Rok 1848 otřásl řadou evropských států, habsburskou monarchii nevyjímaje. Císař Ferdinand byl pod tlakem událostí donucen propustit politika evropského formátu Metternicha, přislíbit ústavu
a volby do sněmů. Padla cenzura, vyrojily se nové tituly novin, letáky, pamflety, brožury a petice. Společnost se probudila a začal se konstituovat politický život. Sever Itálie povstal proti rakouské vládě, Maďaři vyhlásili samostatnost, Vídeň se dvakrát vzbouřila. Také české země se daly do pohybu: shromáždění ve Svatováclavských lázních, vznik Národního výboru, deputace s peticí
k císaři, Palackého odmítnutí frankfurtského parlamentu – rozkol mezi Čechy a Němci, svolání Slovanského sjezdu do Prahy, červnové barikády v pražských ulicích a svolání říšské rady do moravské Kroměříže. To jsou jen některé momenty hektického dění. Lidé měli možnost se svobodně vyjádřit, vstoupit do národní gardy, volit své zástupce do sněmu, prostě se aktivně účastnit všech nových událostí. Jejich hmatatelným výsledkem bylo zrušení poddanství, které potvrdilo vznik občanské společnosti. Nástup Františka Josefa I. v závěru roku jen předznamenal blížící se konec revoluce. Síly starého světa se opět zkonsolidovaly.