Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.

	Státní ústřední archiv v Praze	Úvodní stránka SÚA Rejstřík stránek SÚA Záchrana povodní zasažených dokumentů
Zabezpečení archiválií a písemností zasažených povodní

Základní přehled dle druhů dokumentů - Hlavní zásady záchrany - Způsoby stabilizace mokrého papíru

Státní ústřední archiv v Praze nabízí pomoc při záchraně zaplavených archiválií a dokumentů formou odborných konzultací, půjčením odvlhčovačů (nebo zprostředkování jejich zápůjčky), věnováním dezinfekčních prostředků, filtračních papírů a dalších prostředků (do vyčerpání zásob). Dále nabízí kapacitu dvou dezinfekčních komor MATACHANA.

Podrobný text ke stažení (formát RTF, 75 kB)
Adresář některých dodavatelů odvlhčovacích zařízení(formát RTF, 7 kB)
Adresář některých dodavatelů filtračního papíru(formát RTF, 5 kB)

Hlavní zásady záchrany mokrých archiválií

Všechny mokré dokumenty jsou extrémně křehké a musí se s nimi zacházet opatrně.
Z postižené oblasti je třeba odstěhovat nejdříve nejmokřejší dokumenty, potom méně mokré a nakonec vlhké.
Natíraný( např. křídový) papír se rychle slepuje a při sušení se může znehodnotit.
Přednostně se stabilizují dokumenty obsahující vodou rozpustné barvy, tak se předejde jejich dalšímu znehodnocování

Manipulace s knihovními fondy

První musí být odstraněny hromady knih z uliček mezi regály. Nejlepší způsob je vytvořit lidský řetěz. Otevřené mokré a nabotnalé knihy není vhodné zavírat, protože by mohlo dojít k dalšímu poškození, např. potrhání listů. Tyto knihy se potom musí balit zvlášť, nikoliv pevně ale ukládají se horizontálně do krabic a odděleny od sebe proklady papíru a polystyrenovými deskami ( 1/2 ").
Tým lidí, který knihy balí, by měl mít přibližně stejný počet lidí, jako ten, který je stěhuje. Deformované svazky by neměly být násilně vraceny do původní podoby, ale pokud je čas připouští se opatrné formování před sušením. Pokud se od svazku oddělila vazba nebo jednotlivé listy, nedoporučuje se vracet je na původní místo. Vhodnější je všechny části společně zabalit a uložit do jedné krabice pro další odborné ošetření.
Krabice se musí průběžně číslovat, o obsahu krabic by se měly vést podrobné záznamy.

Čištění archiválií

Čištění archivního materiálu lze provádět pouze pod vedením zkušených restaurátorů. Pro čištění silných nánosů bláta a slizů je možné použít vodu. Je třeba asi 6-8 nádrží dostatečně velkých, aby se do nich daly umístit i větší formáty. Proces čištění je nejlépe provozovat mimo budovu, protože je všude plno vody a špíny.
Jsou-li na dokumentech nánosy bahna, je přípustné je opatrně opláchovat v čisté vodě. Knihy se musí držet zavřené a opatrným pohybováním pod vodou se zbavují bláta. Potom se vyjmou z jedné nádrže a proces se opakuje v druhé čistší nádrži až je většina bláta odstraněna. Na závěr se v poslední nádrži oplachují velmi jemným proudem vody. Přebytek vody se z knih vytlačí ručně. Mechanický lis se nesmí použít, protože v knihách se může také objevit bláto, které by při vysokém tlaku poškodilo strukturu.
Zavřené knihy je možné oplachovat hadicí s jemně rozstřikující hlavicí. Vázané tištěné knihy lze ponořit do nádoby s čistou vodou až po dobu 2 týdnů. Stejně je možné ošetřit i složky rukopisů. K opláchnutí lze použít i mírně tekoucí vodu. Oplachované dokumenty se nikdy nesmějí hrubě drhnout nebo otevírat a odstraňovat vnitřní nečistoty. Vodou se nikdy neodstraňují poškození kouřem po požáru.Všechno, co se špatně odstraňuje, je lepší nechat až po usušení pro zkušené restaurátory.
Je nutné ještě upozornit, že některé skupiny materiálů nelze z různých příčin vodou čistit. Za žádných okolností by neměl být promýván materiál, který obsahuje vodorozpustné látky, jako inkousty a barviva, akvarelové a temperové barvy, apod. Mnoho knih bylo poškozeno právě zásahem nezkušených zachránců. Tento typ materiálu je třeba co nejrychleji zmrazit.

Balení mokrých archiválií

Knihy by se měly balit hřbety dolů v jedné vrstvě v plastikových obalech nebo lepenkových krabicích. Předejde se tak vypadávání bloků z jednotlivých složek a deformacím knih uloženým na dně. Dovolí-li to čas, měla by každá kniha být zabalena do voskového papíru, aby se zabránilo případnému obtisknutí barev na sousední stránku. Mokré knihy jsou velmi těžké, takže krabice musí být dostatečně pevné a ne příliš velké.

• Aktový materiál (spisy) se nesmí mokrý od sebe oddělovat. Je třeba proložit složky o tloušťce asi 5 cm polyetylenovou folií a zabalit
• Akvarely, mapy a rukopisy s rozpustnými médii - nevysoušet povrch savým papírem. Rychle zmrazit nebo usušit.
• Zarámované tisky a kresby - jestliže čas a prostor dovolí, vyjmout z rámu a zabalit jako jednotlivinu.
• Mapy, plány, velkoplošné tisky a rukopisy - Pokud v mapových zásuvkách stojí voda, je třeba ji odsát houbou. Zásuvky se musí vysunout ze skříně. Mapy je nutno balit volně do plochých krabic, nebo na překližkové desky pokryté polyetylenem.
• Nevázané dokumenty by měly být baleny v odpovídajících pořadačích nebo složkách, a to nastojato a pouze v jedné vrstvě. Slepené listy by se neměly v mokrém stavu oddělovat.
• Velké dokumenty a knihy neobvyklého formátu vyžadují speciální způsob balení. Pro přepravu těchto fondů jsou vhodné jakékoliv ploché desky (překližka, lepenka apod.) Folianty, které by při balení hřbetem dolů vyžadovaly obrovské krabice, lze případně balit i naplocho, ovšem nejvíc tři na sebe - jinak by přílišná váha poškodila spodní vrstvy.

Zabalené krabice se ukládají na palety.

Způsoby stabilizace mokrého papíru

Je nutné se pokusit o co nejrychlejší stabilizaci mokrého materiálu.

Zmrazování

Jedním ze způsobů stabilizace je zmrazování, které přispěje jak k zastavení fyzických deformací, tak i biologických procesů. Výjimku tvoří jen v kůži vázané knihy a pergamenové dokumenty, s jejichž zmrazováním jsou minimální zkušenosti.
Za ideální teplotu se považuje od -20 do -30°C. Při nižších teplotách se dokumenty nejen zmrazují rychleji, tvoří se i menší krystalky a tím se snižuje nebezpečí narušení struktury papíru.
Pokud se dokumenty musí dopravovat na velké vzdálenosti, je nutno k přesunu využít chladicí vozy nebo alespoň převážené fondy obložit suchým ledem. Nelze-li mokré fondy zmrazit nebo alespoň ochladit, je nutno vlhké fondy přesunout na místo s minimální možnou teplotou i vzdušnou vlhkostí a dobrou cirkulací vzduchu.
Mrazení je vhodné pro archivní dokumenty, natírané papíry, knihy ve větším množství.
Rychlé zmrazení není vhodné pro historické fotografické materiály (kolodiový proces).

Stabilizace prostředí

Důležitým faktorem pro úspěšnou záchranu mokrého materiálu je stabilizace prostředí. Je nutné snížit relativní vlhkost pod 65 % a teplotu pod 18°C a zajistit cirkulaci vzduchu. Výhodou je někdy chladné počasí, které umožňuje získat dostatek času na rozplánování záchranných prací. V horkém a vlhkém prostředí je třeba jednat velmi rychle, neboť do 48 hodin hrozí masivní nárůst plísní.

Sušení vzduchem

Sušení vzduchem je vhodné tam, kde je zatopeno pouze malé množství knih, jsou-li knihy jen lehce navlhlé nebo voda poškodila knihy kolem okrajů nebo není-li možné aplikovat dokonalejší techniky. Sušení knih vzduchem je velmi pracné a náročné na velikost sušicího prostoru. Pokud je zasaženo vodou velké množství knih nebo stovky jednotlivých listů, musí se všechen postižený materiál zmrazit a sušit po malých částech.
Omezení tvorby plísní a botnání knih lze zajistit důsledným sledováním vnějších podmínek. Sušení by mělo probíhat při minimální vzdušné vlhkosti a dobré cirkulaci vzduchu. Za optimální se všeobecně považuje teplota do 21°C, v chladném podnebí lze dobře vysoušet knihy venku za mrazu. Cirkulaci vzduchu je třeba podporovat pomocí ventilátorů, otevírání oken a větráků. Přesahuje-li relativní vlhkost vzduchu 60 %, vyplatí se použití odvlhčovačů. K sušení vzácného a unikátního materiálu je třeba konzultace restaurátorů.
Větrný tunel lze vytvořit pomocí konstrukce z polyetylenových fólií a vhodného nastavení ventilátorů.
Knihy se vysoušejí nejlépe postavené na výšku na savém papíře. Knihy s měkkou nebo brožovanou vazbou mají být postavené na výšku a potřebují obvykle oporu. Schnutí lze urychlit vysoušečem nebo ventilátorem. Během vysoušení je dobré knihy převracet.
Knihy, které byly ponořeny ve vodě se musí nejprve nechat okapat a trochu proschnout za průběžného vyměňování podkladového papíru. Doba schnutí se zkrátí, proloží-li se jednotlivé listy čistým papírem s dobrými hygroskopickými vlastnostmi (např. filtrační papír), který se vyměňuje dle potřeby. Při výměně papíru je vhodné knihy obrátit, aby se omezilo prohýbání vazby. Při vkládání papíru nesmí dojít k poškození vazby - svazek se může zvětšit maximálně o jednu třetinu původní tloušťky. Když jsou knihy na omak suché, je možné je vylisovat.
Pokud mají knihy jenom slabě mokré rohy, mohou se sušit pootevřené v proudu vzduchu. Aby se předešlo deformaci rohů, knihy se před úplným vysušením položí a zatěžkají. Při klimatizovaných podmínkách prostor (relativní vlhkost 25 - 35 %. a teplota 10 - 18°C) lze knihy s mokrými rohy dobře vysušit přibližně za 2 týdny bez použití prokladů. Nelze tak sušit křídový papír.
Knihy s křídovým papírem je nutné sušit opatrně po jednotlivých listech. Hrozí nebezpečí slepení.
Nepříliš mokré knihy lze sušit i zavěšené na těsně vedle sebe napnutých šňůrách. Tato metoda je vhodná pro sušení brožur, takto se předejde deformacím hřbetu. Nikdy se nevěší knihy, které jsou mokré, protože by mohlo dojít k poškození složek vlastní vahou.

Sušení za mrazu

Pokud vlastní zmrazení dokumenty nepoškodí, je tato metoda sušení vhodná především pro vlhký nebo mírně mokrý materiál. Materiál je nutno umístit co nejdříve do mrazícího boxu. Zařízení musí mrazit velmi rychle a požadovaná teplota dosahuje hodnot až -24° C, aby se zamezilo kroucení. Dokumenty je třeba umístit na rošty nebo mají být rozprostřeny, aby se urychlilo vysoušení. Sušení muže trvat několik týdnů až měsíců v závislosti na teplotě a obsahu vody v materiálu. Touto metodou může dojít ke slepení listů natíraného papíru.
U fotografií se musí počítat se ztrátou povrchového lesku.

Odvlhčování

Tato metoda se již dlouho používá na vysoušení budov. Pro vysoušení knihovních a archivních materiálů je poměrně nová. Má význam pro vlhké až mírně mokré knihy. Při odvlhčování zůstávají dokumenty uloženy na policích, mohou zůstat i v archivních krabicích, vlhkost vzduchu je snížena na požadovanou minimální úroveň a intenzivní cirkulace podporuje vysychání.

Termické vakuové sušení

Předpokládá použití vakuové tepelné komory. Dokumenty mohou být do komory umístěné jak vlhké, tak zmrazené. Po vytvoření vakua se zvyšuje teplota na 0 °C.Sušení ve vakuové komoře představuje velmi efektivní způsob ošetření většího množství mokrých dokumentů.

Ponoření do čisté chladné vody

Ponoření do čisté chladné vody je dočasné řešení vhodné pouze pro některé materiály, např. fotografické materiály a mikrofilmy. Zpracovány by měly být do 48 hodin.

Prameny:
Walsh, Betty: Salvage at a glance. WAAC Newsletter, Vol. 19, No. 2, 1997
Walsh, Betty: Salvage operations for water damaged collections. WAAC Newsletter, Vol. 10, No. 2, 1988

Nahoru

Pozor! Nacházíte se v archivu starých webových stránek Národního archivu. Aktuálnost informací ani validita zdrojového kódu nejsou zaručeny! Pro přístup k aktuálním webovým stránkám Národního archivu klikněte sem.