Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Výroční zprávy SÚA
Zpráva ze zahraniční služební cesty do Itálie (1999) Eva Gregorovičová

Pokračovala jsem ve studiu dalších signatur ve fondech Archivio della Soprintendenza generale agli Archivi Toscani a Asburgo-Lorena, Amministrazione Centrale.

Celý tento výzkum je zaměřen na vyřešení otázky vzniku, formování a rekonstrukci RAT, stejně jako na pochopení vztahů mezi tzv. písemnostmi soukromé povahy toskánských velkovévodů a registraturami velkovévodských a státních úřadů a institucí vzniklých za panování tohoto rodu v Toskánsku v období 1765-1859. Neméně důležité je rovněž sledování řízení správy býv. soukromých statků toskánských velkovévodů z habsburského rodu v Toskánsku po jejich odchodu po roce 1859, protože písemný materiál fondu ASF Asburgo-Lorena, Amministrazione Centrale, se prolíná s částí registratury velkovévody Ferdinanda IV. v RAT.

Díky tomuto studiu se konečně podařilo objasnit počátek zájmu italského státu o písemnosti rodinného archivu, který svým způsobem předznamenal snahu o získání tohoto archivního celku v šedesátých letech do vlastnictví Itálie. Kromě toho se podařilo nalézt písemné zprávy o činnosti malíře Angioliniho, který byl ve 30. letech minulého století ve službách velkovévody Leopolda II. V RAT se totiž dochovala kolekce jeho kreseb dokumentujících zúrodňování přímořských Maremm, avšak bez písemných dokladů, které by umožnily blíže pochopit jeho práci.

Podařilo se mi prakticky až na výjimku prostudovat všechny loni vytypované signatury z obou fondů. Z časových důvodů se nepodařilo realizovat studium osobních fondů Bianchi-Ricasoli a Bicchierai, v nichž lze hledat dokumentaci k jednáním o mezistátních smlouvách mezi Itálií a Rakouskem, v nichž bylo zakotveno předávání písemností soukromé povahy z období panování habsburské sekundogenitury v Toskánsku. K tomu se bude nutno vrátit při příští studijní cestě.

Kromě toho je nutno se také věnovat souvislostem mezi fondovou částí RAT Zastupitelské úřady a Segreteria degli affari esteri a Ministero degli affari esteri (Sekretariát zahraničních záležitostí a Ministerstvo zahraničí), které dosud v průběhu studijních pobytů ještě nebyly zkoumány. Dále stojí v popředí zájmu studium Segreteria intima di Gabinetto (Osobní sekretariát) v souvislosti s pořádáním písemností velkovévody Leopolda II. v SÚA.

Signatury fondu Archivio della Soprintendenza (Archiv Vrchního dozorčího úřadu nad toskánskými archivy) se týkají předání písemností z pozůstalosti Celestina Bianchiho, bývalého sekretáře toskánské provizorní vlády, Státnímu archivu ve Florencii v roce 1886. Jednalo se o dokumenty státní povahy z období po odchodu toskánských Habsburků ze země, jež byly považovány za ztracené. Písemnosti byly nejprve ve vlastnictví ministerského předsedy Ricasoliho a pak přešly do rukou Bianchiho. Pro náš výzkum jsou tyto dokumenty nezbytné, protože obsahují i informace o uchování záznamů a zpráv o činnosti komise pro soupis písemností, zanechaných velkovévodou Leopoldem II. a jeho rodinou v paláci Pitti v roce 1859, jež se pak staly předmětem spisové rozluky. Tak v mnohém doplňují již předcházejícím výzkumem zjištěné údaje o rozlišení písemností soukromé povahy velkovévodů, které jim pak byly v průběhu dalších let předány, od dokumentů státní povahy, které po průzkumu místností paláce Pitti výše uvedenou komisí připadly státu a byly předány do Státního archivu ve Florencii. V této filze, čítající 160 ff., jsou i inventáře dokumentů, vyňatých z velkovévodova archivu osobního kabinetního sekretariátu (Segreteria intima di Gabinetto), které se v době odchodu Leopolda II. nalézaly v jeho soukromých komnatách v Pitti. (F, 231, aff, 628). Vzhledem k rozsáhlosti dokumentace a k nutnosti prostudovat ještě i ostatní vybrané signatury, byl podrobný průzkum odložen na příští cestu.

S touto problematikou souvisí i další signatura Archivio della Soprintendenza (F, 351, aff, 151), která se týká předání další části písemné pozůstalosti Celestina Bianchiho do Státního archivu ve Florencii a do Státního archivu v Římě Giovacchinem Bastogim v roce 1904. Jedná se o písemnosti z let 1861-1871 státní povahy k vnitřní a zahraniční politické situaci nově vznikajícího italského státu, které shromáždil ministerský předseda B. Ricasoli. Pro nás má význam podchycení písemností z období Petra Leopolda, údaje o korespondenci mezi toskánským panovníkem a evropskými dvory k událostem roku 1833, či doklady k jednáním mezi exvelkovévodou Leopoldem II. a italskou vládou v roce 1867.

Poslední studovaná signatura se týká studia profesora Antona Chrousta z Würzburgu ve Státním archivu ve Florencii v roce 1930. Tento profesor, zabývající se dějinami Würzburského vévodství v období, kdy patřilo velkovévodovi toskánskému Ferdinandu III., měl možnost podle údajů z fondu Ústředního zemědělského archivu studovat písemnosti RAT na konci 20. let v Ostrově. Své poznatky o obsahu fondu RAT sdělil podle dokumentace sign. B. 460, ins. 7369 florentského fondu Archivio della Soprintendenza, vrchnímu dohližiteli nad toskánskými archivy, který svým oznámením do Říma vyvolal nebývalý zájem italské vlády o materiály fondu RAT. Tento zájem, vedený v diplomatické rovině přes naše ministerstvo zahraničních věcí, dal vlastně podnět k prvnímu soupisu RAT v polovině třicátých let.

Další studovaný fond byl Asburgo-Lorena, Amministrazione Centrale (Ústřední správa habsbursko-lotrinských statků v Toskánsku), který pod sign. 97, H/137 přináší důležité informace o reorganizaci správy habsburských statků v Toskánsku, které patřily bývalé vládnoucí sekundogenituře. Úřad byl v roce 1902-3 v podstatě rozpuštěn a jeho registratura byla přenesena do Salcburku na dvůr exvelkovévody Ferdinanda IV., který s platností od r. 1903 předává správu statků do rukou svého syna Josefa Ferdinanda. Ve Florencii zůstává jen kancelář. Všechny tyto skutečnosti se odrážejí v archivu Ferdinanda IV., který tvoří samostatnou část RAT, a tak písemnosti obou celků spolu navzájem souvisejí. Mimoto při pořádání této fondové části RAT budou zjištěné údaje důležitým vodítkem pro pochopení začlenění registratury florentské ústřední správy do registratury Ferdinanda IV.

Tento fond ústřední správy byl již při minulých cestách několikrát studován, ale vždy tak, jak se rozšiřují znalosti problematiky, se najde ještě něco nového či je nutno se vrátit k již prostudovaným signaturám. To je i případ složky F, 98, I/3, která obsahuje nejen inventář vily Montughi, kde byly uloženy písemnosti habsbursko-lotrinského rodu, vydané při spisové rozluce 1859-60 toskánskou prozatímní vládou, ale i důležitá korespondence mezi zástupci exvelkovévody ve Florencii a Salcburkem z konce šedesátých a sedmdesátých let minulého století o zaslání těchto písemností spolu se seznamy. Získané poznatky poslouží při pořádání fondové části RAT Leopold II. k identifikaci dochovaných archiválií a ke zjišťování případných ztrát v průběhu transferu či uchování v minulosti.

V tomto směru jsou nesmírně cenné údaje z F. 108, kde mezi nezpracovaným materiálem se nalézají důležité záznamy o zasílání písemností z ústřední správy ve Florencii do Salcburku, včetně záznamů o expedici originálních dopisů Lorenza Medici a jeho manželky Clarice Orsini.

Úplnou náhodou jsem v tomto kartonu narazila na svazek dopisů Giorgia Angioliniho, kreslíře a malíře ve službách Leopolda II., z 1833, v nichž formou hlášení podává zprávy o postupu prací v oblasti Maremm. V RAT totiž existují jeho kresby zúrodňování těchto přímořských oblastí, které mají nesmírnou dokumentární hodnotu, ale nejsou zde písemné doklady, vyjma pár deníkových poznámek velkovévody o způsobu Angioliniho práce.

Problematiku úplnosti dochování písemností z vily Montughi, její vyklizení, rozdělení těchto písemností dle důležitosti, rozčlenění dochovaných dokumentů z činnosti Leopolda II. jako velkovévody či jako vědce a soukromé osoby, zajištění jejich přemístění a následného uložení jinam či jejich skartaci v 70. letech poskytují archiválie z F. 106, L/24.

Všechny tyto zkoumané otázky přispívají jednak k zachycení informací pro postižení všech aspektů při osvětlení vzniku a formování RAT, a dále vyplývají z přípravných prací k pořádání a inventarizaci fondu. Z tohoto krátkého exkurzu, vztahujícího se k osvětlení činnosti během mé studijní cesty, je více než patrno, jak je nezbytné pro jejich objasnění využít možností studia dokumentů k této problematice ve fondech ASF. Nově získané poznatky v přípravné fázi, týkající se zpřístupňovacích prací v RAT, se musí konfrontovat s poznatky z minulých cest a s dokumentací přímo dochovanou ve fondu RAT a pak je následně aplikovat v různých fázích pořádání a inventarizace fondu. A dále mě čeká skloubení nových poznatků s již nabytými znalostmi, abych mohla zhodnotit dostatečnost informací pro rekonstrukci osudů a vytváření RAT.

Zatím úplně stranou dosavadního výzkumu stál vztah fondové části RAT - Toskánské zastupitelské úřady - k fondům ASF: Segreteria degli affari esteri a Ministero degli affari esteri do 1860, tedy úřadům reprezentujícím zahraniční politiku toskánského státu.

Nahoru

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.