Nástup Adolfa Hitlera k moci v Německu a vleklá hospodářská krize silně ovlivnily politické postoje tří milionů německých obyvatel Československa. Na podzim 1933 vyzval Konrád Henlein ke sjednocení všech Němců žijících v ČSR v Sudetoněmecké vlastenecké frontě a v roce 1935 se jeho Sudetoněmecká strana stala v parlamentních volbách vůbec nejsilnější politickou stranou. Vliv této strany i nadále rostl a v obecních volbách na jaře 1938 pro ni hlasovalo přibližně 90% německého obyvatelstva. Brzy po anšlusu Rakouska ukončily svou činnost německé demokratické strany – Německá křesťansko-sociální strana lidová a Svaz zemědělců. V boji proti fašistickému nebezpečí tak nakonec setrvali pouze němečtí sociální demokraté a komunisté.
Zvláštní význam při konání antifašistických akcí měly polovojenské jednotky Republikanische Wehr (dříve Rote Wehr) zřízené sociálními demokraty podle německého vzoru již v roce 1934. Jejich členové pak v průběhu henleinovského puče v září 1938 aktivně pomáhali bránit republiku a na některých místech spolu s útvary Stráže obrany státu bojovali proti jednotkám sudetoněmeckého Freikorpsu. Samotné vedení Německé sociálně demokratické strany dělnické se ovšem současně snažilo prosadit řadu národnostních požadavků týkajících se postavení německé menšiny v československém státu.
Sudetoněmečtí sociální demokraté a komunisté se rovněž významně podíleli na rozsáhlé pomoci poskytované lidem, kteří byli v Německu pronásledováni a uprchli do Československa před nacistickým terorem. Řada německých antifašistů, pocházejících z českých zemích, rovněž bojovala od roku 1936 ve Španělsku na straně republikánské armády proti frankistickým jednotkám.