Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

Logo SÚA Státní ústřední archiv v Praze Úvodní stránka SÚA
Rejstřík stránek SÚA
Výroční zprávy SÚA
Zpráva ze služební cesty, Velká Británie, 27.10.- 1.11.2003
Johana Langerová, Ing. Lucie Weberová


Návštěva pracovišť, která mají praktické zkušenosti se zpracováním archivních a knižních fondů zasažených povodní a zároveň seznámení s různými formami zpracování ochrany archivních materiálů před živelnými pohromami.

Tato služební cesta byly naplánována v souvislosti s řešením grantového úkolu "Ochrana archivních materiálů před živelnými pohromami v síti archivů České republiky". Prohlídka a konzultace s odborníky na pracovištích, které mají zkušenosti se záchranou a sušením zaplaveného materiálu, je po loňských povodních ještě aktuálnější. Zároveň bylo možné seznámit se s tzv. plány katastrof (disaster planing), které mají ve Skotsku velmi propracované a navíc jejich fungování měli možnost prověřit i v praxi.
Při návštěvě Národní knihovny v Edinburghu jsme byly očekávány vedoucím oddělení konzervace, kterým je Rab Jackson. Ten nás velice podrobně seznámil nejen s problematikou ochrany archivních a knižních fondů v jejich instituci, ale i s plánováním zabezpečení před dalšími situacemi, které by mohly narušit chod celé instituce. Jejich manuál (Disaster control plan a Busines continuity planing) je velmi dobře a podrobně vypracován. Obsahuje všechna důležitá telefonní čísla, seznamy osob, které řeší jednotlivé problémy a firem, které poskytují služby. Zároveň tento manuál obsahuje seznam dobrovolníků, kteří jsou ochotni v případě pohromy přijít pomoct. Součástí manuálu jsou i plány budovy s vyznačeným umístěním záchranných souprav a místností s uskladněným pomocným materiálem (disaster box). Všichni zaměstnanci jsou každé tři až šest měsíců přeškolováni, tyto pravidelné tréninky zmenší případnou paniku a urychlí záchranné práce, protože každý zaměstnanec ví, co má přesně dělat.
Pan Jackson nás velice ochotně provedl depozitářem, kde jsme viděly způsob uložení archiválií a zároveň jejich ochranný systém proti požárům. V depozitáři je rozmístěno velké množství kouřových čidel a sprinklerů. Každý depozitář je oddělen protipožárními dveřmi, které se v případě požáru automaticky zavřou, aby nedocházelo k šíření ohně. Ve všech depozitářích je zabudován systém potrubí, které zachytává vznikající kouř, jenž má také negativní vliv na archiválie.
Dále jsme měly možnost vidět speciální místnosti určené pro uchovávání materiálu a technického vybavení pro případ havárie. Tyto místnosti byli velmi dobře vybavené (odvlhčovače, akumulátory, baterky, ochranný oděv a obuv, filtrační papíry, polyethylenové fólie atd.) a přehledné. Obsahovaly podrobný seznam uloženého vybavení, které se každý měsíc kontrolovalo.
Navštívily jsme rovněž konzervátorské oddělení, kde jsem si prohlédly vybavení studia, které je velmi podobné našemu. Zde jsme měly možnost konzultovat jejich zkušenosti s vysoušením mokrých archiválií pomocí vakuové baličky. Stejně jako my mají největší problém při sušení s křídovým papírem, který se během sušení slepuje. Lepších výsledků se dle jejich experimentů dosahuje při použití nižšího tlaku. Stejný problém může nastat i při sušení velmi klížených knih, kdy vlivem migrace klížidla dochází ke slepování jednotlivých listů, zborcení hlavy knihy a přilepení dutinky ke hřbetu.Ve vakuové baličce suší i knihy, které jsou poměrně silné, aniž by je rozebíraly na menší fragmenty. Podle potřeby však vkládají mezi listy filtrační papír, aby se sušení urychlilo. Takové knihy je nutné 10 x až 12 x přebalit. Dokonce ve vakuové baličce suší i fotografie, které prokládají filtračním papírem. Dobré zkušenosti vzhledem k materiálu mají i se sušením na vzduchu, které je však prostorově velmi náročné. V těchto případech se jim osvědčilo postavení tzv. tunelu ze stolů a PE folie, do kterého je přiváděn vzduch. Takto předsušené knihy se pak mohou dosušit ve vakuové baličce, kde by pak měla stačit pouze tři přebalení. Krom sušení zkouší využívat vakuovou baličku i k jiným účelům např. snímání pokryvu hřbetu se zlacením, který se bude zpětně aplikovat na knihu. Vytvoří se obklad z hustého roztoku Tylose MH, mezi obklad a useň dávají tenký papír, podobný japonskému papíru. Tento obklad se přiloží na hřbet a vloží do baličky. Vlivem vakua a mírného tlaku dojde k rovnoměrnému a rychlejšímu změkčení klihového lepidla, což umožní šetrné sejmutí usňového pokryvu z hřbetníku.
Během návštěvy v Národním muzeu v Edinburghu nás velmi ochotně provázel Dr. Jim Tate. Měly jsme možnost prohlédnout si všechna konzervátorská oddělení v muzeu. Nejvíce nás zaujaly ateliery konzervování papíru a textilií, kde jsme měly možnost konzultovat problematiku záchrany dokumentů a muzejních objektů. Muzeum má i vlastní výzkumné laboratoře, které jsou přístrojově velice dobře vybaveny. Na výzkumu, který v muzeu probíhá se podílí i studenti z Univerzity.
Po prohlídce laboratoří jsme společně diskutovali o jejich přístupu k ochraně archivních materiálů před živelními pohromami. Vypracování záchranné plánu je v muzeu mnohem složitější, protože obsahuje velké množství různorodého materiálu, je proto třeba vytvořit skupiny odborníků na každý typ materiálu. Na podrobném a úplném plánu pracují ve spolupráci i s Národní knihovnou a Národním archivem. Mají vypracovaný stručný, barevný a názorný manuál, který je umístěn v každé místnosti, aby byl snadno přístupný a srozumitelný pro každého zaměstnance. Také jsme si prohlídly jejich vybavení pro případ havárie, které je uloženo ve speciálních skříních v přízemí staré budovy. Jejich vybavení bylo v porovnání s obsahem stejného zařízení Národní knihovny střídmější a méně přehledné.
Ve středu jsme navštívily soukromou restaurátorskou společnost AOC Archaeology, která sídlí na předměstí Edinburghu. Zde nás ochotně provázela Mandy Clydesdale. Tato společnost se zabývá konzervováním nejen archeologického materiálu. Měly jsme možnost prohlédnout si celé pracoviště, které se skládá z malého atelieru a velkých skladových prostor, kde jsou umístěny předměty čekající na konzervátorský zásah. Tato firma poskytuje i službu usušení zmrazeného archivního materiálu a to pomocí vakuového vymražování (lyofilizace). Mají smlouvu s mrazírnou, která je schopná kdykoli přijmout zaplavené archiválie a uskladňovat je. Na pracovišti AOC je jen malý mrazák o objemu cca 1,5 m3, z kterého se odebírá materiál na sušení. Jestliže se vyprázdní, doveze se znovu do mrazíren, kde se opět naplní.
Lyofilfizační jednotka pracuje téměř nepřetržitě. Doba sušení dokumentů závisí na jejich množství, tloušťce a teplotě vymražování, která nejčastěji bývá -20 °C. Tento způsob sušení používají na všechny typy materiálů, jako je křídový papír, pauzovací papír, knihy s koženou vazbou i fotografie. Problémy jsou opět s křídovým papírem, který se často slepí a nejde oddělit. Podle jejich zkušeností je výhodnější nechat tento typ papíru zmrazit naopak pomalu, aby se vytvořily velké krystaly ledu, které by měly usnadnit oddělování jednotlivých listů po usušení. Další problémy, které řeší jsou velmi klížené knihy, kdy během sušení dochází k migraci klížidla do celého bloku, což způsobuje slepování listů, v těchto případech je vhodné zvolit jiný způsob sušení. Kožené vazby knih po sušení, pakliže je to třeba, ošetřují tukovací směsí INVASOL (Ciba Geicy), která je rozpustná ve vodě.
V době naší návštěvy měli rozpracovaný zajímavý úkol, což bylo 60 fragmentů papírů z druhé světové války, které se i s lodí potopily na dno moře a nedávno byly vytaženy. Papír je velmi poničen působením slané vody, mikroorganismů a také znečištěn ropnými produkty. Dle názoru historiků obsahují fragmenty cenné informace. Tyto fragmenty se postupně koupou v destilované vodě, kde se opatrně snaží odstranit co nejvíce nečistot. Papír je však velmi tenký a křehký, zároveň se barevná vrstva ve vodě částečně odlupuje. Následně jsou tyto fragmenty klíženy řídkým roztokem želatiny. Další postup konzervování není ještě přesně daný.
Celé čtvrteční odpoledne jsme strávily ve Skotském národním archivu, kde se nám velmi ochotně věnovala Linda Ramsay, která je vedoucí konzervátorského oddělení. Nejprve jsme měly možnost si podrobně prohlédnou restaurátorský ateliér a seznámit se s všemi konzervátory, kteří nám s velkým zaujetím ukázali práce, na kterých nyní pracují.
Velmi nás zajímal jejich postup při práci s materiálem poničeným korozí železogalového inkoustu, což je také náš velký problém. Jejich dokumenty však nejsou v tak špatném stavu jako naše, mají mnohem vyšší hodnoty pH. Nejčastěji provádí odkyselování vodnou metodou a to v roztoku uhličitanu vápenatého, v některých případech používají k inaktivaci iontů železa fytáty. Je to metoda, se kterou také začínají a proto nemají dostatek výsledků. Zatím se jim zdá celkem účinná, nevýhodou je krátkodobá stabilita roztoku fytátu, který je velmi drahý. Korozí poničený list papíru klíží slabým roztokem želatiny a mnohdy takový list jednostranně někdy i oboustranně podlepují velmi tenkým japonským papírem, který nenarušuje čitelnost textu.
S používáním želatiny jako lepidla i klížidla jsme se setkaly na více místech, což bylo pro nás celkem překvapivé, neboť od používání želatiny pro tyto účely se před několika lety odstoupilo. Všichni nás však ubezpečovali o dobrých výsledcích a jako jedinou nevýhodu uváděli krátkou dobu zpracovatelnosti roztoku.
Následně jsme byli požádány, abychom poreferovaly o povodních , které nás v loňském roce postihly. Celé konzervátorské oddělení se o celou situaci velmi zajímalo a naše přednáška vyvolala zajímavou diskuzi. Při této příležitosti nám Linda Ramsay vysvětlila jejich systém ochrany archiválií před živeními pohromami, který je podobný systému Národní knihovny. Poté jsme si mohly prohlédnout, jak vypadá vybavení jejich zařízení pro případ havárie. Malé soupravy mají umístěny v každé depotní místnosti a velká zařízení jsou umístěna na několika místech v budově a jedno je hned u vstupu do budovy. Všechna tato zařízení jsou zakreslena do plánu budovy.
Další věcí, která nás velmi zaujala, byly pergamenové listiny, které byly zmraženy po povodni v muzeu v Perthu v roce 1993. Součástí některých listin byly i pečetě. Celý balík listin byl zmražen najednou, neboť nikdo nevěděl, co s namočenými listinami dělat, nebyl dostatek času sušit je na volném vzduchu. Pergamenové listiny byly následně usušeny. Jejich stav je nad očekávání dobrý, listiny nejsou nijak výrazně poškozené, všechny jsou mírně zvlněné. Na některých místech došlo k zvětšení transparentnosti pergamenu, jinde došlo vlivem velkého tlaku ke zvýšení opacity. Pečetě jsou po zmražení i následném sušení beze stopy poškození, ani nevykazují známky krystalických výkvětů.
Měly jsme možnost vidět i depozitář skleněných negativů, kterých má archiv asi 4000 kusů. Velká část z nich je prasklá, jednotlivé kusy neslepují, ale pouze sesadí dohromady, umístí mezi dvě skla a slepí je pouze po obvodu. Takto vytvořené skleněné "sendviče" se ukládají do speciálních papírových obálek s popiskem a umístí se do zásuvek s přihrádkami.
Odpoledne jsme navštívily Národní galerii, kde nás prováděli James Berry a Angels Arribas. V galerii je několik konzervátorských ateliérů, my jsme měly možnost prohlédnout si ateliér restaurování papíru, kde pracují dvě restaurátorky. Pan Berry nás seznámil s povodní v dubnu 2000, která postihla Národní galerii a to Eduardo Paolozzi archiv, který byl uložen v přízemí. Zasaženy byly sádrové sochy, nábytek a jiné trojrozměrné objekty, ale i 8000 papírových objektů uložených v lepenkových krabicích. Papírové objekty byly z let 1920 až 1990 a byly velmi různorodé: křídový papír, pauzovací papír, originální kresby a malby, fotografie, negativy, časopisy atd. Díky dobře vytvořenému plánu katastrof, byly materiály poměrně rychle zabaleny a zmraženy na teplotu -30 °C. Takto zmražené byly 11 měsíců, během kterých se rozhodlo o postupu sušení. Paní Angels Arribas se podílela na vypracování zprávy, která porovnávala sušení na volném vzduchu, sušení pomocí vakuové baličky a lyofilizaci. Z výsledků práce vyšlo najevo, že nejlepší bude použít vakuové vymražování. Sušení na vzduchu vykazovalo také dobré výsledky, ale problémem je dostatek prostoru a zároveň zdravotní rizika pro pracovníky, které by mohly způsobit mikroorganismy z kontaminovaných materiálů. Vakuová balička byla vyřazena z důvodu slepení sušeného materiálu, který byl před mražením balen neroztříděn.
Dnes jsou již všechny materiály usušeny a postupně se restaurují. Měly jsme možnost tyto materiály vidět, což bylo velmi zajímavé. Pozitivním zjištěním bylo, že křídový papír se nemusí vždy pevně slepit dohromady a mnohdy jdou i slepené listy bez velkého poškození rozlepit. Velmi dobře vypadaly i usušené fotografie, u kterých jen ojediněle docházelo k odlupování svrchní vrstvy a vytváření puchýřů. Nepoškozeně vypadal i pauzovací papír, u kterého je největší problém vyrovnání, což jsme viděly v praxi na právě restaurovaném plánu.
Před odchodem jsme byly požádány o krátké povídání o "naší srpnové povodni". Na všechny velmi zapůsobila fotografická dokumentace a velmi se zajímali o způsoby jakými budeme povodňové materiály sušit.
Páteční den byl věnován návštěvě restaurátorského ateliéru v Dundee, kde se nám celé dopoledne věnovala vedoucí celého oddělení Ylva Player-Dahnsjö. Nejprve jsme si prohlédly ateliér a právě restaurovaný materiál. Viděly jsme zvlhčování pergamenové listiny přes membránu (Goretex), pro překrytí celého sendviče používají fólii Melinex.
Ylva Player-Dahnsjö nám vyprávěla zkušenosti s povodní v Perthu v roce 1993. Tato lednová povodeň zasáhla muzeum, kde krom trojrozměrných objektů zaplavila i mnoho archiválií. Velkým problémem zde bylo, že ve městě nefungovaly sítě (el. proud, telefony, počítače), což způsobilo, že se informace dostaly k odborníkům se zpožděním. Všechny archivní materiály byly zabaleny do bloků a zmraženy. Při sušení se ukázalo, že bloky byly příliš velké a jednotlivé materiály nebyly během balení dostatečně prokládány PE folií a tak se blok špatně rozděloval na menší části.
Mezi zaplaveným materiálem byla i kolekce pergamenových listin. V prvních chvílích byla většina odborníků proti zmražení kolagenního materiálu a navrhovali okamžité sušení listin, což bylo vzhledem k situaci zcela nemožné - nebyl dostatek prostoru, lidí a hlavně času na sušení na vzduchu, listiny by začaly plesnivět. Proto došlo následně k rozhodnutí listiny zamrazit a to včetně listin s pečetí. Dnes jsou všechny listiny již usušené. Vždy malá část se nechala pomalu na vzduchu rozmrazit a pak se jednotlivé listiny oddělily od sebe. Každá listina se opatrně čistila tampónkem a destilovanou vodou a pak se sušila a vypínaly. Tenký pergamen se vyrovnával na vakuovém stole překryt folií Melinex. Mírný tlak během sušení omezoval případný vznik transparentních míst na pergamenu.
Odpoledne nás Philippa Sterlini seznámila s plánem ochrany archivních fondů před živelními pohromami, který je součástí plánu fungujícího pro celou univerzitu v Dundee. Opět jsme si mohly prohlédnou vybavení záchranných boxů, které je totožné jako u ostatních institucí. Zajímavé je umístění jedné takové soupravy mimo budovu, kde je ateliér, aby byla v případě poničení ateliéru dostupná. Po špatných zkušenostech s firmami, které jsou nasmlouvané a v případě pohromy mají poskytnout pomoct (zmražení materiálu, transport materiálu, pitná voda…), nám Philippa doporučovala pravidelné kontroly telefonních čísel a alespoň jednou za tři měsíce všechny osoby obvolat a ujistit se, že nedošlo k žádným změnám. Každoročně pořádají školení zaměstnanců univerzity. Další zajímavou věcí byly plány depozitářů, v kterých je zakresleno, kde jsou umístěny nejdůležitější materiály, které je potřeba v případě katastrofy zachraňovat přednostně.

Závěr:
Díky velmi dobře připravenému programu od Lindy Ramsay ze Skotského národního archivu se nám podařilo v krátké době navštívit několik organizací a podrobně se seznámit s jejich plánem ochrany archivního materiálu před živelními pohromami. O této problematice jsme získaly velké množství cenných informací i materiálů, které budou použity při řešení grantového úkolu.
Velmi přínosné byla možnost vidět materiály, které také prošly povodněmi a jsou již usušené. Cenná je i možnost prodiskutovat s odborníky, kteří mají praktické zkušenosti, metody sušení zmrazených archiválií a dozvědět se mnoho rad souvisejících s následným restaurováním těchto archiválií.
Zajímavé bylo i poznání jiných restaurátorských ateliérů a někdy trošku odlišných restaurátorských postupů. Jako nedostatek viděla mnohá pracoviště malý prostor věnovaný vědeckému výzkumu, který by jim mnohdy pomohl při testování a vyhodnocování nových konzervátorských metod a tím ušetřil i finanční prostředky, které musí platit za tyto služby jiným institucím. Velmi inspirativní bylo vidět ukládání všech dokumentů do kvalitních krabic z lepenky archivní kvality, krabice jsou vyráběny různých velikostech podle rozměrů archiválií.
Cenné bylo i navázání osobních kontaktů s restaurátory i jinými odborníky.

Nahoru

© Státní ústřední archiv v Praze
Poslední změna této stránky v srpnu 2004

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.