Eva Gregorovičová - Itálie 2000

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Výroční zprávy SÚA
Zpráva ze zahraniční služební cesty do Itálie (2000) Eva Gregorovičová

Účel cesty:
Průzkum vztahů mezi fondem Rodinný archiv toskánských Habsburků a fondy Státního archivu ve Florencii

Ve dnech 17. – 30. října 2000 jsem podnikla zahraniční služební cestu do Státního archivu ve Florencii (dále jen ASFi), Itálie, na základě prováděcího plánu k mezistátní kulturní dohodě uzavřené mezi Českou republikou a Itálií. Účelem cesty, jako v předcházejících letech, bylo pokračovat v průzkumu vztahů mezi fondem Rodinný archiv toskánských Habsburků (dále jen RAT), který je uložen ve Státním ústředním archivu v Praze, a fondy ASFi, vzniklými v období panování členů sekundogenitury habsbursko – lotrinského rodu v Toskánském velkovévodství v letech 1737–1859.
Tentokráte byl výzkum nově zaměřen na sledování souvislostí mezi fondovou částí RAT, Zastupitelské úřady, 1814–1873 (se sídlem v Paříži, Římě, Vídni a Neapoli), a mezi Sekretariátem a později Ministerstvem zahraničních věcí Toskánského velkovévodství (Segreteria e Ministero degli Affari Esteri, 1814–1860). Podrobně byly prostudovány inventáře těchto institucí a vyhotoveny opisy těch částí inventářů, které se týkají dané problematiky. Pak jsem přikročila k soustavnému studiu vlastních knih a spisů pařížské legace (Legazione di Parigi) zahrnující léta 1814–1829. Na vlastní výzkum včetně sobot jsem vyčerpala 8 dnů. Podařilo se v krátkém čase, který mi studijní pobyt skýtá, prostudovat 2 pomocné knihy a 6 filz numericko – chronologických řad spisů. Sledovala jsem způsob záznamů v pomocných knihách a možnost jejich využití pro vyhledávání spisů, což nelze na základě zkoumaného malého počtu pomůcek ještě zodpovědět. Při studiu spisů jsem se zaměřila na způsob jejich uchování, celistvost, řazení, aby bylo možno v budoucnu po prostudování celé dokumentace legací v ASFi a porovnáním s dochovanými celky v RAT zodpovědět základní otázku, která z dokumentací je komplexněji dochována.
Letošní výzkum fondů ve Státním archivu ve Florencii, vztahujících se k zahraniční politice velkovévodství v konfrontaci s dochovanou dokumentací toskánských zastupitelských úřadů v Paříži, Vídní, Římě a Neapoli z let 1814–1873 v RAT, je jen dalším naplněním studijního programu, který byl připraven na počátku studijních cest v letech 1994–95. Legace Toskánského velkovévodství vzniklé po roce 1814, tedy po opětovném navrácení Toskánska habsburské sekundogenituře Vídeňským kongresem po napoleonských válkách, byly svou povahou státními úřady, jež byly nejprve řízeny Sekretariátem pro zahraniční záležitosti (Segreteria degli Affari Esteri) ve Florencii a po ministerských reformách v roce 1848 nově vzniklým Ministerstvem zahraničních věcí (Ministero degli Affari Esteri), a to až do 1860. Když v roce 1859 došlo k sesazení habsbursko – lotrinské dynastie a k následujícímu připojení Toskánska k Piemontu, začaly být zahraniční záležitosti bývalého velkovévodství řízeny z Turína, které bylo sídelním městem sardinsko – piemontského království. Dosavadní legace nebyly centrálně likvidovány provisorní toskánskou vládou, jejich písemnosti zůstaly u legací, z nichž některé, a to právě ve výše uvedených městech, dále sloužily až do počátku 70. let. minulého století k soukromým účelům toskánským exvelkovévodům. Teprve později byly likvidovány a jejich registratury byly zaslány již nikoliv do Florencie, ale přímo velkovévodovi Ferdinandovi IV. do Salcburku, kde se připojily k jiným rodovým písemnostem a tak se dochovaly v Rodinném archivu toskánských Habsburků.
Při zkoumání vztahů mezi florentskými soubory a pražskou dokumentací se již nyní rýsuje řada základních otázek, na něž se studium zaměřuje. Jedním z úkolů bude zjistit, proč právě tyto v RAT dochované legace zůstaly v rukou toskánských Habsburků, jak byly řízeny svými nadřízenými orgány ve Florencii a do jaké míry byly centrálně likvidovány v roce 1860 či jakým způsobem byly spisy na centrálních úřadech a v jednotlivých legacích řazeny. Je zkoumána i vzájemná propojenost archivních celků a jejich celistvost, která povede k zodpovězení otázky, která z dokumentací je úplnější, zda pražská či florentská. Ale letošní výzkum mohl být jen první sondáží, jež měla zmapovat archivní pomůcky a jejich využití. Ve zbývajícím čase pak byla provedena první prohlídka několika registraturních pomůcek a chronologicko – numerických řad spisů, uložených v tzv. filzách, z fondu Segreteria degli Affari Esteri. Oba tyto plánované úkoly byly splněny. Jen opět upozorňuji na problém italských archivních pomůcek, které jsou buď staré originální, jež nemají vůbec žádný úvod, nebo novější, kde úvodní část tvoří většinou jen poznámka o archivním zpracování.
K dané problematice se ke zkoumanému období, které je limitováno časovým rozsahem dochovaných registratur toskánských zahraničních legací v RAT, vztahují dva inventáře.

A) Segreteria e Ministero degli Affari Esteri, 1765–1860, rukopisný inv. N/163
B) Segreteria e Ministero degli Esteri, 1859–1862, a cura di Francesco De Feo e di Giuseppe Pansini in: Gli Archivi dei governi provvisori e straordinari 1859–1861. Vol. III, Ministero delľInterno, Roma 1962, s. 265–294. Inv. S/11

A) N/163 Segreteria e Ministero degli Affari Esteri, 1765–1860

Inventář byl vyhotoven v letech 1922–23, kdy byly na základě původních pomůcek spojeny starší registratury Sekretariátu pro zahr. záležitosti (1765–1808, 1814–1848) s dokumentací Ministerstva zahraničních věcí (1848–1860) v jednu souvislou nově pročíslovanou řadu. Nejprve jsou seřazeny registraturní pomůcky a pak spisy. K pomůcce byl vyhotoven jediný rejstřík věcný, místní a jmenný, který je umístěn na začátku inventáře a odkazuje na nová inventární čísla a stránku inventárního seznamu. Inventární záznamy jsou umístěny do předem předtištěných kolonek. Při levém okraji jsou zapsána nová inventární čísla, původní čísla následují v druhém sloupci, pak je uveden velmi stručný a orientační inventární záznam a vpravo v kolonce je rozsah let.
Z inventáře jsem si pořídila podrobný rozpis všech registraturních pomůcek z daného časového období. Dále jsem si opsala všechna jednotlivá inventární čísla týkající se zkoumaných legací a souborů korespondence s jednotlivými velvyslanci, souboru dokumentů toskánských legací v zahraničí obecně, různých nařízení a mezinárodních dohod a smluv. Ve zprávě uvádím jen rozpětí inventárních čísel k jednotlivým výše uvedeným okruhům, jež se vztahují ke zkoumané problematice.

Inv. č. 7 – 822 Registrativní pomůcky 1814 – 1860

I. Legazione Toscana a Parigi (Toskánská legace v Paříži)
Inv. č. 2408–2430 Busta intitolata: Carteggio con la Legazione a Parigi 1814–1851
Inv. č. 2431–2433 Detta: Carteggio col Rappresentante Toscano presso i Governi di Francia, della Gran Bretagna e del Belgio 1852–1859
Inv. č. 2909–2910 Busta intitolata: Cifre con la Legazione Toscana a Parigi 1815–1825
Inv. č. 2222 Detta: col Re di Francia, Re dei Francesi, Presidente 1814–1859 Della Repubblica Francese e Imperatore dei Francesi
Inv. č. 2932 Busta intitolata: Carteggio di Ferdinando III col Cav. 1814–1824 Karcher

II. Legazione Toscana a Roma (Toskánská legace v Římě u papež. stolce)
Inv. č. 2434–2447 Detta: Carteggio con la Legazione Toscana a Roma 1815–1859
Inv. č. 2448–2450 Busta intitolata: Carteggio col Rappresentante Toscano 1852–1859 presso la Corte Pontificia
Inv. č. 2219 Busta intitolata: Carteggio del segretario di Stato, ministro 1814–1845 degli Affari Esteri, di Sua Santita‚ e carteggio sovrano coi cardinali e col senatore di Roma
Inv. č. 2956 Busta intitolata: Rapporti politici del Ministro Toscano 1846–1848 a Roma

III. Legazione Toscana a Vienna (Toskánská legace ve Vídni)
Inv. č. 2451–2466 Detta: Carteggio con la Legazione Toscana a Vienna 1815–1848
Inv. č. 2467 Detta: Carteggio col Cav. Lenzoni in missione 1849 straordinaria presso la Corte d´ Austria
Inv. č. 2469–2471 Detta: Carteggio col Rappresentante Toscano alla 1849–1859 Corte d´ Austria
Inv. č. 2220 Busta intitolata: Carteggio sovrano con l´ Imperatore 1814–1859 d´ Austria
Inv. č. 2390–2391 Busta intitolata: Corrispondenza del Consigliere 1814–1815 Corsini, Ministro Plenipotenziario al Congresso di Vienna

IV. Legazione Toscana a Napoli (Toskánská legace v Neapoli – nemá samostatné rejstříkové heslo – vyhledána příbuzná inv. č.)
Inv. č. 2492 Detta: Carteggio col Cav. Bargagli in missione speciale 1851–1853 presso il Governo di Napoli
Inv. č. 2508–2510 Detta: Carteggio con i consoli di Toscana in Venezia 1815–1831 e in Napoli
Inv. č. 2591–2595 Detta: Carteggio con la Legazione austriaca a Napoli 1840–1848
Inv. č. 2663 Detta: Rapporti dal ministro a S.A.R. il Granduca in Napoli 28. 3. 1849– 14. 7. 1849

V. Legazioni Toscane alľestero (Toskánské legace v zahraničí)
Inv. č. 2559 Detta: Carteggio con le Legazioni Toscane alľEstero 1814–1824
Inv. č. 2588 Detta intitolata: Ministro Ricasoli, carteggio con diverse 1859–1860 legazioni e governi
Inv. č. 2642 Detta intitolata: Governo provvisorio contenente il 1849 carteggio col Governo Provvisorio, i ministeri e legazioni, inviati alľEstero, il commissario di Sicilia, il governo di Livorno i consoli alľestero; trattative per ľunificazione con Roma; notizie della Guerra delľIndipendenza, circolari, commendatizie

VI. Circolari – Commendatizie – Udienze – Carteggio Miscellanea (Cirkuláře – doporučené dopisy – audience – miscelane)
Inv. č. 2720–2726 Buste intitolate: Commendatizie rilascianti negli anni 1840–1857
Inv. č. 2727–2733 Buste intitolate: Udienze accordate ai diversi ministri 1814–1857 da S.A.I. e R. il Granduca
Inv. č. 2734–2737 Detta intitolata: Circolari 1847–1857
Inv. č. 2738 Detta intitolata: Circolari, udienze e commendatizie 1858–1859
Inv. č. 2739–2740 Detta intitolata: Carteggio, circolari, commendatizie e miscellanea maggio 1859–1860

Trattati e convenzioni (Jednání a smlouvy)
Inv. č. 2894–2897 Registro intitolato: Convenzioni e trattati conclusi dalla 1817–1847 Toscana con diversi governi esteri
Inv. č. 2900–2907 Busta intitolata: Trattati, convenzioni ed altri atti stipulati 1814–1859 per la Toscana
Inv. č. 2908 Detta: Trattati, convenzioni ed altri atti fondamentali 1814–1857 stipulati da esteri potentati

B) S/11 Segreteria e Ministero degli Esteri, 1859–1862, a cura di Francesco De Feo e di Giuseppe Pansini in: Gli Archivi dei governi provvisori e straordinari 1859–1861. Vol. III, Ministero delľInterno, Roma 1962, s. 265–294.

V tomto případě se jedná o tištěný inventární soupis archiválií Ministerstva zahraničních věcí z let 1859–1861, tedy z přechodného období po sesazení habsbursko – lotrinské dynastie do definitivního připojení Toskánska k Sardinskému království. Tento inventární soupis byl otištěn v publikaci, do níž byly zahrnuty inventární soupisy písemností dochovaných z činnosti úřadů a institucí Toskánského velkovévodství v přechodném období, kdy bylo spravováno provisorní vládou. Před každým inventárním soupisem je stručný úvod o uspořádání písemností s odkazy na archivní fondy, kde jsou tyto písemnosti uchovávány a s odkazy na původní archivní pomůcky. Jsou zde nastíněny osudy a kompetence jednotlivých úřadů.
Tomuto schématu odpovídá i část, zachycující registraturní pomůcky a spisy Ministerstva zahraničních věcí, 1859–1861, která byla vyhotovena podrobným rozepsáním odpovídajících inventárních jednotek, sepsaných v celkovém inventáři N/163. Pro potřeby této specializované archivní pomůcky, vzniklé z potřeby samostatně podchytit dokumentaci úřadů a institucí z přechodného období Toskánského velkovévodství, došlo k přečíslování původních inventárních jednotek uvedených v inventáři N/163 do nové číselné řady. Vždy je však u každé podrobněji rozepsané inventární jednotky odkaz na inv. č. inventáře N/163, podle něhož se také pro studium materiál objednává.
Opět jsem si pro svou potřebu opsala úvodní poznámku a rozepsala ty inventární jednotky, které se týkají legací. V podstatě, jak již bylo uvedeno, byly tyto inventární jednotky vypsány z inventáře N/163. Ale v archivní pomůcce S/11 je obsah inventárních jednotek zachycen až na jednotlivinu. Nemá význam tady inventární jednotky vztahující se k legacím již uvádět.

C)

Ve zbývajícím čase jsem se rozhodla zahájit systematický archivní průzkum registraturních pomůcek a spisů vztahujících se k Toskánské legaci v Paříži. Pokusně jsem začala s prohlídkou společných registraturních pomůcek od inv. č. 7 a 8 z let 1814–1816. V obou případech jsou pomocné knihy nadepsané "Registri" a jedná se v podstatě o nedělené abecední indexy jmenné, místní a věcné, které ukazují na nepříliš rozvinutou spisovou službu v Sekretariátě zahraničních věcí. Heslo "Legazione a Parigi" se zde však nevyskytuje. Vztah k pařížské legaci lze určit jen podle odkazu na jméno tehdejšího toskánského vyslance v Paříži Karchera.
Pak jsem se věnovala prohlídce dochované korespondence mezi Sekretariátem zahr. věcí ve Florencii a pařížskou legací. Prostudovala jsem celkem 6 filz (2408–2413) z let 1814–1829. V prvních filzách č. 2408–2411 z let 1814–1824 jsou spisy došlé z legace na centrálu ve Florencii i koncepty odpovědí řazeny v jedné chronologickou – numerické řadě. Došlá podání jsou vždy adresovaná na toskánského ministra zahraničí Fossombroniho a koncepty zase mají adresu na jméno toskánského vyslance v Paříži. Došlé dopisy převažují. Od roku 1825, tj. od filzy č. 2412 a výše, už jsou spisy rozděleny na dopisy přijaté a odeslané, tj. koncepty, opět v sestupné či vzestupné chronologicko – numerické řadě. Na uložení spisů a z kancelářských poznámek je vidět, jak se kancelářská služba byrokratizovala, protože před každým fasciklem spisů, jak přijatých, tak odeslaných, je jejich elench, vedený tak, jak ho známe v původní podobě volných listů, s datem, obsahem a odkazem na číslo jednací či uložení jinde než ve fasciklu korespondence. Řada došlé korespondence, kde každý dopis byl opatřen vlastním číslem při vypravení přímo v kanceláři legace v Paříži a podle něho zapsán ve florentské kanceláři do elenchu a zařazen, však nikdy není ve florentském fondu dochována v úplnosti. Teprve pomocí záznamů v elenchu lze zjistit, kam byla došlá podání z legace postoupena k dalšímu vyřízení. Právě tyto elenchy bude nutno při dalším studijním pobytu nechat pro naši potřebu oxerokopírovat, což pro malý rozsah prostudovaného materiálu bylo pro tentokrát zbytečné požadovat.
Všechny tyto poznatky jsou nesmírně důležité pro porovnání s dochovanou dokumentací legace v RAT, především pro vyřešení základní otázky, který z dochovaných archivní souborů legací je úplnější, zda pražská, kde jsou uloženy koncepty odeslaných dopisů a zpráv a originály vyřízení z florentského Sekretariátu zahraničních záležitostí, či soubor dokumentace legace ve fondu v ASFi.
Již tento počínající výzkum signalizuje, že zvolené téma je nesmírně přínosné pro další využití při zpracování RAT.

Studijní cesty jsou využívány i k vzájemným odborným konsultacím s kolegy archiváři ASFi, které tak naplňují dohodu o vzájemné spolupráci. Tak např. jsem jednala s dr. Stefanem Vitalim a dr. Carlem Vivolim o otištění jejich příspěvků z pražské presentace společného inventáře RAT "Fra Toscana e Boemia. Le carte di Ferdinando III e di Leopoldo II nelľArchivio centrale di Stato di Praga" v časopise Italského kulturního institutu v Praze "La Nuova rivista italiana di Praga." S dr. Vitalim jsme si ještě ujasnili využití možnosti publikování našich článků v archivních časopisech. Dr. Vitali mi předal k posouzení a následnému překladu svůj příspěvek "Conoscere per trasformare: riforme amministrative e ambivalenze archivistiche nella Toscana di Pietro Leopoldo" o administrativních reformách velkovévody Petra Leopolda v kontextu jejich dopadu na vznik nových institucí a na formování archivů úřadů zanikajících a zrušených, který by podle předběžné dohody s dr. Pražákovou mohl být uveřejněn v Archivním časopise. Na oplátku dr. Vitali má velký zájem na otištění mého článku o pramenech k osobnosti arcivévody Ludvíka Salvátora v SÚA a SOA.
S ředitelkou ASFi dr. Rosalií Manno Tolu a archivářkou dr. Orsolou Gori jsem projednávaly dokončení inventáře písemností Petra Leopolda, které tvoří samostatnou fondovou část RAT.
Kromě toho jsem jednala se zástupci magistrátu města Grosseta dr. Fusim a P. Maurim o možnosti realizace výstavy z RAT k tomuto regionu, k zúrodňování Maremmy a k dějinám Alberese. Tato výstava byla již předběžně připravena v SÚA z fondu RAT ve spolupráci s prof. Lucií Bonelli Conenna za jejího studijního pobytu na jaře 1997 v souvislosti s grantovým úkolem Evropské unie o historii grossetského regionu, na kterém se SÚA ve spolupráci s Universitou v Sieně podílí již třetím rokem. Realizace výstavy byla již v roce 1997 projednána s vedením SÚA. Grosseto tehdy výstavu naplánovanou na rok 1998 z organizačních a finančních důvodů však nemohlo realizovat.
Kromě toho jsem se setkala s italskou badatelkou Cristianou Malaguzzi z University v Pise, jež loni studovala RAT v SÚA, která mi předala tři publikace vážící se k historii k Řádu sv. Štěpána, k němuž v rodinném archivu také existují dokumenty.
Své studium ve Státním archivu ve Florencii jsem zakončila komentovanou prohlídkou výstavy "Lo spettacolo maraviglioso. Il Teatro della Pergola: ľopera a Firenze", která byla nesmírně zajímavá a rozsáhlá. Zachycovala nejen historii divadla Pergola ve Florencii od založení až po současnost, mapovala nejen vznik opery, ale i vztah panovnického dvora rodu Medici a toskánských Habsburků k této přední původně operní florentské scéně ve světle archivních dokumentů, především Státního archivu ve Florencii a archivu divadla Pergola, které byly doplněny obrazovou dokumentací, jak scénografickou, tak portrétní, modely divadla či divadelních zařízení, kostýmy, bustami i hudebními nástroji a knižní produkcí. Na této výstavě se měl SÚA podílet také zapůjčením originálních archiválií z RAT, které však pro svůj špatný fyzický stav musely být vystaveny jen v reprodukcích. Výstava byla otevřena pro veřejnost zdarma a každodenně včetně sobot a nedělí. Jako doplněk k expozici byla uspořádána přehlídka starých filmových zpracování slavných operních děl italských autorů, která se také bezplatně pro veřejnost promítaly po dobu trvání výstavy každé nedělní dopoledne v konferenčním sále ASFi. Státní archiv ve Florencii se takto pojatou aktivitou stává vůči veřejnosti i kulturním centrem a nejen badatelskou institucí.
Služební studijní cesta naprosto, jak po stránce různých jednání, které jsem vedla, tak především po stránce výzkumné, i přesto že jsem teprve na počátku studia vztahů mezi oběma dokumentacemi týkajících se zahraničních záležitostí, přinesla řadu neocenitelných poznatků, které budou při práci s Rodinným archivem toskánských Habsburků ve Státním ústředním archivu v Praze využity.

Nahoru