Eva Drašarová; Roman Horký

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Výroční zprávy SÚA
Zpráva ze služební cesty do Rakouska (2000) Eva Drašarová; Roman Horký

Pracovní pobyt ve vídeňském Rakouském státním archivu (Österreichisches Staatsarchiv in Wien, dále ÖStA), jenž ve dnech 17. – 30. 9. 2000 navázal na loňskou cestu Dr. Drašarové, se uskutečnil opětně na základě dohody o spolupráci v archivnictví uzavřené mezi Generálním ředitelstvím ÖStA a archivní správou MV ČR. Umožnil nám tak absolvovat dva týdny (resp. 10 pracovních dní) jednání a studia ve zmíněné rakouské partnerské instituci.
Při nepřítomnosti generálního ředitele ÖStA Hon. Prof. Lorenze Mikoletzkého, jenž se právě v této době účastnil archivního kongresu v Seville, se stal naším vrchním hostitelem a "Betreuerem" v jedné osobě jeho zástupce Hofrat Dr. Rainer Egger, jinak ředitel oddělení Kriegsarchiv. Hned toto první setkání bylo nejen společenskou povinností, nýbrž i šancí k první osobní prezentaci představ o dalším postupu ve vzájemné spolupráci. Mj. zde byly poprvé upřesněny naše požadavky ve věci kompenzací za archiválie odvezené za okupace do Vídně a nevydané po r. 1945 zpět do Československa. Jako velmi praktické se přitom ukázalo písemné předjednání problému, jež proběhlo v týdnech předcházejících odjezdu v korespondenci s profesorem Mikoletzkým. Dr. Egger se ukázal být o věci dobře informován, a ačkoliv on sám neměl v rukou rozhodovací pravomoc, podařilo se v průběhu pobytu podmínky výměny dále konkretizovat.
Současně probíhalo od prvního dne studium vytipovaných kartonů a archivních pomůcek. Vedle průzkumu fondu Ministerratspräsidium (dále MRP) směřoval náš zájem především směrem k archiváliím Ministerium des Innern – Präsidium (dále MdI-Präs.). Jednalo se o signatury věnované užívání zemských jazyků na úřadech, zřizování nových soudních okresů a jejich obsazování českými a německými úředníky, dále o policejní a místodržitelské zprávy o politických hnutích, demonstracích a dalších událostech v Čechách a konečně o dokumenty k volbám do českého zemského sněmu a do říšské rady.
Závažným poznatkem vyplývajícím z této práce bylo zjištění, že do Československa nebylo po r. 1945 navráceno větší množství archiválií než 17 kartonů tzv. Briefe Böhmen z fondu MRP, objevených při služební cestě Dr. Drašarové v r. 1999, ale i řada kartonů z fondu MdI-Präs. Lze tak usuzovat jednak z dochované původní adjustace (balicí papír s razítky rakouské i československé celnice), jednak z naprosto spolehlivé neporušenosti a nedotčenosti ohněm u dokumentů týkajících se českých záležitostí a současně ze stejně důsledného a jednoznačného ohoření archiválií týkajících se rakouských zemí. (Požár v Justičním paláci ve Vídni v r. 1927 téměř zničil rakouské písemnosti, archiválie již dříve převezené do Prahy tomuto osudu unikly.) K jednací agendě o "hříších minulosti" tak přibylo do budoucna pravděpodobně další dílčí téma: vyřešení náhrady i za tyto fondy, pakliže se jejich meziválečné československé vlastnictví podaří nezvratně prokázat.
Druhým směrem průzkumu byl výběr dalších archivních pomůcek, v rámci nějž jsme prohlédli a vybrali další inventáře pro výměnu. K tomu je dobré podotknout, že v oddělení AVA jsou fondy státní správy zpravidla začleněny do určitých tématických skupin (Bestandgruppe), čemuž odpovídá i struktura inventářů. Takto jsme ze skupiny fondů nazvané HANDEL požádali o pomůcky k fondům Handelsministerium a Ministerium für öffentliche Arbeit, dále ze skupiny LANDWIRTSCHAFT inventář k fondu Ackerbauministerium, potom svazek inventáře skupiny UNTERRICHT 1849–1940 věnovaný školským záležitostem úřadu Ministerium für Kultus und Unterricht a dva inventáře k fondům skupiny KULTUS – Alter (1848–1849) a Neuer (1849–1946).
Pokud jde o podobu i kvalitu inventářů, zdá se, že v ÖStA udělali velký kus práce právě v době zcela nedávno minulé. Hned několik z uvedených inventářů nese jako datum dohotovení buď r. 1999 nebo 2000, celkově jde o trend od poloviny 90. let. Ten se vyznačuje co do vnější podoby "vazbou" v kroužkových rychlovazačích, v nichž jsou vytištěné listy zachyceny pomocí návlekových fólií. Tento systém se jeví jako pružný jak rychlostí zpracování, tak snadným nahrazením jednotlivých změněných či doplněných stran, např. po nalezení dalších archiválií k fondu nebo při dopracování pomůcky. Na vložené stránce je možno uvést např. aktuální upozornění nebo kontakt na příslušného referenta kvůli konzultaci. Pokud by se jeho osoba změnila, opět stačí vyměnit jedinou stránku. Co se týče dalších okolností v technice provedení, některé pomůcky jsou již kompletně zpracovány v počítači, jiné kombinují takto nově zpracované části s kopiemi starších, strojopisně psaných oddílů fondů.
V průběhu pobytu byla vedena jednání rovněž s Dr. Geraldem Theimerem, ředitelem oddělení Allgemeines Verwaltungarchiv (dále AVA), které spravuje většinu fondů, z nichž byla v rámci archivní rozluky vyňata část bohemikálních písemností tvořících dnes tzv. vídeňské fondy SÚA. Dr. Theimer nám při této příležitosti předal dříve smluvené kopie inventáře fondu Ministerium des Innern – Allgemein (později na disketě také díl Präsidium) a vyjádřil připravenost k další výměně archivních pomůcek. V průběhu pobytu jsme mimo to obdrželi svazek inventáře UNTERRICHT, a to jak v xerokopiích, tak na disketě. Další naše požadavky bylo dohodnuto specifikovat v nejbližších dnech a týdnech po návratu z Vídně.
Pokud jde o nabídku z naší strany, po již dříve zaslaném inventáři Ministerstva kultu a vyučování jsme nyní mohli v blízkém časovém horizontu nabídnout kopie inventáře vídeňských fondů Ministerstvo zemědělství, dále Ministerstvo vnitra – všeobecné a po doplnění i inventář Ministerstva obchodu. Nabídkou se vzdálenějším horizontem plnění je katalog české části Prezídia ministerské rady Vídeň, na němž budou práce trvat ještě po delší dobu. Všechny položky naší nabídky byly akceptovány a na jejich realizaci se pracuje.
Poněkud komplikovanější je situace v jednání o kompenzacích za archiválie nevrácené z Vídně po 2. světové válce. Jak jsme již dříve naznačili, přístup rakouských kolegů byl dosud vstřícný. Za nesporný považují požadavek české strany na náhradu za nevrácených 17 kartonů tzv. Briefe Böhmen z fondu MRP, s tím, že zhotovení mikrofilmů proběhne na jejich náklady. Po technické stránce tato věc dospěla až do fáze objednávky konkrétních kartonů a posléze očekávání přislíbené zásilky. Výměnou bychom měli předat rakouské straně nebohemikální extradice dokumentů z fondu Ministerstvo veřejných prací Vídeň, jejichž soupis byl již odeslán do Vídně. Jakým způsobem by přesně tato výměna proběhla, bude ještě předmětem dalších jednání, tentokrát hlavně z pozice archivní správy. K jejich dovršení bude třeba vypracovat k existující smlouvě o spolupráci v archivnictví z r. 1996 dodatek, jenž by ošetřil podmínky této transakce. Na návrh vyměnit nebohemikální písemnosti, jež jsou nyní ve správě Státního ústředního archivu v Praze, za barevné diapozitivy tzv. Josefského mapování (nejde o nárokovou položku z české strany) reagovali rakouští archiváři vyhýbavě. Poukazovali na velkou finanční náročnost takové akce vzhledem k velkému rozsahu podkladů. Jiná forma reprodukce nepřichází v úvahu, neboť Rakouský státní archiv nemá k dispozici příslušné vybavení např. pro digitalizaci. Domluvili jsme se proto jen na realizaci první fáze výměny archiválií za mikrofilmy. Další jednání bude tedy muset navázat na zjištění dalších Rakouskem nevydaných písemností ve fondech ÖStA.
Závěrem je třeba zmínit, že přístup rakouských kolegů byl velmi přátelský a vstřícný. K dispozici nám nebyli pouze na naše požádání, nýbrž jejich iniciativní a pohostinný přístup daleko přesahoval rámec povinnosti. V některých případech se tak podařilo přenést původně oficiální kontakty do osobnější roviny (účast ředitelky archivu na večerním představení v Burgtheatru s rodinou dvorního rady dr. Broucka, každodenní přátelské konzultace) a opět posunout naší spolupráci o kus dál. V této souvislosti lze vyjádřit naději, že se podaří uskutečnit také studijní pobyt pracovníků ÖStA v Praze. Náklady, jež by byly s těmito hosty spojeny – jak organizační starosti, tak finance – by podle našeho soudu byly daleko převýšeny pozitivy: 1. dalším krokem dopředu ve vzájemné spolupráci, poznamenané z dřívějších desetiletí nedostatečnou komunikací a částečně i nedůvěrou pramenící ze vzájemné neznalosti. Toto je možné překonávat především poznáním reálné situace "na druhé straně" pomocí osobních kontaktů. 2. Čeští stipendisté by si nemuseli ve Vídni připadat jako chudí příbuzní nemající co nabídnout, což nepochybně není pravdou. Našim kolegům v Rakousku je však třeba to dokázat. Co se však již podařilo, to je úspěšná spolupráce ve vzájemné směně archivních pomůcek a především posun v záležitosti výměny mikrofilmů a archiválií.
Všechny výše zmíněné okruhy si vyžádají ještě mnoho práce i v intervalech mezi studijními pobyty a udržení a rozvoj navázaných vztahů mezi SÚA a ÖStA nemálo trpělivého úsilí. Přestože v další etapě našich vztahů bude v některých oblastech třeba uplatnit v jednáních i obratnou diplomacii, dosavadní postup nás přesvědčuje o tom, že se to vyplatí.

Nahoru