Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Výroční zprávy SÚA
Zpráva ze zahraniční služební cesty do Rakouska (1999) Eva Drašarová

Pobyt v rakouském státním archivu byl realizován na základě protokolu o spolupráci v oblasti archivnictví, který byl uzavřen mezi Generálním ředitelstvím Rakouského státního archivu a někdejší Sekcí archivní správy Ministerstva vnitra České republiky dne 14. listopadu 1996. Český partner dosud pouze jednostranně čerpal prostředky a vždy hradil pouze dopravu svého delegáta. Při oficiálním přijetí generálním ředitelem Rakouského státního archivu Hon. Prof. Dr. Lorenzem Mikoletzkým jsme si vzájemně vyměnili názory na způsob organizace státního archivnictví v obou zemích, značný stupeň centralizace řízení v České republice či naopak silnou decentralizaci v Rakousku, podřízenost Rakouského státního archivu přímo Úřadu spolkového kancléře či postavení a funkci Generálního ředitelství Rakouského státního archivu. S povděkem byly přijaty četné publikace vydávané Státním ústředním archivem, jež byly vybrány tak, aby přes jazykovou bariéru mohly informačně posloužit německými regesty, shrnutími, výtahy německy psaných dokumentů či jmennými, místními a věcnými rejstříky.

Výměnou jsem obdržela tři publikace: Das Österreichische - Staatsarchiv, Wien-1988; Schatzhäuser Österreichs - Das Österreichische Staatsarchiv, Wien 1996 a Ein Finanzbeamter und Archivdirektor Franz Grillparzer, Wien 1991, které jsou již k dispozici v knihovně Státního ústředního archivu. Budou proto sloužit v příruční knihovně 2. oddělení.

Vlastní archivní průzkum jsem mohla zahájit okamžitě po první části jednání, neboť jsem týden předem faxem objednala vytypovanou skupinu kartonů fondu Ministerratspräsidium Wien z oddělení Allgemeines Verwaltungsarchiv. Podnět k výzkumu právě ve zmíněném fondu dala Státním ústředním archivem vyžádaná informace o tzv. fondu Briefe Böhmen, kterou vypracoval v roce 1995 Prof. Dr. Zdeněk Kárník. Fond objevený K. Kazbundou roku 1923 ve Vídni, převezený na základě archivní rozluky s Rakouskem do Prahy, byl za nacistické okupace vrácen zpět do tehdejšího Říšského archivu ve Vídni a po válce již nebyl znovu vydán. Údajně šlo o 17 kartonů osobní korespondence ministerských předsedů s českými místodržiteli týkající se především česko-německých jednání o národnostní vyrovnání v poslední třetině 19. století. Kárník jako vydavatel Kazbundovy práce Otázka česko-německá v předvečer Velké války, namátkovou kontrolou 5 kartonů ve fondu Ministerratspräsidium objevil stopu k Briefe Böhmen. Ve Státním ústředním archivu v bohemikální části téhož fondu či v jiných tzv. Vídeňských fondech se totiž "Briefe" opravdu nenachází. Většina z těchto fondů je totiž poměrně podrobně inventarizována, pouze Prezidium ministerstva vnitra a již vícekrát zmiňované Prezídium ministerské rady Vídeň prochází vzhledem k dlouhým chronologicko-numerickým řadám náročnou katalogizací spojenou s rejstříkováním.

Ve studovně Rakouského státního archivu jsem podrobně prostudovala kartony 348-364 (17 kartonů). Výsledky lze shrnout do několika závěrů.

l. Je téměř stoprocentně jisté, že ve fondu Ministerratspräsidium v Österreichische Staatsarchiv, oddělení Allgemeine Verwaltungsarchiv se nachází pohřešované "Briefe". Dle úvodu k archivní pomůcce z roku 1943 fond o 395 kartonech vznikl uměle spojením zbytků spisů prezidia ministerské rady Vídeň, které se zachovaly po požáru Justičního paláce v roce 1927 (Brandakten), a náhradních opisů, především protokolů ministerské rady (Reserveakten - tvoří však samostatný fond opatřený podrobným inventářem), dále spisů Úřadu spolkového kancléře zvaných "Des Loges Akten" a pro nás nejdůležitějších "Tschechenakten". "České spisy" v kartonech 348-364 jsou Briefe Böhmen, dokonce stejného rozsahu jako v minulosti.

2. Obsahově i formálně jde o tytéž spisy - záležitosti česko-německých vztahů v Čechách v letech 1871-1918, část spisů řádně zaprotokolovaných s čj. všeobecné registratury, část mimo dosah referentů proudící vzájemné korespondence ministerských předsedů (eigenhändige Akta) s českými místodržiteli a předáky většiny politických stran v Čechách evidované zvlášť pod pořadovými ukládacími čísly. Pod jedním číslem však bývá často uložen celý soubor spisů, protože celá korespondence s jednou osobou či o určité věci byla v průběhu jednoho roku označována vždy číslem prvního dopisu. Třetí skupinu archiválií tvoří přílohy a doprovodný podkladový materiál k jednání, často tištěné podoby - vládní, poslanecké či stranické návrhy zákonů, statistické přehledy, mapy národnostního členění Čech, výstřižky z tisku, rozbory a komentáře odborníků a správních úředníků apod.

3. Co se týče "adjustace" archiválií, je možno konstatovat, že se jedná o součást jediné řady označené pouze názvem fondu. Pojem Briefe Böhmen se nikde nevyskytuje. Některé kartony s nejrůznějšími přílohami jsou opatřeny vloženým listem papíru formátu A4 či A5 se soupisem dokumentů. Foliovány jsou pouze některé dokumenty bez ohledu na to, do které ze tří skupin patří. Obsahově jde o nejzávažnější písemnosti.

4. Přísně dle archivního provenienčního principu vzato samostatný fond Briefe Böhmen nikdy ani nemohl existovat, neboť jde o písemnosti jediného orgánu - prezídia ministerské rady. Vyčlenění určité skupiny spisů dle věcného principu pro aktuální úřední potřebu bylo však logické, neboť vyrovnávací česko-německá jedná- ní byla živá až do první světové války a otázky správní organizace monarchie se řešily až do jejího zániku v roce 1918.

Pouze povšechně jsem mohla zkontrolovat obsah kart. 369 (národnostní otázka v Rakousku-Uhersku - jazyk v armádě z hlediska Uher, chování národů Rakouska--Uherska za války včetně Čechů 1916 - většinou tisky, rkp. Ústavověrný velkostatek 1915), kart. 375 (korespondence ministra krajana Pacáka s ministerským předsedou 1906, chování Čechů za války, jmenný seznam spolupracovníků T.G.Masaryka, kopie obžalovacích spisů v případech Benešová a spol., Hájek a spol. aj., korespondence Sieghart (sekční šéf v Koerberově vládě) s českými poslanci 1903-1906, 1910-1917, korespondence min. předsedy Stürgkha s poslancem Dürichem podzim 1914, zač. r. 1915.

Jako samostatný fond vystupují protokoly ministerské rady, opatřené vlastním podrobným inventářem, zhruba z let 1900-1912. Většinou jde o ohořelé jednotliviny či opisy z doby po požáru 1927. Stejné postavení má tiskové oddělení prezídia ministerské rady (Presseleitung) obsahující převážně účetní položky za telegraf (značně proskartované), v němž je zajímavá druhá abecedně řazená část věnující se jednotlivým novinářům.

Při čekání na objednané archiválie (podařilo se mi díky kolegialitě mírně překročit limit 3 kartonů na den) jsem prostudovala nový inventář k dalšímu neméně významnému archivnímu fondu: Gesamt - Inventar Ministeriums des Innern. Allegemeine Reihe 1848-1918. Wien Februar 1998, Mag. Dr. Roman Hans Gröger. Od téhož autora pochází obsahově i velikostí daleko méně významný inventář - Variabestände. Ministerium des Innern. Allgemeine Reihe 1848-1918. Především první fond obsahuje velké množství bohemik, která nikdy nebyla předmětem archivní rozluky po roce 1918. Jejich soupis neuvádím, protože díky dalšímu jednání v Rakouském státním archivu se mi podařilo získat příslib získáni kopie inventáře do Státního ústředního archivu. Varia skrývají tzv. Stará varia: písemnosti policejního rázu z let 1848-1899 (mj. v kart. 1-2 Böhmen 1870-1898), Wiener Bau Kommission (stavby ve Vídni v pásu bývalých hradeb) a Grenz Kommission a dále Nová varia: sanitní spisy 1911-1918 a pojišťovací spisy 1907-1918. I tento inventář by se měl objevit v České republice.

Ve čtvrtek 23. 9. jsem požádala kolegy v badatelně o zprostředkování rozhovoru s vedoucím oddělení Allgemeine Verwaltungsarchiv. Dr. Gerald Theimer se mi věnoval okamžitě po ukončení porady na generálním ředitelství. Archivní oddělení, které spravuje, je velmi podobné 2. oddělení Státního ústředního archivu (dále SÚA). Opatruje registratury ústředních úřadů Rakouska vyjma zahraničních záležitostí do roku 1918, s přesahy v případě nedělitelnosti manipulačních období až do roku 1940. Neobsahuje však písemnosti ke správě na úrovni zemí, jež jsou obsaženy v jednotlivých zemských archivech. Na rozdíl od svého pražského protějšku naopak disponuje řadou pozůstalostí převážně vyšších úředníků a politiků, devíti rodinnými archivy a sbírkou map a plánů, která byla vytvořena pro velkoformátové přílohy k úředním spisům.

Podobnost pracovních povinností a věková blízkost (Dr. Theimer je ročník 1957 dle vývěsky o volební komisi) zřejmě napomohly k vzájemnému pochopení. V souladu s dohodou o spolupráci jsme se domluvili na výměně archivních pomůcek. Česká strana nejprve požaduje všechny součásti fondů Prezídium ministerské rady Vídeň a Ministerstvo vnitra Vídeň. Rakouská strana má zájem o Ministerstvo kultu a vyučování (pro vysvětlení Dr. Theimer je správcem skupiny fondů "Unterricht"). Jako vstřícné gesto jsem hned předala tiskový výstup z počítačové katalogizace fondu Prezídium ministerské rady Vídeň, jež je zatím k dispozici pro 2,5 kartonu z celkového počtu 96.

Poslední den pobytu jsem věnovala kromě průzkumu posledních objednaných kartonů Prezídia ministerské rady studiu pomůcek skupiny Doprava v oddělení Archiv der Republik. Protože k jednotlivým fondům již existuje základní popis v průvodci vydaném vedoucím tohoto oddělení Manfredem Finkem (Das Archiv der Republik und seine Bestände. Wien 1996), omezuji se jen na informaci o sbírce plánů (Planarchive) 1856-1994. Dle předmluvy k velmi neumělému inventáři jde o organicky narůstající fond, jehož jádro tvoří plánová sbírka Generální inspekce rakouských drah obohacená již v roce 1897 o plány zrušeného Generálního ředitelství Státních drah. Archivní zkratka sbírky je GD (Generaldirektion). Rozlišit oba původce se mi v inventáři nepodařilo. Seznam železničních tratí včetně zkratky není řazen abecedně, na konci jsou uvedeny lokální dráhy. Popis vlastních tratí je velmi rozmanitý, což odpovídá charakteru uloženého materiálu, ale též pramení ze snahy rychle předložit jakoukoliv informaci, byť jen okopírované osobní poznámky referenta v plastikovém závěsu uvnitř kroužkového bloku.

Shrnu-li výsledky týdenního pobytu ve Vídni, dají se rozdělit na okamžité a s dlouhodobým účinkem. Oživení přímých skutečně pracovních kontaktů mezi partnery patří jistě do obou skupin. Konkrétním ziskem je dohodnutá výměna inventářů mezi dvěma odděleními, která se jistě v budoucnu dá rozšířit i na další součásti obou archivů. Zúročí se nejen v lepší informovanosti 2. oddělení SÚA o mateřských fondech k bohemikálním částem registratur vídeňských ministerstev a jiných ústředních úřadů, které toto oddělení opatruje. Umožní i širšímu okruhu zájemců lépe se připravit na studium v Rakouském státním archivu či přímo objednávat kopie archiválií či žádat se znalostí věci o bližší informace či rešerše. Po dohodě s 8. oddělením bude pro kopírování našich starších inventářů použit scaner.

Dalším pozitivním výsledkem je vypátrání 17 kartonů materiálů prvořadého významu pro české dějiny, který nebyl po druhé světové válce na základě platných smluv vrácen do Československa. Dosud existovalo pouhé vágní podezření. Nyní lze přímo označit kartony 348-364 za ztracené Briefe Böhmen. Z tohoto zjištění se odvíjí další jednání, které však může být ze strany SÚA pouze předpřipraveno.

V roce 1946 nahradila úmluva o vracení archivního a spisového materiálu, který byl zavlečen na území druhého státu v důsledku obsazení Rakouska a Československé republiky Německou říší, starou smlouvu o spisové rozluce z roku 1920. Dle zjištění Mgr. Špiritové z archivu ministerstva zahraničí v roce 1990 provádělo ministerstvo pravidelný průzkum platnosti mezinárodních smluv a dohod. Vyzvalo proto jednotlivá ministerstva k vyjádření, na jejichž základě byly sestaveny tři seznamy smluv 1. smlouvy platné, 2. smlouvy se zpochybněnou platností, 3. smlouvy již neplatné. Archivní úmluva byla původně zařazena do druhé skupiny, ale v roce 1997 byla na podnět ministerstva kultury prohlášena za neplatnou. Dle ústní informace vedoucí právního oddělení Ministerstva zahraničních věcí bylo možno na podnět Ministerstva vnitra smlouvu přeřadit a prodloužit její platnost.

Česká strana ve vydávání archiválií nemá též čisté svědomí. V SÚA se nachází 17 kartonů nebohemikálních spisů Ministerstva veřejných prací Vídeň z let 1908-1918 opatřených velmi solidním soupisem z roku 1978. Tuto skutečnost jsem oznámila Dr. Theimerovi, vedoucímu oddělení Allgemeines Verwaltungsarchiv. Reagoval, že tyto písemnosti nám opravdu nemohou být k užitku (týkají se převážně lokalit v dnešním Slovinsku, méně již Polska a Rakouska), ale že tuto záležitost není oprávněn řešit, ale je to věc generálního ředitelství. Další nebohemikální spisy jsem prozatím neavízovala, byť ve 2. oddělení SÚA je uloženo 346 kartonů zcela neevidovaných nebohemikálních spisů Ministerstva vnitra Vídeň. Jde o mnohem hodnotnější část než předchozí převážně stavební záležitosti, uvážíme-li, že Rakušané přišli o velkou část fondu při požáru v roce 1927. Oba fondy by se mohly stát základem pro případná jednání. Pochybuji ovšem, že Rakouský státní archiv se vzdá obsahově velmi cenných "Briefe". V požárem zdecimovaném fondu Prezídium ministerské rady, kde se běžně půjčují i ohořelé papíry rozpadající se pod rukama, jsou skutečným klenotem.Při dnešním stavu techniky by plně dostačovala kompenzace v podobě mikrofilmů (aktuální cena 1 pole 6.60 - 2.40 ös, nejnižší položka při zakázce nad 5000 políček). Před vydáním by bylo nutno zinventarizovat a případně dle důležitosti i zmikrofilmovat nebohemikální část spisů Ministerstva vnitra Vídeň.

Závěrem ještě několik dojmů a poznámek. Celkový "image" archivu: prosperující, tudíž vlídný a flexibilní úřad. Ochota a korektnost vyzařuje ze všech pracovníků počínaje vrátnicí, přes sekretářky až po studovnu, kde jsem mohla pozorovat, že neexistuje odstup k žádnému návštěvníkovi, byť by požadoval sebevětší hloupost. Nepříliš kvalitní archivní pomůcky nahrazuje referentský systém zápůjček a konzultací ve studovně, která nemá stálý kolektiv pracovníků. Tento stav způsobuje zbytečné objednávání velkého množství archiválií "na slepo" a k plýtvání s drahocenným studijním časem. Týdenní pobyt se tak stává nejméně efektivním, protože trvá několik dnů, než se člověk "propracuje" ke kýženým informacím. Výzkum by urychlilo používání výpočetní techniky. Pracné přepisování informací byť jen do cestovní zprávy by odpadlo, pominu-li, že notebook je již standartní pracovní pomůckou i ve studovnách archivů v České republice. Na pracovišti by měl být k dispozici minimálně jeden pro případ externího výzkumu, ještě lepší varianta by byla vybavit postupně všechna odborná oddělení.

Nahoru

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.