISAAR v rámci informačního systému ASFi, přednesl přednášku na toto dnes tak v archivním světě nosném tématu. Sama jsem měla možnost seznámit se s tímto programem a mohu říci, že pro naše podmínky by přednáška dr. Vitaliho spolu s předvedením fungování tohoto systému byla nesmírně důležitá. Dr. Vitali velmi ochotně účast přislíbil.
Dále bude pozvána ještě další pracovnice Státního archivu ve Florencii dr. Francesca Klein, jež řídí oddělení reprodukce, která vystoupí s přednáškou o problematice digitalizace archivních fondů. Pod jejím vedením proběhla v ASFi realizace projektů digitalizace dvou nejvýznamnější archivních souborů ASFi, a to Mediceo avanti al Principato (Medičejský archiv před ustavením florentského vévodství) a Diplomatico (Sbírka listin), které již slouží badatelů v ASFi a jsou v současné době instalovány i na Internetu, kde si je mohou studovat zájemci z celého světa.
Organizace celé akce se ujme Archivní správa MV ČR, Státní ústřední archiv v Praze, pobočka České informační společnosti při SÚA a Česká archivní společnost. Jsem přesvědčena, že obě přednášky obou italských odborníků budou mít pro české archiváře význam a budou jistě nepopiratelným přínosem. Kromě toho, se tím bude realizovat významný bod kulturní dohody o spolupráci, jak to již dokázala presentace inventáře "Fra Toscana e Boemia." realizovaná v roce 2000 ve Florencii a Praze.

2) Studijní cesta: Průzkum vztahů mezi fondem Rodinný archiv toskánských Habsburků a fondy Státního archivu ve Florencii

Ve dnech 3. 6. – 15. 6. 2001 jsem navázala na účast na VI. Evropské archivní konferenci zahraniční služební cestou do Státního archivu ve Florencii, Itálie, na základě prováděcího plánu k mezistátní kulturní dohodě uzavřené mezi Českou republikou a Itálií. Účelem cesty, jako v předcházejících letech, bylo pokračovat v průzkumu vztahů mezi fondem Rodinný archiv toskánských Habsburků (dále jen RAT), který je uložen ve Státním ústředním archivu v Praze, a fondy ASFi, vzniklými v období panování členů sekundogenitury habsbursko – lotrinského rodu v Toskánském velkovévodství v letech 1737 – 1859.
Jako obvykle jsem byla přijata ředitelkou ASFi dr. Rosalií Manno Tolu, která mi po informaci o zaměření mého výzkumu předala záměr o uspořádání semináře s mezinárodní účastí ke 150. výročí založení ASFi, jenž se pod názvem "Archivi e storia nell´Europa del XIX secolo. Alle radici dell´identita` culturale europea" (Archivy a historie v Evropě v 19. století. Ke kořenům evropské kulturní identity.) bude konat v listopadu 2002 v ASFi a pozvala mě, abych vystoupila s příspěvkem o historii vytváření archivů v Čechách a mezinárodních stycích našich významných archivářů.
Kromě toho jsme jednaly o spolupráci při přípravě tištěného inventáře další fondové části RAT, a to písemností Petra Leopolda z let 1765 – 1790, které chystají k vydání péčí italské archivní správy bývalé archivářky Státního archivu ve Florencii Diana Toccafondi ( dnes ředitelka Státního archivu v Pratu) a Orsola Gori.
Dále jsem se podrobně seznámila díky autorovi dr. Stefanu Vitalimu s programem pro archivní popis fondů v ASFi, který byl vybudován na základě mezinárodních deskriptorů pro popis archivních fondů ISAD (G) a ISAAR. Měla jsem možnost sledovat problematiku jeho vytváření, strukturu a fungování tohoto systému. Na ukázku jsem získala na tomto programu vyhotovený popis mnou zkoumaného fondu Segreteria e Ministero degli affari esteri, (Sekretariát a ministerstvo zahraničních věcí) 1814 – 1860.
Pak mě názorně dr. Francesca Klein seznámila s oběma realizovanými projekty digitalizace fondů Mediceo avanti al Principato a Diplomatico a jejich konkrétním fungováním na PC pro badatele a na Internetu.
Navštívila jsem i výstavu "L´Archivio di Stato di Firenze dai cimeli al computer" (Státní archiv ve Florencii od cimelií k počítači) uspořádanou Státním archivem ve Florencii ve svých výstavních prostorách u příležitosti VI. Evropské archivní konference.
Po ukončení základních formalit jsem ihned započala se studiem fondu Segreteria e Ministero degli affari esteri (Sekretariát a ministerstvo zahraničních věcí) 1814 – 1860. Tak jsem navázala na výzkum z předcházejícího roku 2000, který spočívá ve sledování souvislostí mezi fondovou částí RAT, Zastupitelské úřady, 1814 – 1873 (se sídly v Paříži, Římě, Vídni a Neapoli), a mezi Sekretariátem a později Ministerstvem zahraničních věcí Toskánského velkovévodství. Dokončila jsem rozpis registraturních pomůcek fondu a pokračovala jsem studiem dalších 8 filz spisů toskánské legace se sídlem v Paříži (Legazione di Parigi) zahrnující léta 1830 - 1837. Sledovala jsem způsob záznamů v pomocných knihách a jejich využití pro vyhledávání spisů v rámci fondu či postoupení spisů k vyřízení jiným úřadům.
Při zkoumání vztahů mezi florentským souborem a pražskou dokumentací byl sledován jeden z hlavních aspektů, a to jakým způsobem byly spisy na centrálních úřadech a v jednotlivých legacích řazeny, jaká je vzájemná propojenost archivních celků a jejich celistvost, která vede k zodpovězení otázky, která z obou archivních registratur je zachována komplexněji, zda dokumentace pražská či florentská.
Dokončila jsem podrobný rozpis všech registraturních pomůcek knihu po knize, a to od č. kn. 310 do 882, bez něhož, jak se ukázalo, nelze podle systému uložení spisy vyhledávat. Protokoly byly vedeny samostatně pro každý měsíc v rámci kalendářního roku. V některých obdobích jeden protokol zahrnuje záznamy pro 2 – 3 měsíce. Ve filzách (specifické označení pro uložení aktového materiálu) jsou naopak uloženy spisy za celý kalendářní rok.
Pak jsem se věnovala systematické prohlídce dochované korespondence mezi Sekretariátem zahraničních věcí ve Florencii a pařížskou legací Toskánského velkovévodství. Prostudovala jsem celkem 7 filz (2414 – 2420, ) z let 1830 – 1837. Spisy ve filzách, jedná se o chronologicko – numerické řady, jsou rozděleny na spisy došlé či dle označení přijaté z legace na centrálu ve Florencii a odeslané, tj. koncepty, opět v sestupné či vzestupné chronologicko – numerické řadě. Na uložení spisů a z kancelářských poznámek je vidět, jak se kancelářská služba, oproti počátkům úřadu, byrokratizovala. Totiž před každým fasciklem spisů, jak přijatých, tak odeslaných, je jejich elench, vedený tak, jak ho známě v původní podobě volných listů, s datem, obsahem a odkazem na číslo jednací či uložení jinde než ve fasciklu korespondence. Tak, jak již bylo zjištěno při loňském průzkumu, řady došlé či přijaté a odeslané korespondence však nikdy nejsou ve florentském fondu dochovány v úplnosti. Pomocí záznamů v elenchu lze zjistit, kam byla došlá podání z legace postoupena k dalšímu vyřízení. Pro ověření této teorie byl zkoumán oběh spisu. Tedy ty spisy, které mají v elenchu odkaz na číslo protokolu ve složce korespondence chybí. Ty spisy, které mají označení "carteggio" (korespondence) nebo záznam neobsahuje žádnou poznámku, jsou uloženy ve složce. Ostatní spisy je nutno hledat podle záznamu v protokolu a pak podle odkazu postupovat dále v hledání jeho uložení. Pro ověření jsem tak zkoumala oběh spisu čj. 6 přijatého z legace v Paříži z 13. 1. 1831, který se týkal vyúčtování hospodaření tohoto zastupitelského úřadu. Tento spis nebyl ve složce přijaté korespondence za r. 1831, v elenchu ve filze měl odkaz na "Prot. 197, N.o 18" (dnes protokol inv. č. 281). V této registraturní pomůcce byl jen záznam o postoupení spisu na jiný úřad, v tomto případě na úřad Segreteria delle Finanze. Pak jsem hledala k tomuto záznamu koncept o postoupení spisu o vyúčtování legace v Paříži na Finanční sekretariát prostřednictvím Sekretariátu zahraničních věcí, a to v samostatné korespondenci Segreteria degli affari esteri s jinými úřady, filza 2601, Carteggio con le RR. Segreterie di Corte, Intima, Guerra, Finanze z 1829 - 1831. Zde však žádný koncept postoupení vyúčtování legace nebyl zachován. Patrně bylo postoupeno přímo celé podání z pařížské legace a pro úřední vyřízení Sekretariátu zahraničních věcí stačil záznam v protokolu. Pro potvrzení tohoto předpokladu by bylo nutno provést průzkum ve fondu Segreteria delle Finanze. Na to už nezbyl čas.
Všechny tyto poznatky jsou nesmírně důležité pro porovnání s dochovanou dokumentací legace v RAT. Především pro vyřešení základní otázky, který z dochovaných archivních souborů toskánských zastupitelských úřadů je úplnější, zda pražský, kde jsou uloženy koncepty odeslaných dopisů a zpráv a originály vyřízení z florentského Sekretariátu zahraničních záležitostí, či soubor dokumentace legací ve fondu v ASFi. Jak se nyní ukazuje, pražská dokumentace by měla být z tohoto hlediska úplnější, protože by tu měly být uloženy všechny koncepty podání do Florencie, pokud se ovšem dochovaly. Řadu originálních podání z legací na Sekretariát a ministerstvo do Florencie, pokud byly postoupeny jinam, je nutno hledat jiných fondech a ne v Sekretariátu zahraničních věcí, kam byly adresovány. Florentská dokumentace zase umožňuje sledovat oběh a vyřízení základního podání z jednotlivých zastupitelství. To však pro konečné závěry musí byt ověřeno, jak v dokumentaci toskánských ambasád v RAT, tak v jiných fondech ASFi, a to dle odkazů v registraturních pomůckách Segreteria e Ministero degli affari esteri.
Jak už jsem v loňském roce konstatovala ve své zprávě, zvolené téma je nesmírně přínosné pro další využití při zpracování toskánského rodinného archivu.
Zbývající čas v ASFi jsem využila pro hledání podkladů pro článek do Sborníku k sedmdesátinám Raisy Machatkové, který ponese název "Pratolino a Děmidov". Bude se zabývat atraktivním tématem, a to osudy bývalé medičejské vily a parku Pratolino a jeho prodejem dědici po posledním toskánském velkovévodovi Leopoldu II. z habsbursko – lotrinského rodu knížeti Paolu Děmidovovi, jenž pocházel z významné ruské průmyslnické rodiny usídlené ve Florencii. K tomu jsem prošla inventáře fondů:
Scrittoio delle fortezze e fabbriche, Fabbriche Medicee, N/ 74
Scrittoio delle reggie possessioni, N/75
Scrittoio delle fortezze e fabbriche, Fabbriche Lorenesi, N/75 bis
Indice dell´inventario di Scrittoio delle fortezze e fabbriche N/75
Piante topografiche dell´Archivio delle RR. Possessioni, N/153
Piante delle RR. Possessioni. Repertorio alfabetico delle piante sciolte, N/158
Piante dello Scrittoio delle Regie Possessioni – Serie TOMI, Inventario delle piante delle Regie Possessioni N/394
K prodeji Pratolina byl prostudován materiál fondu Asburgo – Lorena, Amministrazione Centrale, inv. č. 91, ins. H 1: Contratto di vendita di Pratolino a Paolo Demidoff 1872, Acquisto del possesso di Pratolino da Magherini 1829 – 1845, Vendita al principe Demidoff di Pratolino 1872
Z archivní knihovny jsem měla do studovny k excerpci zapůjčenou dvousvazkovou monografii o Pratolinu, v níž je v 1. sv. zachycen historický a umělecký vývoj parku. 2. sv. obsahuje fotodokumentaci. Bibl.: Zangheri, Luigi: Pratolino il giardino delle meraviglie. Firenze 1979, 2 sv.
Služební studijní cesta naprosto, jak po stránce mé účasti a vystoupení na tak významném foru jakým VI. Evropská archivní konference bezesporu byla, a po stránce různých jednání a možnosti se v praxi seznámit s italskými archivními informačními systémy a počítačovými programy pro popis fondů, tak po stránce studia vztahů mezi oběma dokumentacemi týkajícími se toskánských zahraničních záležitostí, přinesla řadu neocenitelných poznatků, které budou vytěženy při práci s Rodinným archivem toskánských Habsburků ve Státním ústředním archivu v Praze. Poznatky a zkušenosti z konference budou jednak použity ve zprávě o konferenci pro Archivní časopis, jednak zprostředkovány prakticky české archivářské obci, pokud se uskuteční přednášky dr. Stefana Vitaliho a dr. Francesky Klein příští rok na půdě Státního ústředního archivu v Praze.

Nahoru