Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka NA Rejstřík stránek NA Výroční zprávy NA
Florencie, Prato (Itálie), 15.10. - 22.10. 2004 PhDr. Emilie Benešová

Průzkum stavu zpracování, ukládání a digitalizace fotografických dokumentů..

Část všeobecná:

Služební cesta se uskutečnila na doporučení PhDr. Evy Gregorovičové, která při svých minulých studijních cestách do Florencie (Itálie) zjistila, že v tamních archivech je uloženo značné množství fotografických dokumentů, které korespondují s materiály uloženými ve fondu RAT (SÚA). Bylo tedy vhodné seznámit se se způsobem jejich zpracování a ukládání, případně se základními konzervačními principy. Rovněž zajistila návštěvu archivu Fratelli Alinari S. p. A., který se zabývá masivní digitalizací a archivuje velké množství historických fotografických technik, které poskytuje veřejnosti v digitální podobě.

Část odborná:

Fratelli Alinari (FA)
Bratři Alinari jsou nejstarší fotografickou firmou (atelierem) na světě, která vznikla již v roce 1852 ve Florencii. V roce 1863 zřídili svůj atelier na adrese, která je dnes adresou archivu (Via Nazionale 8). Původně šlo především o portrétní studio (analogie: ateliér Langhans, Vaněk, Drtikol,…). Postupně se tato instituce začala zabývat i vydáváním fotografických publikací a získáváním fotografií pro další využívání (analogie: fotoarchiv ČTK, Orbis) - zaměstnávají vlastní fotografy, takže vlastně plní i funkci tiskové agentury. Původní ateliér sloužil (a je tomu tak dodnes) také ke zhotovování reprodukcí děl významných umělců uložených v muzeích a galeriích Toskánska.
Fotografické dokumenty evidují pomocí databáze, jejímž základem je tématické třídění. Celkem používají 62 základních „hesel“, která se člení na tisíce „podhesel“ (cca 8.000 klasifikačních znaků /klíčových slov/ pro podrobné vyhledávání). Součástí databáze jsou i „obrázky“, které si žadatel může buď pouze prohlížet nebo si je může stáhnout pro další využití v tiskové kvalitě. Tyto služby jsou placené a výše plateb se odvíjí od způsobu použití (od pouhého prohlížení po nejvyšší kvalitu; cena je dána rozlišením např. 128x128 a 256x256 pixel pro prohlížení). V praxi to probíhá tak, že zájemce si musí koupit přístupové heslo. Proti zneužití chrání image vodoznaky. Pro skenování používají „one shot“ technologii, rozlišení 2000x3000 pixel. Image kontrolují a kalibrují s použitím ICC profilů. Skeny archivují na DVD-R a ukládají do juke-boxu.
Na webu je k dispozici 40.000 historických fotografií z 19. a 20 století; 10.000 barevných fotografií od roku 1920 a cca 500.000 digitálních fotografií.
Archiv i muzeum FA je soukromou organizací, zdrojem příjmů je přímý prodej fotografií (především on line), jejich uměleckých tisků a replik historických fotografických technik (mají vlastní prodejnu), vydávání fotografických publikací (i „českým“ autorům - např. Koudelka), pořádání výstav. Archiv má vlastní restaurátorský ateliér, práce restaurátorů však spíše spočívá v adjustaci fotografií, pokud jsme mohli vidět.
Depozitáře jsou umístěny ve stejné budově a uloženy jsou zde především negativy, ale i alba. V poslední době využívají obalový materiál s obdobnými parametry jako u nás dodává EMBA, jednotlivé fotografie ukládají do melinexových folií. V depozitářích bylo teplo, pracovaly odvlhčovače. Jsou si vědomi nesprávných hodnot teploty a relativní vlhkosti, ale vzhledem k tomu, že depozitáře jsou zároveň i pracovnami archivářů, udržují teplotu nad 20 stupňů C a relativní vlhkost se pohybuje okolo 50%. Staré negativy - Alinari - jsou uloženy v původních obálkách na dřevěných i kovových regálech. Raritou jsou skleněné negativy o rozměrech cca 100x80cm, které jsou o regály opřeny.
V archivu nám nebylo dovoleno fotografovat. Přijala nás vedoucí programu Alinari on line dr. Emanuella Sesti, která nám byla i průvodcem. V depozitářích/pracovnách jsme měli možnost hovořit i s ostatními pracovníky.

Archivio Fotografico Toscano (AFT)
AFT je státním archivem, který má své sídlo v Pratu (cca 30 km od Florencie). Krátce před naší návštěvou se archiv přestěhoval do nově zrekonstruované budovy, kde původně měl mít k dispozici celé poschodí, nakonec byl však prostor pro uložení fotografických fondů a sbírek, rozhodnutím státních úřadů, zmenšen. Fotografie i negativy byly v krabicích na zemi, postupně budou přemanipulovány do regálů a skříní.
Pro evidenci fotografických dokumentů využívají excelové prostředí a data zde uložená pak „přesypávají“ do databází. Každá osoba na fotografii představuje 1 záznam v databázi. Pro údaje o osobnosti (zobrazené na fotografii) využívají internetový vyhledávač Google. Materiály zpracovávají postupně a zpracování řeší „úrovňově“ - nejprve popisují celý fond, pak skupiny dokumentů (většinou tématické) a teprve naposled jednotlivé dokumenty. Předmětem jejich zájmu je především vytváření sbírek dokumentů k určitému tématu. Zatím mají prostřednictvím databází evidováno cca 4.000 ks z celkových cca 100.000 ks v archivu uložených. Soustavnou digitalizací se zatím nezabývají, v digitální podobě mají pouze dokumenty použité na výstavách nebo v publikacích (několik CD-R). Fotografie zhotovené přímo digitálně a barevné fotografie zatím do archivu nepřejímají, nemají speciální depozitáře. Problematika uchovávání těchto typů dokumentů je řešena institutem v Římě.
Speciální databází, kterou systematicky zpracovávají, je databáze fotografů. Tímto způsobem se dá „zmapovat“ fotografická tvorba a existence fotografických ateliérů celého Toskánska a bylo by jistě užitečné tento projekt zpracovávat postupně i pro naše území.
Archiv má k dispozici obsáhlou odbornou knihovnu zaměřenou na fotografii, historii fotografie, její zpracování, včetně monografií významných fotografů atd.
Fotografické dokumenty získávají do archivu jednak akvizicí od státních institucí, koupí nebo darem, a jednak formou depozit - archivují celou řadu soukromých sbírek. Materiály jsou využívány badatelsky (komerčně i nekomerčně) i pro výstavy, k nimž zhotovují výpravné katalogy.
Publikační činnost AFT spočívá ve vydávání časopisu, jehož jednotlivá čísla jsou zaměřena na určité činnosti nebo na konkrétní typy dokumentů uložených v archivu. Dosud bylo vydáno 38 čísel, bylo nám přislíbeno jejich zaslání. Nicméně jedno z čísel časopisu věnované katalogizaci a restaurování fotografických dokumentů jsme si přivezli. Jeho součástí jsou i katalogizační formuláře s využitím popisných standardů. Snad bude možné získat jeho překlad.
Se základními aktivitami archivu nás seznámil jeho ředitel dr. Sauro Lusini a dále se nám věnovala dr. Oriana Cioti.

Archivio di Stato di Prato
Archiv se nezabývá speciálně archivováním fotografických dokumentů. Vzhledem k tomu, že je určen k přejímání novodobých dokumentů, především z okolních průmyslových podniků (obdoba SOkA), bude se muset i s touto problematikou postupně vyrovnat. Kromě pozoruhodné rekonstrukce sídla archivu (Palazzo Datini) jsme měli možnost nahlédnout také do depozitářů a pracoven archivářů. Archiv v současné době provádí skenování písemností fondu Datini a k tomu účelu si vytváří vlastní databázi. Spolupracuje při tom s externí firmou. Vlastní skenování provádějí studenti, do skenů nezasahují, pouze je „ořezávají“. Popisy vyhotovují odborní archiváři. V archivu nás přijala ředitelka dr. Diana Toccafondi, která nás i provázela.

Archivio di Stato di Firenze
I zde jsem se vzhledem ke svému zaměření orientovala především na zpracování, zpřístupnění a ukládání fotografických dokumentů. Budova archivu byla vystavěna v 70. letech, ale na vybudování speciálních depozitářů pro ukládání těchto typů archiválií nebylo pamatováno. Protože však zejména v poslední době jejich objem v archivu narůstá, jsou nuceni se touto problematikou zabývat. Úkol řeší především konzervátoři, kteří začali tzv. pasivní konzervací a zatím vytipovali ukládací prostředky vhodné pro ukládání světlocitlivých médií. K tomu využívají systém krabic obdobných našemu programu FOTOARCHIV, který nám dodává firma EMBA. Restaurováním poškozených fotografií a negativů se zatím nezabývají. Dosud se jejich síly koncentrují na restaurování archiválií zasažených povodní v roce 1966. Při restaurování povodní zasažených archiválií je vidět, jak se postupně vyvíjely restaurátorské metody a postupy (od 60. let do současnosti). Při stanovení klimatu pro ukládání FFKD převzali zcela normu ISO. Do budoucna uvažují o odděleném uložení FFKD. Archiv nemá k dispozici vlastní fotografický ateliér (finanční důvody je donutili ho zrušit) a vše řeší pomocí vnějších dodavatelů - včetně zhotovování bezpečnostních mikrofilmů. Archiválie určené ke snímkování nikam nepřevážejí. Firma, která zakázku získá, přiveze potřebná zařízení do archivu a požadované repro- nebo mikrografické kopie archiválií zhotoví tam.
Dále jsme měli možnost seznámit se s provozem studovny, která je prostorově velmi dobře a účelně řešená a umožňuje poskytovat nerušené konzultace. Rovněž kabiny pro čtení mikrofilmů jsou oddělené od vlastního prostoru studovny a umožňují nerušenou práci. Informační systém, jehož prostřednictvím lze objednávat archiválie je jednoduchý a přehledný. Využívají kopie bezpečnostních mikrofilmů, pokud byly pořízeny. Dále jsme měli možnost seznámit se s provozem knihovny, restaurátorského pracoviště, výstavními prostory - ty jsou vybaveny vitrinami, které naprosto vyhovují potřebám archivních výstav. Archiv pořádá tzv. paleografické kurzy pro zájemce, které jsou certifikovány a jsou součástí archivní školy (asi jako vyšší odborná škola). Kurzy jsou dvouleté a vyučujícími jsou archiváři.
V archivu nás přijala ředitelka dr. Rosalie Manno Tolu, s níž jsme hovořili o možnostech spolupráce v oblasti péče o FFKD i v dalších oblastech. Průvodkyní po archivu nám byla dr. Concetta Gianblanchi a během prohlídky jsme hovořili s dalšími pracovníky archivu, především dr. Pierem Marchim (vedoucí restaurátorského pracoviště) i s jeho kolegy.

Závěr
Přesto, že italští kolegové teprve nyní začínají uvažovat o tom, jak o archiválie typu FFKD pečovat a jak je zpracovávat, byla cesta v mnoha ohledech podnětná. Jedním z podnětů je projekt vytváření databáze fotografů, na níž pracuje AFT (pro oblast Toskánska). Je to optimální cesta pro zmapování aktivit fotografických ateliérů na určitém území, které je důležitou pomůckou při zpracování fotografických dokumentů. Bez této pomůcky lze jen obtížně a zdlouhavě určit původ celé řady fotografií.

Nahoru

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.