Na území, které bylo odstoupeno Mnichovskou dohodou Německu, patřili k prvním obětem nacistického režimu němečtí antifašisté. Již v říjnu roku 1938 bylo pozatýkáno přes deset tisíc osob, z nichž část skončila v koncentračních táborech. Odpůrci nacismu byli pronásledováni po celé období okupace. Podíleli se zejména na rozšiřování protinacistických letáků a pomáhali válečným zajatcům a nuceně nasazeným. Významnější ilegální skupiny vznikly např. pod vedením bývalého ústeckého sociálnědemokratického starosty Leopolda Pölzla a karlovarského tajemníka komunistických odborů Valentina Meerwalda. K odpůrcům režimu patřili i někteří katoličtí duchovní včetně litoměřického biskupa Antona Aloise Webera.
Řada sudetoněmeckých antifašistů odešla před nacistickým nebezpečím do exilu. Komunisté odjížděli zejména do Sovětského svazu a Velké Británie, kde pak zpravidla působili v řadách KSČ. Němečtí sociální demokraté směřovali zejména do Velké Británie, Švédska a Kanady. Bývalý předseda Německé sociálně demokratické strany dělnické Wenzel Jaksch s většinou svých stoupenců se však nepřipojil k vedení československého zahraničního odboje v Londýně, na rozdíl od druhé sociálně demokratické skupiny, kterou vedl bývalý člen předsednictva Německé sociálně demokratické strany dělnické Josef Zinner.
Řada československých občanů německé národnosti sloužila v československých zahraničních jednotkách, zejména na Západě, nebo v armádách spojenců. Další němečtí antifašisté bojovali v partyzánských oddílech či plnili různé zpravodajské úkoly na nepřátelském území.