Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Výroční zprávy SÚA
Zpráva ze zahraniční služební cesty do Německa a Holandska (2000) Michal Ďurovič

Účel cesty: Účast na mezinárodní konferenci nazvané Mass Deacidification in Practise konané v německém Bűckenburgu a návštěva pracoviště v Heerhugowaardu v Holandsku, kde je instalováno zařízení hromadného odkyselování pro Národní archiv a Královskou knihovnu Holandska.

Účastníci:
Dr. Ing. Michal Ďurovič, Státní ústřední archiv, vedoucí 10. oddělení
Ing. Hana Paulusová, Státní ústřední archiv, pracovník 10. oddělení

Evropská konference s názvem – "Hromadné odkyselování v praxi" byla pořádána European Commission on Preservation and Access ( ECPA) a Státním archivem Dolního Saska. Hlavním sponzorem byla firma NESCHEN působící v Bűckenburgu, která zaměřila svůj výrobní program na potřeby restaurování v archivech a knihovnách. Konference se konala pod patronací Federálního vládního komisaře pro kulturní záležitosti a media, ministra Dr.Michaela Naumanna. Sešla se zde celá řada odborníků z celé Evropy.
Nosným tématem, jak již vyplývá z názvu, bylo zhodnocení a předání zkušeností z využití metod hromadného odkyselení z pohledu uživatelů v knihovnách a archivech. Překvapivé bylo především významné zavedení hromadného odkyselování v archivech v Německu, Švýcarsku a Holandsku. Z celé řady přednášek uvádíme několik stěžejních příspěvků.
O situaci v německých federálních archivech informoval Dr. Hofmann. Záměrem archivu je odkyselit část fondu metodou Neschen Bűckenburg. Hlavním důvodem výběru této metody je to, že jí považují za vhodnou pro různorodý archivní materiál. Metoda se provádí ve vodném roztoku hydrogenuhličitanu hořečnatého, jednotlivé folie se ošetřují separátně, během procesu se vyplaví škodlivé substance a papír se stabilizuje doklížením. Neschen otevře nové zařízení v Dahlwitz-Hoppegarten, náležícímu k Federálnímu archivu v Berlíně. V příštích 12 létech se plánuje investovat 6 mil. DM na odkyselení čtyř nejdůležitějších částí fondu tohoto Federálního archivu. Dr. Hofmann v této souvislosti zmínil i problém jedinečné hodnoty archivních materiálů.
Bavorská státní knihovna potřebuje podle příspěvku Dr. Helgy Unger odkyselit 1,7 milionů svazků, což představuje částku 34 milionů DM. Výběr knih pro hromadné odkyselení probíhá na základě vizuálního posouzení poškození a měření hodnot pH. Knihy jsou potom zařazeny do čtyř kategorií. Odkyselované jsou pouze knihy, které mají zažloutlý, kyselý, ale ne křehký a lámavý papír. Bavorská knihovna využívá dvou metod hromadného odkyselení – metodu Battelle, kde průměrná cena za knihu se v roce 1999 pohybovala kolem 15,93 DM a metodu Libertec, s poněkud vyšší cenou – 17,47 DM za knihu. Kombinace obou metod je výhodná z důvodu možnosti odkyselení většího objemu knih. Pokud jsou knihy při třídění zařazeny do čtvrté, poslední kategorie, neodkyselují se, ale jsou mikrofilmovány. Jsou to knihy s velmi křehkým a lámavým papírem a jejich množství je opět vysoké (1,7 milionů svazků). Přesto prioritou knihovny zůstává uchovávat knihovní sbírky v originálech.
Dr. Hubert Hing informoval o péči o fondy ve Státním archivu Dolního Saska. Mezi preventivní opatření zařadil archiv tvorbu fotokopií, které jsou prováděny systematicky především u sbírek plánů a map (pracoviště v Bűckenburgu). Tato forma záznamu je potom předkládána badatelům ke studiu. Poškozené archiválie se restaurují ve vlastních restaurátorských ateliérech. V Bűckenburgu se provádí restaurování map a zde byl také vyvinut mechanický způsob odkyselování papíru, který byl podstoupen firmě Neschen k dalšímu zdokonalení. V roce 1996 uzavřel archiv smlouvy s privátními firmami na provádění konzervačních zásahů. Firma Battelle v Eschbornu odkyseluje vázané knihy (dosud 130 m), firma Neschen v Bűckenburgu a Archimascon v Heerhugowaardu odkyselují nevázaný i vázaný archivní materiál.
V Saském státním archivu v Lipsku byly provedeny revizní testy odkyseleného materiálu a byly sledovány vedlejší nežádoucí účinky na odkyselený materiál (příspěvek Barbary Keimer). Odkyselení metodou Battelle způsobilo u řady dokumentů zežloutnutí papíru a usazování bílých depozit oxidu titaničitého a uhličitanu hořečnatého. Bűckenburgský způsob zapříčinil vznik hnědých a žlutých skvrn, původně docházelo ke krvácení barev, razítkových barviv, objevilo se pronikání fialových kopírovacích inkoustů, některá barviva se obtiskala. Problém rozpustnosti inkoustů a barviv byl již vyřešen. U papírů nízké gramáže, jako je průklepový papír, se objevuje vrásnění. Potvrzuje se, že archivní materiál je nutné před použitím jednotlivých hromadných metod třídit a po ošetření je třeba průběžně kontrolovat kvalitu provedeného zásahu. Od firem provozující jednotlivé způsoby odkyselení se očekává další zdokonalování jejich technologií.
Dr. Bansa se ve svém příspěvku pokusil zhodnotit vliv odkyselení na vlastnosti papíru. Z jeho výsledků vyplynulo několik obecných závěrů. Odkyselením se zhorší aktuální mechanická pevnost a dochází ke slabému zežloutnutí papíru. Všechny provozované metody hromadného odkyselení mají vedlejší učinky na knihovní a archivní materiál, který je velmi různorodý. Kromě papíru obsahuje i usně, pergameny, inkousty, barviva, plastické hmoty apod. K poškození ošetřovaného materiálu dochází i vlivem špatného zacházení při transportu a i samotným zařízením. Pozitivní je, že kvalita odkyseleného papíru je po testech umělého stárnutí prokazatelně vyšší než kyselého papíru a to ve všech sledovaných ukazatelích.
Švýcarsko začalo s hromadným odkyselováním v březnu roku 2000. Zařízení pracuje společně pro Švýcarský federální archiv a Švýcarskou národní knihovnu. Odkyselovací zařízení patří Švýcarské konfederaci a je provozováno soukromou firmou Nitrochemie Wimmis AG. Používá pro odkyselení tzv. metodu "Papersave swiss", jejíž základem je německý Papersave, který byl licenčně nabídnut vládě firmou Battelle Ingenieurtechnik. Archiv a knihovna odkyselují od března tohoto roku každý týden 600–1500 kg materiálu. Zařízení je schopno zpracovat až 40 tun papíru ročně. Dalších 40 tun kapacity je nabídnuto jiným zájemcům včetně zahraničí (kromě Německa). Problematický materiál jsou fotografie a fialové kopírovací inkousty.
Dr. Henk J. Porck seznámil ostatní se zavedením hromadného odkyselení v Holandsku. Knihovna zahajila projekt nazvaný "Metamorfoze", který je podporován holandskou vládou, a jehož cílem je záchrana národní knižní produkce z let 1840–1950. Tento projekt zahrnuje i jednu z metod záchrany – hromadné odkyselení. Soubor knih z holandské produkce je systematicky mikrofilmován a dále jsou vybírány knihy pro odkyselení. Třídění knih je prováděno podle vizuálního posouzení a podle jednoduchého testu zjišťujícímu obsah kyselin a přítomnost ligninu. Vizuální posouzení se týká především mechanické pevnosti vazby a papíru. Pro odkyselení se na základě několikaletého výzkumu vybrala metoda Bookkeeper, která dle jejich zkušeností způsobuje minimum vedlejších účinků na archivní materiál. Po odkyselení je každá dávka podrobena kontrole kvality na standardních vzorcích (výše pH, alkalická rezerva). Současně je vypracován protokol. Chatrný papír nemůže být touto metodou odkyselen bez rizika poškození, proto je selekce nesmírně důležitá. Odkyselené knihy jsou potom ukládány do obálek a zanesené do databáze. Výzkum v oblasti odkyselování stále pokračuje. V současné době je řešen problém přímé ztráty pevnosti papíru vlivem odkyselení a aktuální alkalické rezervy.
O situaci v hromadném odkyselování v holandských archivech pojednával příspěvek Teda Steemerse. V rámci tzv. Delta plánu byla v roce 1990 zahájena činnost o oblasti odkyselování. Podle předchozích průzkumů bylo zjištěno, že část archivního materiálu z 19. stol. a počátku 20. stol. je vážně ohroženo kyselostí. Jako nejvhodnější metoda pro odkyselení byla tehdy označena DEZ AKZO. Materiál byl z archivu dovážen do USA a odkyselován až do roku 1994, kdy firma AKZO zařízení uzavřela. Výsledky odkyselení byly uspokojivé, avšak cena byla velmi vysoká vzhledem k náročné dopravě. Archiv se ocitl před problémem, co dál. Další kroky byly v této oblasti podniknuty společně s Královskou knihovnou a TNO Institute for paper and board. Byla testována metoda Battelle a Bookkeeper. Zkoušky prováděné TNO Institutem vykázaly, že metoda Bookkeeper má méně nežádoucích účinků. V roce 1997 začal Národní archiv spolupracovat s firmou Preservation Technologies L. P. v Cranberrry, Pitttsburgh. Od roku 1998 je zařízení Bookkeeper v Holandsku a je provozováno privátní firmou Archimascon. Výběr materiálu pro odkyselení se řídí dvěma kritérii, musí být z období 19. století a má zhotoven mikrofilm. Zkušenosti z dvouletého provozu jsou dobré. Hodnoty pH se pohybují v rozmezí 7,6–10, alkalická rezerva 1,5–2 % uhličitanu, která je u nevázaného materiálu homogenně rozložena. Vedlejším nežádoucím jevem jsou v některých případech poškozené vazby a křehčí papír. V současné době všechny holandské státní archivy připravují plán priorit pro konzervaci, restaurování, mikrofilmování a odkyselení archivních fondů.
Součástí konference byla prezentace firem, které provozují hromadné odkyselení.
Z konference vyplynulo několik závěrů:

• Archivní a knihovní materiál je třeba odkyselovat.
• V současné době není k dispozici žádná metoda, při jejimž použití by nebylo nutné knihy a archivní materiál třídit.
• Všechny používané metody mají vedlejší vliv na odkyselovaný materiál. Otázka zůstává, co lze akceptovat.
• Materiál, který se podrobí hromadnému odkyselení by měl být předem mikrofilmován.
• Obrovské finanční nároky

Druhým naším cílem byla návštěva firmy Archimascon v Heerhugowaardu v Holandsku, která provozuje odkyselovací metodu Bookkeeper.
Celé pracoviště je umístěno ve dvou větších místnostech, kde první slouží pro příjem materiálu a laboratorní kontrolu odkyselovacího procesu a v druhé je umístěno vlastní zařízení. Provoz obstarávají čtyři pracovníci. Ředitel firmy John van Dorsten se stará o zakázky, dva lidé obsluhují zařízení a jeden vykonává administrativní práce. Zařízení je tvořeno dvěma reakčními válci (horizontální a vertikální), zásobníkem rozpouštědla, koncentrátem reakčního roztoku, vakuovou pumpou, odvodem a chlazením par, které se vracejí po zkapalnění zpět do okruhu. Provoz je uzavřený a neznečišťuje životní prostředí. Je řízen elektronicky.
Archivní a knihovní materiál je nutno před odkyselením třídit. Odkyselování křehkého papíru není vhodné vzhledem k riziku mechanického poškození. Knihy s nepoškozenými vazbami se upínají do speciálních stojanů a zasunují se do vertikální reakční komory. Do komory se vejde průměrně 16 knih, podle typu držáků a velikosti knih lze umístit i větší množství. Archivní aktový materiál se předem rozvrství do zvláštních kapes v koších a odkyseluje se v horizontální komoře. Do této komory je nutné umístit v koších i knihy s poškozenými vazbami. Kapacita komory je 8–10 kg. Obě komory jsou zapojeny tak, že se naplňují odkyselovacím roztokem postupně. Po odkyselení v jedné komoře, které probíha 20–30 min., se roztok přečerpá do druhé komory. Podle Johna Dorstena je ideální zapojit čtyři válce. Při odkyselování se osa horizonálního stojanu pomalu otáčí, aby se roztok dostal až ke hřbetu knih, u vertikálního reakčního válce je zajištěn pohyb košu vpřed a vzad. Výstupní otvor u komor je opatřen filtry, které zachycují případné nečistoty uvolňované z papíru. Po odčerpání roztoku z komory dochází k vysoušení materiálu. Páry nosné kapaliny jsou odsávané vakuovou pumpou, zkapalňovány a znovu vráceny do zásobníku. Fáze sušení probíhá asi 90 min., pak se komory mohou otevřít.
Odkyselovací látkou je oxid hořečnaty dispergovaný v perfluoheptanu. Koncentrát se dávkuje do systému tak, aby výsledná koncentrace byla 0,5 g/l roztoku. Koncentrace je stanovována turbidimetricky. Částice oxidu hořečnatého dosahují v průměru velikosti 1 mikronu a mají snahu se shlukovat. Proto se musí do roztoku dávkovat látka, která tomuto shlukování zabraňuje.
Kontrola kvality odkyselení se provádí pomocí standardních vzorků, které se umísťují do komory společně s dávkou odkyselovaného materiálu. Sleduje se hodnota pH horkého extraktu a výše alkalické rezervy. Hodnota pH se podle typu papíru pohybuje v rozmezí 8–9, alkalická rezerva kolem 1,5 % hm. uhličitanu. Pro každou dávku je vypracován protokol.
Z nežádoucích vlivů uváděl Dorsten pouze již zmíněné mechanické poškození křehčích listů papíru a usazování bílých depozit. Vazby knih jsou po odkyselení otírány jemným hadrem, podle zkušeností se bílá depozita během 5–6 týdnů rozpustí vlivem relativní vlhkosti. Průměrná cena za jednu knihu je asi 35 guldenů.
Firma Archimascon prodává také odkyselovací disperzi v malých sprejích, určených pro potřeby malých restaurátorských pracovišť. Cena je 50 DM.
V současné době běží několik výzkumných programů. Týkají se vlivu odkyselení na usně a rovněž byl studován mechanismus reakce odkyselení.
Během návštěvy ve středisku firmy Archimascon byl odkyselen metodou Bookkeeper standardní vzorek našeho archivního materiálu, který podrobíme dalším testům.

Nahoru

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.