Katalog reprodukcí - 1968
1968 | 8
Ve dnech 3.-5. ledna 1968 pokračovalo plenární zasedání ÚV KSČ, které bylo přerušeno před Vánocemi 1967. Antonínu Novotnému se během dvoutýdenní přestávky nepodařilo získat dostatečnou podporu ve vedení strany, ztroskotala i sondážní jednání se špičkami armády o případném silovém řešení situace, která vedl generál Jan Šejna. Tlaku na svou rezignaci – vyvíjenou
i ze strany pozdějších výrazných představitelů konzervativního křídla komunistické strany Vasila Biľaka nebo Aloise Indry - nakonec Novotný podlehl. Novým prvním tajemníkem ÚV KSČ se jako výsledek kompromisu stal Alexander Dubček.
1968 | 9
Ve dnech 3.-5. ledna 1968 pokračovalo plenární zasedání ÚV KSČ, které bylo přerušeno před Vánocemi 1967. Antonínu Novotnému se během dvoutýdenní přestávky nepodařilo získat dostatečnou podporu ve vedení strany, ztroskotala i sondážní jednání se špičkami armády o případném silovém řešení situace, která vedl generál Jan Šejna. Tlaku na svou rezignaci – vyvíjenou
i ze strany pozdějších výrazných představitelů konzervativního křídla komunistické strany Vasila Biľaka nebo Aloise Indry - nakonec Novotný podlehl. Novým prvním tajemníkem ÚV KSČ se jako výsledek kompromisu stal Alexander Dubček.
1968 | 10
Pozadí výměny v čele komunistické strany nebylo veřejnosti na počátku ledna známo. Sdělovací prostředky o průběhu zasedání rozsáhleji neinformovaly, již vůbec ne pak
o ostrých mocenských bojích ve vedení KSČ.
1968 | 11
Okolností vedoucí k Novotného rezignaci se však na dlouho utajit nepodařilo. Někteří přední komunističtí politici, např. Gustáv Husák nebo Zdeňka Mlynáře,
a významní představitelé kultury, především nově jmenovaného předsedy Svazu československých spisovatelů Eduard Goldstücker, ve svých vystoupeních naznačili pozadí mocenské změny a vyzvali k nápravám dosavadního stavu.
1968 | 12
Nově zvolený první tajemník ÚV KSČ si svým civilním vystupováním a „lidským” jazykem dokázal získat větší část veřejnosti. Měl výrazný podíl na tom, že autorita KSČ ve společnosti stoupla.
1968 | 13
Změny ve vedení komunistické strany měly dopad i na Slovensku. Na zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska
22. a 23. ledna byl na Dubčekem uvolněný post prvního tajemníka ÚV KSS zvolen Vasil Biľak, považovaný paradoxně za zastánce slovenských zájmů.
1968 | 14
Na přelomu února a března 1968 výrazně vstoupily do politického života sdělovací prostředky. Novináři, povzbuzeni tím, že se nejvyšší představitelé komunistické strany dotkli některých dosud tabuizovaných témat, zaplavili veřejnost explozí informací o chybách Novotného režimu a o zločinech padesátých let. Významnou roli sehrála aféra „semínkového” generála Jana Šejny, který byl pro své přátelství s Novotného synem prezidentovým protekčním dítětem. Dne 26. února uprchl nejprve do Itálie a poté za pomoci CIA do USA.
1968 | 15
Opět byla otevřena otázka podezřelé smrti ministra zahraničních věcí Jana Masaryka
(10. března 1948). U příležitosti dvacátého výročí této události uskutečnili studenti pochod do Lán k jeho hrobu, o kterém referoval 18. 3. 1968 jeden z nejvýznamnějších západoevropských zpravodajských časopisů západoněmecký týdeník Spiegel.
1968 | 16
Masovými shromážděními pražského jara byly březnové mítinky mládeže. První se konal
13. března 1968 ve Slovanském domě za účasti asi 4 000 lidí, druhého se 20. března zúčastnilo v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka již kolem 15 000 lidí. Na otázky převážně mladých lidí odpovídali představitelé reformního procesu z řad politiků i spisovatelů. Tyto mítinky, přenášené rozhlasem, měly velký význam pro aktivizaci společnosti. Podobná shromáždění se konala též v Brně (1. 4.), Bratislavě (19. 3.) a na jiných místech republiky.
1968 | 17
Aktivizovali se též představitelé náboženského života, především katolické církve. Dne
21. března uveřejnily Literární listy článek apoštolského administrátora pražské arcidiecéze Františka Tomáška, v němž se vyslovil pro náboženskou svobodu, podle něj slučitelnou se socialismem. Vyzval k rehabilitaci nevinně odsouzených kněží a návratu vyhnaného pražského arcibiskupa Josefa Berana z Vatikánu. Spolu s Tomáškovým článkem zveřejnily Literární listy i dopis 83 bývalých vězňů odsouzených za náboženskou činnost, adresovaný A. Dubčekovi, v němž požadovali respektování náboženských práv
a deklarující svou připravenost k dialogu
s marxisty.
1968 | 18
Pod obrovským tlakem veřejného mínění byl Antonín Novotný nakonec nucen rezignovat i na funkci prezidenta republiky. Informaci o jeho abdikaci, kterou oznámil 22. března, přinesl
i denní tisk.
1968 | 19
Pod obrovským tlakem veřejného mínění byl Antonín Novotný nakonec nucen rezignovat i na funkci prezidenta republiky. Informaci o jeho abdikaci, kterou oznámil 22. března, přinesl
i denní tisk.
1968 | 20
Veřejnost spontánně diskutovala o možných nástupcích Novotného. Studenti podporovali bývalého oblíbeného ministra školství a kultury Čestmíra Císaře. Na jeho podporu dokonce
28. března 1968 v Praze zorganizovali demonstraci. Studentská kandidatura Čestmíra Císaře pod heslem „Císař na Hrad“ v sobě ovšem obsahovala i jistou dávku recese.
1968 | 21
Po několika přípravných schůzkách byl
27. března založen přípravný výbor Klubu 231 (K 231), který měl hájit zájmy bývalých politických vězňů a usilovat o jejich rychlou rehabilitaci. Název klubu byl odvozen od zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu republiky, podle kterého byla většina politických vězňů souzena. Předsedou výboru se stal Karel Nigrín, tajemníkem Jaroslav Brodský. Dne 31. března se konalo ustavující shromáždění v kulturním domě na Slovanském ostrově v Praze, kterého se zúčastnilo 2 000 – 2 500 lidí. Během velmi krátké doby fungovaly ve všech krajích a ve většině okresů výbory klubu. Registrováno bylo více než 80 tisíc zájemců o členství.
(ANM)
1968 | 22
Dne 5. dubna se konala ustavující schůzka Klubu angažovaných nestraníků (KAN), který chtěl sdružovat zájemce o politickou angažovanost a rozvoj demokracie, kteří nebyli členy KSČ ani jiné politické strany. Vedle pořádání diskusních setkání se jeho členové chtěli angažovat ve volbách do národních výborů a Národního shromáždění.
1968 | 23
Dne 5. dubna se konala ustavující schůzka Klubu angažovaných nestraníků (KAN), který chtěl sdružovat zájemce o politickou angažovanost a rozvoj demokracie, kteří nebyli členy KSČ ani jiné politické strany. Vedle pořádání diskusních setkání se jeho členové chtěli angažovat ve volbách do národních výborů a Národního shromáždění.
1968 | 24
Dne 5. dubna se konala ustavující schůzka Klubu angažovaných nestraníků (KAN), který chtěl sdružovat zájemce o politickou angažovanost a rozvoj demokracie, kteří nebyli členy KSČ ani jiné politické strany. Vedle pořádání diskusních setkání se jeho členové chtěli angažovat ve volbách do národních výborů a Národního shromáždění.
1968 | 25
Vedení KSČ se nakonec rozhodlo vybrat pro funkci prezidenta válečného hrdinu Ludvíka Svobodu, který byl také 30. března Národním shromážděním zvolen. V tajném hlasování získal 282 hlasů, 6 poslanců se hlasování zdrželo a 1 hlas byl neplatný.
1968 | 26
Vedení KSČ se nakonec rozhodlo vybrat pro funkci prezidenta válečného hrdinu Ludvíka Svobodu, který byl také 30. března Národním shromážděním zvolen. V tajném hlasování získal 282 hlasů, 6 poslanců se hlasování zdrželo a 1 hlas byl neplatný.
1968 | 27
Reakcí na tlak veřejnosti a programovým východiskem reformistů uvnitř komunistické strany se stal Akční program, který byl schválen na zasedání ÚV KSČ 5. dubna 1968. Tento dokument, jehož autory byli přední komunističtí intelektuálové, předpokládal výraznou demokratizaci politického života země
a provedení hospodářské reformy zavedením tržních prvků do centrálně řízeného hospodářství. Zamýšlené reformy se ovšem měly odehrávat pod vedením komunistické strany. Akční program byl zveřejněn 10. dubna 1968.
1968 | 28
Představu o vedoucí úloze KSČ nebyla sdílená všeobecně. Zpochybnil ji např. tehdy dvaatřicetiletý dramatik Václava Havel v článku publikovaném 4. dubna 1968 v Literárních listech, v němž polemizoval s představou „opozice“ ve formě „partnerství“ v Národní frontě a navrhl vytvoření nové politické strany křesťansko-demokratického charakteru.
1968 | 29
Na počátku dubna došlo k reorganizaci vlády, jejímž premiérem se stal Oldřich Černík. Architekt ekonomické reformy Ota Šik byl jmenován místopředsedou vlády, novým ministrem vnitra se stal důsledný stoupenec reforem Josef Pavel.
1968 | 30
Velký význam pro vývoj uvnitř KSČ měly její krajské konference, konané od 19. do
29. dubna. Jejich účastníci se jasně vyjádřili pro pokračování reforem. Členem delegace na městskou konferenci v Praze byl i Bohumil Šimon.
1968 | 31
Velký význam pro vývoj uvnitř KSČ měly její krajské konference, konané od 19. do
29. dubna. Jejich účastníci se jasně vyjádřili pro pokračování reforem. Členem delegace na městskou konferenci v Praze byl i Bohumil Šimon.
1968 | 32
Vyjádřením nadějí veřejnosti v lepší budoucnost byla dobrovolná účast na oslavách Svátku práce. Jen v Praze se prvomájových oslav zúčastnily desetitisíce lidí.
1968 | 33
Atmosféra pokročilého jara 1968 se odrazila také při tradičních studentských oslavách.
V majálesovém průvodu v Praze 18. 5. 1968 se objevila hesla vyslovující se k vnitropolitické situaci i taková, která ostře reagovala na nátlak ze strany SSSR a dalších zemí Varšavské smlouvy.
(Soukromý archiv Miloše Šindeláře)
1968 | 34
O změněných poměrech vypovídala i veřejná striptýzová vystoupení nebo beztrestná aktivizace „květinových dětí“.
1968 | 35
O změněných poměrech vypovídala i veřejná striptýzová vystoupení nebo beztrestná aktivizace „květinových dětí“.
1968 | 36
Vývoj v Československu se setkal s kritikou nejen domácích konzervativních komunistů, ale záhy znepokojil i u Kremlu i vedení dalších „bratrských“ stran. Důrazného napomenutí se československému vedení dostalo 23. března při setkání delegací ČSSR, SSSR, NDR, Maďarska, Bulharska a Polska
v Drážďanech. Stále častěji byly slyšet hlasy
o nebezpečí kontrarevoluce. K nátlaku na reformní vedení KSČ mělo sloužit i spojenecké cvičení „Šumava“ zahájené 20. června 1968, kterého se vedle československých vojáků zúčastnily i sovětské, maďarské a polské jednotky. Znepokojení veřejnosti budilo oddalování odchodu sovětských oddílů, kterým přítomnost na cvičení umožnila zmapovat terén pro případnou intervenci.
1968 | 37
Vývoj v Československu se setkal s kritikou nejen domácích konzervativních komunistů, ale záhy znepokojil i u Kremlu i vedení dalších „bratrských“ stran. Důrazného napomenutí se československému vedení dostalo 23. března při setkání delegací ČSSR, SSSR, NDR, Maďarska, Bulharska a Polska
v Drážďanech. Stále častěji byly slyšet hlasy
o nebezpečí kontrarevoluce. K nátlaku na reformní vedení KSČ mělo sloužit i spojenecké cvičení „Šumava“ zahájené 20. června 1968, kterého se vedle československých vojáků zúčastnily i sovětské, maďarské a polské jednotky. Znepokojení veřejnosti budilo oddalování odchodu sovětských oddílů, kterým přítomnost na cvičení umožnila zmapovat terén pro případnou intervenci.
1968 | 38
Vedoucí představitelé komunistické strany se pokoušeli mírnit radikální proudy ve společnosti.
1968 | 39
Vedoucí představitelé komunistické strany se pokoušeli mírnit radikální proudy ve společnosti.
1968 | 40
Vedoucí představitelé komunistické strany se pokoušeli mírnit radikální proudy ve společnosti.
1968 | 41
Vedoucí představitelé komunistické strany se pokoušeli mírnit radikální proudy ve společnosti.
1968 | 42
Vedoucí představitelé komunistické strany se pokoušeli mírnit radikální proudy ve společnosti.
1968 | 43
Na podporu dalšího rozvoje reformního procesu v Československu iniciovali pracovníci Československé akademie věd vznik petice, jejímž autorem se stal Ludvík Vaculík a kterou podepsala řada významných představitelů společenského a kulturního života. Dokument „Dva tisíce slov“ byl 27. června 1968 publikován v Literárních listech a denících Mladá fronta, Práce a Zemědělské noviny. Vyzýval k aktivizaci veřejnosti na podporu reforem a demokratizace a to i za pomocí stávek a demonstrací. Cílem domumentu byla podpora reformních kroků vedení KSČ, které však tento dokument odmítlo.
1968 | 44
Na podporu dalšího rozvoje reformního procesu v Československu iniciovali pracovníci Československé akademie věd vznik petice, jejímž autorem se stal Ludvík Vaculík a kterou podepsala řada významných představitelů společenského a kulturního života. Dokument „Dva tisíce slov“ byl 27. června 1968 publikován v Literárních listech a denících Mladá fronta, Práce a Zemědělské noviny. Vyzýval k aktivizaci veřejnosti na podporu reforem a demokratizace a to i za pomocí stávek a demonstrací. Cílem domumentu byla podpora reformních kroků vedení KSČ, které však tento dokument odmítlo.
1968 | 45
Reakcí na petici „Dva tisíce slov“ byl zvýšený tlak ze strany Moskvy a jejích satelitů. Politbyra komunistických stran SSSR, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska zaslala do Prahy ostré dopisy, v nichž konstatovala, že vnitřní vývoj
v Československu podrývá vedoucí úlohu komunistické strany a socialistické zřízení země a ohrožuje existující spojenecké svazky. Dopisy končí výzvou k uspořádání společné schůzky vedení všech šesti komunistických stran.
1968 | 46
Reakcí na petici „Dva tisíce slov“ byl zvýšený tlak ze strany Moskvy a jejích satelitů. Politbyra komunistických stran SSSR, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska zaslala do Prahy ostré dopisy, v nichž konstatovala, že vnitřní vývoj
v Československu podrývá vedoucí úlohu komunistické strany a socialistické zřízení země a ohrožuje existující spojenecké svazky. Dopisy končí výzvou k uspořádání společné schůzky vedení všech šesti komunistických stran.
1968 | 47
Reakcí na petici „Dva tisíce slov“ byl zvýšený tlak ze strany Moskvy a jejích satelitů. Politbyra komunistických stran SSSR, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska zaslala do Prahy ostré dopisy, v nichž konstatovala, že vnitřní vývoj
v Československu podrývá vedoucí úlohu komunistické strany a socialistické zřízení země a ohrožuje existující spojenecké svazky. Dopisy končí výzvou k uspořádání společné schůzky vedení všech šesti komunistických stran.
1968 | 48
Předsednictvo ÚV KSČ o dopisech jednalo
8. a 12. července a dospělo k rozhodnutí neúčastnit se navrhované schůzky. Místo ní nabídlo možnost dvoustranných jednání.
1968 | 49
Součástí psychologické války byl „nález“ skladiště zbraní na Sokolovsku (12. července), zinscenovaný s největší pravděpodobností KGB nebo částí Státní bezpečnosti, která nebyla loajální k reformnímu procesu. Zbraně byly připraveny pro údajný kontrarevoluční převrat.
1968 | 50
Představitelé „pětky“ se bez československé účasti sešly 14. a 15. července ve Varšavě. Ve společném otevřeném dopisu adresovaném vedení KSČ ultimativně požadovali důsledný boj proti „pravicovým silám“, zákaz všech nově vzniklých iniciativ a organizací, obnovení cenzury, dodržování zásad marxismu-leninismu a demokratického centralismu a zásah proti nepříteli přímo v komunistické straně.
1968 | 51
Odmítavá odpověď vedení KSČ na varšavský dopis vedla k vystupňování nátlaku. Na jihu Polska a NDR se již v průběhu července začala shromažďovat mohutná vojenská síla pro případný ozbrojený zásah. První tajemník KSSS Leonid Iljič Brežněv se stále nevzdával možnosti vyřešit československý problém politicky. Navrhl tedy československým představitelům bilaterální schůzku, která se uskutečnila na železniční stanici
v Čierné nad Tisou na československé straně společných hranic 29. 7. – 2. 8. 1968. Na toto jednání navázala ještě krátká schůzka za účasti delegací čtyř dalších států Varšavské smlouvy 3. srpna v Bratislavě.
1968 | 52
Odmítavá odpověď vedení KSČ na varšavský dopis vedla k vystupňování nátlaku. Na jihu Polska a NDR se již v průběhu července začala shromažďovat mohutná vojenská síla pro případný ozbrojený zásah. První tajemník KSSS Leonid Iljič Brežněv se stále nevzdával možnosti vyřešit československý problém politicky. Navrhl tedy československým představitelům bilaterální schůzku, která se uskutečnila na železniční staniciv
v Čierné nad Tisou na československé straně společných hranic 29. 7. – 2. 8. 1968. Na toto jednání navázala ještě krátká schůzka za účasti delegací čtyř dalších států Varšavské smlouvy 3. srpna v Bratislavě.
1968 | 53
Jednání v Čierné nad Tisou a v Bratislavě vyvolalo růst napětí ve společnosti. Dne
26. července publikovaly Literární listy „Poselství občanů předsednictvu ÚV KSČ“, jehož autorem byl Pavel Kohout. Dokument, který byl přečten i v televizi a rozhlase, vyjadřoval pod heslem „Socialismus – spojenectví – suverenita – svoboda“ důvěru
v politické vedení země a zároveň ho vyzýval
k rozhodnému postoji. V krátké době k němu připojilo podpis více než jeden milion lidí.
1968 | 54
Jednání v Čierné nad Tisou a v Bratislavě vyvolalo růst napětí ve společnosti. Dne
26. července publikovaly Literární listy „Poselství občanů předsednictvu ÚV KSČ“, jehož autorem byl Pavel Kohout. Dokument, který byl přečten i v televizi a rozhlase, vyjadřoval pod heslem „Socialismus – spojenectví – suverenita – svoboda“ důvěru
v politické vedení země a zároveň ho vyzýval
k rozhodnému postoji. V krátké době k němu připojilo podpis více než jeden milion lidí.
1968 | 55
Během obou jednání docházelo ke spontánním diskusím občanů na ulicích.
1968 | 56
Sovětský deník Pravda uveřejnil 21. srpna zprávu Tiskové agentury Sovětského svazu, že o ozbrojený zásah proti hrozící „kontrarevoluci“ požádali samotní českoslovenští představitelé. O autorech tzv. zvacího dopisu (či zvacích dopisů) se dlouho spekulovalo, dva z nich byly v ruských archivech objeveny až v roce 1992. Jeden byl podepsán Aloisem Indrou, Drahomírem Kolderem, Oldřichem Švestkou, Antonínem Kapkem a Vasilem Biľakem, druhý A. Kapkem. Svůj česky psaný dopis Kapek odevzdal sovětské delegaci zřejmě během schůzky v Čierné nad Tisou. „Hlavní“ rusky psaný dopis putoval k sovětskému vedení zřejmě krátce nato.
(ÚSD AV ČR)
1968 | 57
Sovětský deník Pravda uveřejnil 21. srpna zprávu Tiskové agentury Sovětského svazu, že o ozbrojený zásah proti hrozící „kontrarevoluci“ požádali samotní českoslovenští představitelé. O autorech tzv. zvacího dopisu (či zvacích dopisů) se dlouho spekulovalo, dva z nich byly v ruských archivech objeveny až v roce 1992. Jeden byl podepsán Aloisem Indrou, Drahomírem Kolderem, Oldřichem Švestkou, Antonínem Kapkem a Vasilem Biľakem, druhý A. Kapkem. Svůj česky psaný dopis Kapek odevzdal sovětské delegaci zřejmě během schůzky v Čierné nad Tisou. „Hlavní“ rusky psaný dopis putoval k sovětskému vedení zřejmě krátce nato.
(ÚSD AV ČR)
1968 | 58
Skutečnost, že v Československu nedošlo k radikálnímu politickému obratu, vedla sovětské vedení k rozhodnutí zasáhnout silou. Invaze do Československa, která byla zahájena večer
20. srpna 1968, představovala nejrozsáhlejší vojenskou operaci v poválečných dějinách Evropy. Zúčastnilo se jí více než 600 000 sovětských, polských, maďarských, bulharských a východoněmeckých vojáků. Vojensky „operace Dunaj“ proběhla úspěšně, i díky rozhodnutí československého vedení neklást ozbrojený odpor. Vyvolala však mohutný lidový protest, který zabránil nastolení kolaborační „dělnicko-rolnické vlády” podle vzoru Maďarska v roce 1956. S nesouhlasem se okupace setkala ve světě, dokonce i u nejvýznamnějších západních komunistických stran.
1968 | 59
Sovětská vojska během prvních dní okupace
v ulicích československých měst
1968 | 60
Sovětská vojska během prvních dní okupace
v ulicích československých měst
1968 | 61
Sovětská vojska během prvních dní okupace
v ulicích československých měst
1968 | 62
Sovětská vojska během prvních dní okupace
v ulicích československých měst
1968 | 63
Sovětská vojska během prvních dní okupace
v ulicích československých měst
1968 | 64
Sovětská vojska během prvních dní okupace
v ulicích československých měst
1968 | 65
Sovětská vojska během prvních dní okupace
v ulicích československých měst
1968 | 66
Sovětská vojska během prvních dní okupace
v ulicích československých měst
1968 | 67
Sovětská vojska během prvních dní okupace
v ulicích československých měst
1968 | 68
Sovětská vojska během prvních dní okupace
v ulicích československých měst
1968 | 69
Sovětská vojska během prvních dní okupace
v ulicích československých měst
1968 | 70
Velký význam pro udržení odporu proti okupaci měl Československý rozhlas. Jeho pracovníci odmítli vysílat zprávu o údajném pozvání okupantů československými úřady, kterou jim přinesl ředitel Ústřední správy spojů Karel Hoffman, a 21. srpna v noci před druhou hodinou poprvé odvysílali prohlášení předsednictva ÚV KSČ. Pokus o vypnutí vysílání měl pouze krátkodobý úspěch.
1968 | 71
Velký význam pro udržení odporu proti okupaci měl Československý rozhlas. Jeho pracovníci odmítli vysílat zprávu o údajném pozvání okupantů československými úřady, kterou jim přinesl ředitel Ústřední správy spojů Karel Hoffman, a 21. srpna v noci před druhou hodinou poprvé odvysílali prohlášení předsednictva ÚV KSČ. Pokus o vypnutí vysílání měl pouze krátkodobý úspěch.
1968 | 72
Okupaci odsoudilo předsednictvo ÚV KSČ, které právě projednávalo text hlavního referátu na mimořádný XIV. sjezd KSČ. Vzápětí byly zadrženi A. Dubček, J. Smrkovský, O. Černík, F. Kriegel a J. Špaček, druhý den byly odvezeni do Sovětského svazu. Kolaborantům z řad dogmatiků se nepodařilo prosadit dodatečnou legalizaci intervence, následující den ji odsoudily všechny orgány vlády i komunistické strany.
1968 | 73
1968 | 74
Rozkaz vojenského velitele Prahy
a Středočeského kraje gardového generálporučíka I. Velička vydaný po údajném zastřelení sovětského vojáka ze zálohy (případ použití zbraně proti okupantům ze strany československého obyvatelstva ovšem není znám) požadující po mocenských orgánech Prahy přijetí opatření k zabránění podobným nepřátelským projevům a potrestání viníků.
V opačném případě měly následovat odvetná opatření.
1968 | 75
Reakcí na invazi byl spontánní požadavek na vystoupení z Varšavské smlouvy a vyhlášení neutrality země
1968 | 76
Proti okupaci se ostře vyslovil sjezd KSČ urychleně svolaný 22. srpna do podniku ČKD ve Vysočanech. Sjezd vyzval ke konání hodinové generální stávky a ke zbavení kolaborantů všech funkcí. Zvolil nové, jasně proreformní vedení strany.
1968 | 77
Proti okupaci se ostře vyslovil sjezd KSČ urychleně svolaný 22. srpna do podniku ČKD ve Vysočanech. Sjezd vyzval ke konání hodinové generální stávky a ke zbavení kolaborantů všech funkcí. Zvolil nové, jasně proreformní vedení strany.
1968 | 78
Proti okupaci se ostře vyslovil sjezd KSČ urychleně svolaný 22. srpna do podniku ČKD ve Vysočanech. Sjezd vyzval ke konání hodinové generální stávky a ke zbavení kolaborantů všech funkcí. Zvolil nové, jasně proreformní vedení strany.
1968 | 79
Pouliční protesty proti okupaci si vyžádaly řadu obětí. Od 21. srpna do 3. září 1968 zemřelo při demonstracích celkem 72 československých občanů. Jen během prvního dne okupace bylo zabito 58 lidí, z toho 15 při obraně budovy Československého rozhlasu v Praze.
1968 | 80
Ulice československých měst byly v krátké době plné protiokupačních nápisů a letáků.
1968 | 81
Ulice československých měst byly v krátké době plné protiokupačních nápisů a letáků.
1968 | 82
Ulice československých měst byly v krátké době plné protiokupačních nápisů a letáků.
1968 | 83
Ulice československých měst byly v krátké době plné protiokupačních nápisů a letáků.
(knihovna samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti)
1968 | 84
Ulice československých měst byly v krátké době plné protiokupačních nápisů a letáků.
1968 | 85
Ulice československých měst byly v krátké době plné protiokupačních nápisů a letáků.
1968 | 86
Ulice československých měst byly v krátké době plné protiokupačních nápisů a letáků.
1968 | 87
Ulice československých měst byly v krátké době plné protiokupačních nápisů a letáků.
1968 | 88
Ulice československých měst byly v krátké době plné protiokupačních nápisů a letáků.
1968 | 89
Ulice československých měst byly v krátké době plné protiokupačních nápisů a letáků.
1968 | 90
Dne 23. srpna odletěla do Moskvy československá delegace v čele s prezidentem republiky L. Svobodou. Její složení vyvolalo rozpaky, neboť v ní nebyl ani jeden opravdový stoupenec reforem. Nesouhlas s odletem delegace vyslovilo Národní shromážděni i nově zvolený ÚV KSČ. Oba orgány žádaly, aby se členové delegace k ničemu nezavazovali bez jejich souhlasu.
1968 | 91
Sovětské politbyro, stojící před nutností zavést v Československu nákladný okupační režim, přijalo vděčně přílet delegace a zahájilo
v Moskvě jednání za účasti zatčených reformátorů. Jeho výsledkem byl tajný „moskevský protokol“ z 27. srpna, který zavazoval československé vedení
k dalekosáhlým ústupkům od reformního programu. S obsahem moskevské dohody byli, po návratu delegace, seznamováni členové KSČ.
1968 | 92
Sovětské politbyro, stojící před nutností zavést v Československu nákladný okupační režim, přijalo vděčně přílet delegace a zahájilo
v Moskvě jednání za účasti zatčených reformátorů. Jeho výsledkem byl tajný „moskevský protokol“ z 27. srpna, který zavazoval československé vedení
k dalekosáhlým ústupkům od reformního programu. S obsahem moskevské dohody byli, po návratu delegace, seznamováni členové KSČ.
1968 | 93
Jediným, kdo odmítl dokument podepsat, byl předseda Ústředního výboru Národní fronty František Kriegel. Za svůj zásadový postoj byl vzápětí zbaven této funkce a po nástupu Gustáva Husáka do čela KSČ v dubnu 1969
i členství v komunistické straně. Až do své smrti byl činný v opozičním hnutí, patřil k prvním signatářům Charty 77.
1968 | 94
Dohoda uzavření v Moskvě, přestože nebyl - nebo možná právě proto - znám jeho přesný obsah, vyvolala u československého obyvatelstva silné obavy o budoucnost reforem.
1968 | 95
Jedním ze závazků vyplývajících
z „moskevského protokolu“ byly personální změny. Vedle F. Kriegela nebo ministra vnitra
J. Pavla byli zbaveni svých postů též ředitel Československé televize Jiří Pelikán a ředitel Československého rozhlasu Zdeněk Hejzlar.
1968 | 96
V Gustávu Husákovi našla Moskva, přes počáteční nedůvěru, muže (po selhání Vasila Biľaka a jemu blízkých soudruhů v srpnu 1968), který jí měl pomoci změnit podobu Československa podle jejích představ. Husákovým prvním krokem bylo, že se na mimořádném sjezdu Komunistické strany Slovenska 26. srpna 1968, na němž byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSS, zasadil
o zneplatnění vysočanského sjezdu s tím, že se ho zúčastnilo minimum slovenských delegátů.
1968 | 97
Na podzim se začínaly aktivizovat
i ultrakonzervativní síly, jejichž jádro tvořili někteří předváleční členové komunistické strany, kteří se ve svých představách nevymanili z myšlenkových představ
20. a 30. let (např. Josef Jodas a Emanuel Famíra). Za počátek jejich ofenzívy můžeme označit setkání
v Praze-Libni 9. října 1968.
1968 | 98
Z měst zmizely okupační jednotky na konci srpna 1968, vojska sovětských satelitů se
z československého území stáhla v průběhu září. V zemi ovšem zůstali sovětští vojáci, jejichž pobyt byl pod tlakem Moskvy legalizován dohodou o tzv. dočasném pobytu sovětských vojsk v Československu, podepsanou 16. října 1968. Národní shromáždění ji o dva dny později schválilo, přičemž proti ní hlasovali čtyři poslanci – Božena Fuková, František Kriegel, Gertruda Sekaninová-Čakrtová a František Vodsloň. Deset poslanců se hlasování zdrželo, někteří další nebyli přítomni.
1968 | 99
Z měst zmizely okupační jednotky na konci srpna 1968, vojska sovětských satelitů se
z československého území stáhla v průběhu září. V zemi ovšem zůstali sovětští vojáci, jejichž pobyt byl pod tlakem Moskvy legalizován dohodou o tzv. dočasném pobytu sovětských vojsk v Československu, podepsanou 16. října 1968. Národní shromáždění ji o dva dny později schválilo, přičemž proti ní hlasovali čtyři poslanci – Božena Fuková, František Kriegel, Gertruda Sekaninová-Čakrtová a František Vodsloň. Deset poslanců se hlasování zdrželo, někteří další nebyli přítomni.
1968 | 100
Přehled sovětských posádek a jejich početního stavu v Československu
1968 | 101
Přehled sovětských posádek a jejich početního stavu v Československu
1968 | 102
Přehled sovětských posádek a jejich početního stavu v Československu
1968 | 103
Přehled sovětských posádek a jejich početního stavu v Československu
1968 | 104
Přehled sovětských posádek a jejich početního stavu v Československu
1968 | 105
Jediným trvalým výsledkem reformního hnutí měl zůstat zákon o federalizaci republiky, který byl přijat 27. října 1968. Její podoba však byla
v období tzv. normalizace zdeformovaná. Jednáním o česko-slovenském vyrovnání byla po celý rok věnována velká pozornost. Tato problematika se opět měla stát aktuální za dvacet let.
1968 | 106
V souvislosti s 50. výročím vzniku Československa proběhla v Praze spontánní demonstrace, které se zúčastnili převážně mladí lidé ve věku 15 až 20 let. Její účastníci se dostali do střetu s policejními jednotkami, které zadržely 77 osob.
(Soukromý archiv Miloše Šindeláře)
1968 | 107
V předvečer a ve výroční den Říjnové revoluce 6. a 7. listopadu došlo v Praze k protisovětským vystoupením. Demonstranti strhávali
a zapalovali sovětské vlajky a pokusili se stavět barikády. Na některých místech se střetli
s policií, která proti nim použila obušky
a požární stříkačky. Během dvou dnů bylo
v Praze zadrženo 167 osob. Demonstrace se uskutečnily též v Brně nebo v Českých Budějovicích.
(AMP)
1968 | 108
V předvečer a ve výroční den Říjnové revoluce 6. a 7. listopadu došlo v Praze k protisovětským vystoupením. Demonstranti strhávali
a zapalovali sovětské vlajky a pokusili se stavět barikády. Na některých místech se střetli
s policií, která proti nim použila obušky
a požární stříkačky. Během dvou dnů bylo
v Praze zadrženo 167 osob. Demonstrace se uskutečnily též v Brně nebo v Českých Budějovicích.
(AMP)
1968 | 109
V předvečer a ve výroční den Říjnové revoluce 6. a 7. listopadu došlo v Praze k protisovětským vystoupením. Demonstranti strhávali
a zapalovali sovětské vlajky a pokusili se stavět barikády. Na některých místech se střetli
s policií, která proti nim použila obušky
a požární stříkačky. Během dvou dnů bylo
v Praze zadrženo 167 osob. Demonstrace se uskutečnily též v Brně nebo v Českých Budějovicích.
(AMP)
1968 | 110
Protesty vyvolalo dočasné zastavení časopisů Reportér a Politika 8. listopadu 1968.
1968 | 111
Další posílení konzervativních sil znamenalo plenární zasedání ÚV KSČ konané
14. – 17. listopadu.
1968 | 112
Neustálé ustupování reformních komunistů Moskvě i domácím konzervativcům a obava
z výsledků zasedání pléna ÚV KSČ vedlo vysokoškolské studenty k vyhlášení celostátní okupační stávky u příležitosti výročí
17. listopadu. Stávka probíhala na většině fakult ve dnech 18. – 20. listopadu, na některých fakultách ovšem probíhala déle. Studenti získali na svou stranu sympatie veřejnosti, navázali např. spolupráci s představiteli odborových organizací.
1968 | 113
Požadavky stávkujících byly shrnuty do „studentského desatera” přijatého Svazem vysokoškolského studentstva Čech a Moravy 11. listopadu 1968, které v zásadě vycházelo
z Akčního programu KSČ. Jeho text pak byl přebírán do prohlášení jednotlivých fakult.
1968 | 114
Znepokojení nad vývojem v Československu vyjádřili i účastníci aktivu pražských novinářů konaného 18. listopadu v Lucerně.
1968 | 115
Na Olympijských hrách v Mexiku v listopadu 1968 získala Věra Čáslavská čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile. Během slavnostního hraní sovětské hymny při přebírání stříbrné medaile otočila hlavu od soupeřky směrem do země, čímž protestovala proti okupaci Československa.
1968 | 116
Na konci roku 1968 využil Gustáv Husák ústavního zákona o federativním uspořádání Československa a vystoupil s požadavkem, aby na základě rovnoprávnosti českého
a slovenského národa došlo k paritnímu rozdělení čtyř nejvýznamnějších politických funkcí v zemi a předsedou Federálního shromáždění se stal Slovák. Skutečným cílem bylo odstranit z nejvyšší parlamentní funkce
J. Smrkovského. Na jeho obranu vystoupily odborové svazy, které společně se studenty pohrozily vyhlášením generální stávky. Smrkovský sám se ovšem zřekl lidové podpory a přijal nižší funkci předsedy Sněmovny lidu Federálního shromáždění.
1968 | 117
Tendence ke stále většímu omezování svobod byla zjevná a společnost se jim bránila až do poloviny roku 1969. Postupně však začal mezi občany převládat pocit beznaděje. Lidé se začali uzavírat do svého do soukromí. Někteří
z nich se rychle přizpůsobili novým podmínkám
a vydali se cestou spolupráce s kolaboranty. Proces „normalizace“ byl na postupu.
... zpìt ke katalogùm